poster

Pátá pečeť

  • maďarský

    Az ötödik pecsét

  • slovenský

    Piata pečať

  • anglický

    The Fifth Seal

Drama / Psychologický / Válečný

Maďarsko, 1976, 111 min

Režie:

Zoltán Fábri

Předloha:

Ferenc Sánta (kniha)

Scénář:

Zoltán Fábri

Kamera:

György Illés
  • NinonL
    *****

    Vážně skvělý film. Konec jsem vůbec nečekala a byl velmi silný. Charakteristiky všech 4 (5) mužů jsou vykresleny podrobně a nikdo z nich není ani úplně zlý ani dobrý. Prostě obyčejní lidé ve vypjaté situaci, snad kromě toho pátého. I když ... Je nesmírně těžké soudit je, stejně jako je těžké odpovědět na stěžejní otázku ve filmu položenou. Tento film si určitě pustím znovu a znovu budu přemýšlet.(23.4.2017)

  • Exkvizitor
    *****

    Fascinující. - Pátá pečeť klade zásadní morální otázky, které se stále znovu vynořují v průběhu lidských dějin (a s nimiž se zřejmě dříve, či později musí, musel, nebo bude muset vypořádat každý z nás): Je lepší být pohodlně žijícím krutým tyranem, nebo jeho krutě týranou obětí, která má ale čisté svědomí? (Tyranovi přitom jeho jednání amorální nepřipadá. Zlý chlap spí dobře.) Je strach nakonec silnější než všechny naše životní zásady? Přežívají těžké časy lépe neohrožení hrdinové, nebo bezpáteřní zbabělci?(14.11.2006)

  • Dionysos
    *****

    Lidská tvář fascinovaná kusem masa, v nějž se za chvíli promění. Promění se v něj rukou fašistických řezníků, nebo rukou vlastní? Musíme se totiž obdivovat již tomu, jak dokázal Fabri tuto proměnu zachytit klaustrofobickou sevřeností šerosvitné kamery v první části filmu. Otázka jak správně naložit maso není tak těžká, jako ta, zda je horší stát se kusem masa trpně snášející svůj osud pod nožem řezníka, nebo se sám stát bezcitným pánem světa. Film totiž ukazuje, že ani jedna pozice není morálně výš. Nepřestávající zvrat morální nadřazenosti přehazuje vinu a blaženost svědomí hned z jedné, hned na druhou postavu. Jen aby ten, kdo se nejvíce a vědomě blíží pozici otroka s čistým svědomím, nezatíženým tíhou světa, stal nejpodlejším udavačem, a aby se nezúčastněný cynik stal nevědomým přitakávačem síly života pro druhého, kterou musel na první pohled popřít, aby ji získal. Jako kdyby morální antipody nebyly v ničem odlišné, a to ani v tom, že "zlo" tkví ve "vědomí".(12.12.2017)

  • Herr_Flick
    ****

    Parádní psychologická povídka. U Páté pčetě ale dodržení Santovy knižní předlohy pro mě nevedlo ke stoprocentnímu vyvrcholení. [SPOILER] Při zasazení děje do reálné situace bych spíš věřil tomu, že to vězeň ten odskáče jinak. I když pouhý pohled do jeho očí musí být těžký, zachránit si život takto, to by udělalo 99 lidí ze sta. Takže škoda té symboliky.(30.1.2012)

  • giblma
    *****

    Gondoskodás, SPOILERY! Je lepší snášet opravdu hrozná příkoří, která na vás jako na poddaném vykonává tyran, ale mít uklidnění v tom, že všechna tato zvěrstva neděláte vy, máte čisté svědomí? Nebo je lepší být z boží vůle vládcem s pevnou rukou, kterému nikdy nedojde, že koná něco špatného? Čtyři přátelé, hospoda, Maďarsko skrčené pod vládou Šípových křížů a jeden zdánlivě obyčejný večer, který způsobí, že se hrdinové místo pouhého filozofování budou muset opravdu pro jednu nebo druhou možnost rozhodnout. Rozhodnutí, které je díky paradoxu symboličnosti ("pouhá" facka) a doslovnosti (ruce od krve) o to problematičtější. Jedním jediným gestem je dosavadní přesvědčení diváka o charakterech jednotlivých postav obráceno na ruby. Nabízí se sklon relativizovat - hodinář je díky své péči o sirotky jediný, jehož život má opravdovou cenu - závěrečná metafora s padajícími domy je ale přesto výmluvná a ještě zdůrazňuje těžkost obětování morálních zásad.(28.11.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace