Obsahy(1)
V Česku je přes 195 tisíc domácností, kde děti žijí s jedním z rodičů. V téměř většině případů neúplných rodin je právě matka ta, která řeší bydlení, práci, peníze nebo výchovu dětí. Tedy každodenní koloběh rodinného života. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu o domácnostech. Jaký je vlastně status českých samoživitelek? Co si o nich Češi a Češky myslí? A na základě čeho se toto myšlení formuje? Ženy samoživitelky jsou často zobrazované jako plačící chudinky, stěžující si jak na svůj osud, tak na muže, kteří je opustili. Jako „sociální trosky“ neschopné akce. Podle sociologických průzkumů má ale mnoho sólomatek například dvě práce, aby uživily sebe a své děti, o nějaké neakčnosti skutečně nemůže být řeč, spíše může být řeč o hrdinství. K mediální stereotypizaci přispívají i čeští politici s hláškami, „že si za to ty ženy mohou samy a že musí nést odpovědnost za špatný výběr partnera“ (Jiří Čunek), tedy opět označení sólomatka rovná se „neschopná žena“, nebo jsou prý „některé ženy schválně samoživitelkami, aby dosáhly na dávky“ (Alena Schillerová), tedy sólomatka rovná se „prospěchářka“. Na sólomatky navíc lidé kladou podle sociologických průzkumů jiné nároky než na ostatní matky ve smyslu, když zůstala žena sama, bez manžela, bez partnera, měla by se nejen umět postarat o děti, ale navíc je i finančně zabezpečit. Sólomatky se pak často ocitají na pokraji fyzického vyčerpání z intenzivního rodičovství, protože je často skutečně nemá u dětí kdo vystřídat... Sólomámy je televizní dokumentární film, jehož cílem je přiblížit divákům společenskou problematiku samoživitelství. Dokumentární film kombinuje živé autentické situace s „mluvícími hlavami“ tří hlavních hrdinek. Hlavními postavami filmu jsou tři sólomatky Alena, Míša a Lucie. Ty se v průběhu natáčení ocitají v těžkých životních situacích, které musejí řešit. Míša se musí vystěhovat z bytu, protože nemá na nájem a neví, kam půjde se svým synem žít; Alena musí vzít druhou práci, aby uživila své tři dcery a snaží se skloubit pracovní a rodinný život; Lucie, která je relativně finančně zabezpečená a spokojená se svým singlovstvím, si začíná uvědomovat, že možná i jí chybí partnerský život. Dokumentární film Sólomámy České televize by mohl přispět ke společenské debatě na téma sólomateřství. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Upoutávka v telce mě zaujala, ale samotný dokument mě dost nudil, a předpokládám, že se mi vykouří hodně rychle z hlavy. Obecně mi trochu přijde, že v té veřejnoprávní dokumentární nadprodukci toho za vidění stojí jen málo, a tohle k tomu určitě nepatří. ()
Dokument je k videni v archivu Ct2. V dokumentu je naznak nadeje, protoze z zen vyzaruje vnitrni sila. Matky samozivitelky jsou socialni skupina, ktera je u nas nejohrozenejsi chudobou. Zeny se chovaji strizlive, ale vzbuzuji silne emoce. Naucite se triky jak usetrit, jako treba koupeni velke levnejsi kruty, kterou si rozdeli dve rodiny. Na matku po navratu z prace uz nezbyla, coz nevadi. Druha solomama ma vzdoroviteho syna. Treti se trichu lisi. Je vysokoskolacka a ma dve deti od dvou partneru. A obava se, jak ji pribyvaji vrasky, jak dlouho se udrzi v profesi. Dokument o soukromi rozdilnych zen pusobi civilne. Viditelne jsou zmeny jejich nalad ,kdyz se objevi otcove. Atmosfera cizosti a rozpaku. Muz zde proste chybi. ()
To byl fakt šok sledovat tento dokument.To tedy režisérka Erika Hníková vybrala opravdu "vzorové" případy,ale nevím kde je hledala,protože takhle nežijí obyčejné matky samoživitelky kterých je z toho počtu samoživitelek v ČR velká většina,takhle žije průměrná střední třída,která řeší přesně stejné problémy jako ženy v dokumentu.Nevím o co režisérce vlastně šlo,co chtěla ukázat?Jediné co jsem z tohoto odpadového dokumentu vypozoroval je,že ženám chybí partner(což není nic neobvyklého) a že nejčastější rodinnou zábavou je surfování v notebooku na internetu,ale o tom si ty chudší matky samoživitelky můžou nechat jenom zdát,protože ty všechno cennější většinou prodají a často i šaty ze skříně,aby měly na jídlo pro sebe a pro děti.Tento dokument je totálně mimo realitu a měl to natočit spíš někdo kdo aktuálním problémům skutečně rozumí. ()
Náhľad do života rodín, ktoré dnes nie sú ničím výnimočným, dokonca sú stále bežnejšie. Náhľad to bol celkom príjemný, pútavý, ale priniesol len tri konkrétne príbehy, nie nejaký celkový pohľad na vec so všeobecnými radami. Tak trochu Manželské etudy, ale bez manželov. –––– Já jsem ještě nepotkala manuálně zručnýho chlapa. Určitě takoví jsou, protože je někdo má... ()
Samozřejmě je to vhled do životů jen některých "sólomám", neudělá nám to nějaký komplexnější obrázek o tom, jak samoživitelky obecně žijí, co řeší a neřeší, jaké mohou být příčiny a důsledky jejich situace atp. Přiblížení osudů těchto tří žen (které jsou každá zřejmě dost jiná a také v dost jiné ekonomické, sociální atd. situaci) a jejich rodin mě ale bavilo sledovat, donutilo přemýšlet nad věcmi, nad kterými bych se běžně asi hned tak nezamyslela. Trochu mi vadilo snad jen to, že se zde více nepracovalo se zapojením otců dětí do jejich životů. U ženy, která měla jedno dítě, to bylo celkem jasné, otec zde jednoduše od začátku "nebyl", u dalších žen ale jejich expartneři "existovali", podle určitých útržků bylo jasné, že nějakým způsobem na životech dětí participují, přiblíženo to ale bylo velice málo (vůbec jsme se např. nedozvěděli, jak jsou přesně řešené alimenty, což je pro nějaké "zarámování" či pochopení těch žen a jejich (ekonomické) situace ze strany diváka docela důležité). ()
"Tři matky samoživitelky, které každodenně bojují s nelehkými životními situacemi i lhostejností systému." – popis na iVysílání. Bohužiaľ, dokument svoju vlastnú premisu nenapĺňa ani zďaleka. Volí absolútne neprezentatívne matky-samoživiteľky (i keď, samozrejme, nič proti nim), takže tému nerozkrýva ani nedetabuizuje, ale naopak, prispieva k mýtizácii a skresleniu pohľadu na to, kto sa za slovom "samoživiteľka" ukrýva. Nie, zabezpečené ženy s podporou bývalých partnerov to vo väčšine prípadov nie sú. Snímok vôbec nezobrazuje "ľahostajnosť systému", o ktorej by sa dali v súvislosti so samoživiteľkami natočiť dokumenty tri, a už vôbec neproblematizuje nerovné postavenie muža a ženy pri porozvodovej/single výchove. Autorka dokumentu si samozrejme môže zvoliť perspektívu, akú chce, a nikto jej toto právo neupiera. Ale marketovať tento film ako sociologickú sondu a demýtizačný dokument je nielen klamlivé, ale aj spoločensky nezodpovedné. Ako sociologická sonda totiž Sólomámy neuspejú ani v porovnaní so Zámenou manželiek. Samoživiteľky si zaslúžili (a zaslúžia) kvalitnejšie zastúpenie v médiách, najmä v tých verejnoprávnych. Snáď nabudúce. ()
POSLEDNÍ SLOVO: Extrémně otravná zinscenovaná dramaturgie "teď si udělej jídlo, sedni si ke stolu a nenuceně vyprávej do kamery svý trable", sráží jinak důležitý téma. 40%, 2/5 ()
Trailery mě zajímaly, ale bohužel jsou Sólomámy jen obyčejnou sondou do života několika matek bez partnerů. Překvapivě jsou takové, které žijí od výplaty k výplatě, ale i takové, které mají solidně placenou práci, jen jim chybí "ten druhý", který by jim dal lásku a podporu. Kdo chce, ten ty sociálně slabé případy najde vždycky, a pro mě není jejich život žádné překvapení. Dokument spíše nudí a je bez nápadu. ()
Ač velice zajímavé téma, také mi to celé přišlo trochu povrchně pojaté. Hodně povedený dokument s touto tématikou je pro mě Samoživy (2015) od Olgy Sommerové. ()
Krásný bílý pejsek a kvalitní zvuk šustění sáčku a manipulace s ním. Ve scéně, kdy kluk běží ze školy znatelný rozdíl ve zvuku běhu po trávě a po betonu. Kočička se nechá ráda pohladit. ()
Hóóódně po povrchu... ()
Ta s třemi dětmi ukradla nejstarší dceři dětsví. Parazituje na ní až je z toho člověku špatně. Doufám, že dalšímu nabíječi nebude zase rodit potomka a házet ho na krk dceři. Čtyřicítka se synem je další marňoch. Nemít ve 40 letech finanční polštář a tahat peníze ze staré mámy je na poblití. Jedině třetí máma to má v hlavě srovnaný. ()
Bohužel nám autorka dokumentu neumožnila hlubší vhled do jednotlivých rodin, takže soudím jen z toho, co jsem měla možnost vidět. Jedna máma, která žije v luxusu, tatínci evidentně fungují, nezdá se, že by měla nějaký problém,...ale pořád vykládá, jak je to bez chlapa těžký. Ať se na mě nikdo nezlobí, máme taky chalupu a takhle prostě nevypadá chalupa, o kterou se stará jen babička s občasnou výpomocí dcery a vnoučat. Kdejaká máma s úplnou rodinou by jí tenhle život mohla závidět. A když bude v šedesáti nejhůř a nebude práce v PR, tak prodá luxusní byt, audinu, odpustí si jachtu a bude žít normálně, jako většina lidí. Druhá máma dvě práce, studium, úplně jednoduchý to nemá, ale nejstarší dcera kvůli tomu úplně přišla o dětství. Na jednu stranu všechna čest, jak jsou holky šikovný a vychovaný, v životě se jim to bude hodit...ale to ukradený dětství je bude mrzet vždycky. O třetí mámě asi nemám co říct, těch informací jsme dostali ještě míň. Každopádně naprosto chápu, jak musí být těžký hledat práci v situaci pandemie a ještě online výuky. No...nějak nevím, co nám měl dokument říct, jaká byla pointa, co mělo být výsledkem. Jen povrchně natočený dokument o třech matkách...takhle by mohl být natočen o kamkoli jiným a hlubší myšlenka by v tom opět nebyla žádná. Jedna hvězda za to, že všechny tři mámy byly sympatický. ()
Zlatokopky bečí jak nemohou jet na třetí dovolenou v roce, udělat si novou plastiku, poklábosit s podobně laděnými blbkami u kávičky, protože mají děti. Hrozná žumpa. ()