Ko to tamo peva
Who's Singin' Over There?
Kto to tam spieva
Režie:
Slobodan ŠijanScénář:
Dušan KovačevičHrají:
Pavle Vujišič, Dragan Nikolič, Danilo 'Bata' Stojkovič, Aleksandar Berček, Neda Arnerič, Taško Načič, Slavko Štimac, Bora Todorovič, Slobodan Aligrudič (více)Obsahy(1)
Jaro roku 1941 - poslední mírový den Jugoslávie před vpádem německých vojsk. Rozhrkaný venkovský autobus nabírá postupně cestující, kteří jedou do hlavního města. Cesta autobusu je metaforou konce jedné epochy, která v sobě nese nejrůznější fobie, strach a touhou po lepším životě. Stejně tak, jak se autobus blíží k cíli a atmosféra uvnitř spěje k výbuchu nesnášenlivosti a podezírání, blíží se nová utrpení pro celou zemi, jehož předzvěstí jsou první německé bomby dopadající na Bělehrad. S neobyčejnou jemností a citlivostí se ve filmu střídá komická a tragická poloha, kterou do magických dimenzí posouvají svým zpěvem dva cikánští chlapci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (96)
http://www.youtube.com/watch?v=0uCTJ7hkX-k ... Kdysi davno, kdyz jsem tento film videl prvne, zapsal se mi do pameti jako mimoradny... Ted po dalsim shlednuti, zkorigoval jsem svoje puvodni stanovisko na: zcela mimoradny. :-) ()
Milý to bylo. Příjemný. (V mým případě za předpokladu, že s nimi nesedím v tom autobusu. To by můj žaludek nepřežil.) Jestliže jsem po tom ale sáhnul na základě FB doporučení, že to je taková ještě lepší Černá kočka, bílý kocour (možná naopak), tak tady musím říct, že Kusturicův počin je ještě o několik tříd a galaxií dál a výš. Tento typ zázraku se bohužel nekonal. Ale koukalo se na to hezky, to připouštím. ()
Jedna z nejpůvabnějších komedií co znám...zvláštní humor,peprné hlášky a netradiční zpracování.Celkově vzato vynikající. ()
[3,5*] "Že sa nehanbia!" "Pred kým?" "Pred nami." Poriadne divoká a poriadne bláznivá jazda autobusom, ktorý tu je akousi alegóriou celej juhoslovanskej spoločnosti na rozhraní dvoch epoch. Sú v ňom ľudia rôznych generácií, rôznych typov a rôznych názorov (tí s protinemeckým postojom a aj takí, čo Nemecko bezvýhradne obdivujú). Film nemá hluché miesta, počas celej dĺžky výborne zabaví ("Umri, ty bastard!") a súčasne aj dáva podnety na zamyslenie. Výborným nápadom je rámcovanie príbehu dvoma cigánskymi muzikantmi, ktorí slúžia ako jeho rozprávači, rozprávajúci svojím podmanivým spevom (tá pieseň, ktorú spievajú, je krásna a veľmi chytľavá). "Pane, je moje jediné dieťa, prosím, nevie sa o seba postarať." "My sa o neho postaráme!" ()
Výborný snímek, který naprosto přesně vypovídá o lidech, nejen na Balkáně. ()
Taková poetická cikánská road bus movie. Kvalitní podívání, ale trošku toho šmrncu tomu na extra třídu chybí. 8/10 ()
Juhoslovanské filmy majú svoje osobité čaro, iskru a su plné života. Tie Kusturicove sú notoricky známe, ale tento nie tak nápadný filmík má takú živú atmosféru plnú bizarných postavičiek a situácií že natočiť niečo podobné v dnešnej dobe by sa už asi ani nedalo :) Je to svojím spôsobom metafora života kde má svoje miesto láska, chamtivosť, závisť ale aj priatelstvo a vzťah k rodine. Väčšinou mi hudobne vstupy vo filmoch vadia ale tu akosi prirodzene zapadajú, že to vôbec nepôsobí rušivo aj keď sa opakuje ten istý hudobný motív dookola ()
Není mnoho podobných filmů, které dokáží zaujmout diváka i po čtyřiceti letech od svého vzniku. Tenhle mezi ně právem patří a navíc - pozornému pozorovateli neujde, odkud že mj. čerpal svou inspiraci třeba takový Emir Kusturica. ()
Hodně dobré... ()
Skvělá balkánská tragikomedie ale zároveň i hlubší poselství o lidské povaze se všemi jeho smrtelnými hříchy. A jako u všech balkánských snímků ani zde nechybí skvělý hudební doprovod. ()
Tahle příjemná tragikomedie je plná scénáristických perel... Za nejlepší považuji ¨"spojovák" - zpěv dvou cikánů! Fakt dost dobry :-) ()
Jakmile cikáni dohráli svoji poslední písničku a skončily titulky, úplně jsem se zamiloval do jugoslávské kinematografie. Moje první seznámení s kinematografií této země tedy dopadlo skvěle. Naprosto jsem žasnul jak může příběh, který se odehrává pouze v autobuse, být tak strašně zajímavý. Je to především naprosto geniálnímy typy charakterů. Žádné umělé postavy, ale dokonalé úkazky typů běžných lidí. Připomínalo mi to i Menzelovskou poetiku filmů jako třeba vesnička. Miluju typickou poetickou českou kinematografii a jelikož ta jugoslávská je v mnoha věcech hodně podobná je jasné, že miluju i ji. Rozmýšlel jsem se mezi 4 a 5, ale i za ten krásný humor musím dát 5. ()
Tak dobre som sa davno nezasmial. Snad len pri CIERNA MACKA, BIELY KOCUR. Fakt je to skvela komedia. A najlepsie v originalnom zneni s titulkami. Najlepsie na tom je, ze sa tento film da pozriet aj niekolkokrat do roka a predsa neomrzi. ()
Film je to zvláštní, bez diskuzí. Ale varuji všechny od přílišného očekávání. Já sám mám filmy mimo hlavní proud velmi rád, ale kdybych měl hodnotit "Kdo to tam zpívá" podle dojmu, jaký ve mně zanechal, tak to bude stěží 40%. Film ve mně nevyvolal absolutně žádné emoce, kromě přání, ať už proboha ty cikáni znova nezpívají (předesílám, že se mi jejich zpěv v úvodu docela líbil). Protože upřímně, ty jejich písně plní ve filmu nulovou funkci a jednoznačně zdržují děj. Ale zase musím ohodnotit i to, že mě film (nevím vlastně proč) udržel až do konce, takže v zájmu objektivity dávám za tři. Na závěr přiznávám, že nejsem fanoušek Emira Kusturicy ("Kdo to tam zpívá" se i podle mně velice podobá jeho výtvorům), takže jeho obdivovatelé si v klidu nějakou tu hvězdičku můžou přidat. ()
Velice zajimava komedie, ktera urcite necha vzpomenout na film Cerna kocka, bily kocour. Narozdil od Americkych komedii se opravdu uprimne a inteligentne pobavite... ()
musím říct, že mi to v některých ohledech vzdáleně připomíná sedmou pečeť. po výtvarné stránce moc příjmený pohled, po té příběhové taky, takže není vlastně skoro co vytknout. 85% ()
Poetické putování po kouzelném Balkáně s nádechem blížící se německé agrese v rozjeté 2. světové válce. Na vše vás však nechá zapomenout sběrný, červený autobus ploužící se po srbském venkově do Beogradu. Do jeho útrob postupně nastupují účastnící zájezdu. Mladý manželský pár, nadějný a neodolatelný umělec toužící po kariéře zpěváka, protivný strejda se svými kamínky a další cestující. Vše podtrhávají dva mladí cigáni s harmonikou a brumblí. „Na Beograd s firmou Krstič“, popěvují ve svých intermezzech a dolaďují příjemnou atmosféru k tragickému konci ()
Zrezivělý autobus firmy Krstič s.r.o. s minimálně 20 let prošlou technickou kontrolou si to razí z balkánského venkova do Bělehradu a cestou nabírá roztodivné pasažéry. Jízdní řád má pouze orientační, přičemž odchylky mohou být až v řádech dnů. Pokud se naskytne nějaká pěkná louka u řeky, není problém zastavit mimo zastávku a na roštu ze sudu, jenž slouží zároveň i jako vytápění dopravního prostředku, ugrilovat pořádné fláky vepřových steaků. A to vše v rytmu cikánského akordeonu. Pořádně rozjetá road-movie, která prostě nemohla vzniknout jinak, než v balkánské režii. Velkým kladem je výstižné zobrazení pitoreskních povah jednotlivých postav a především jejich výběr tvořící hodně třaskavou směs. Jen trochu v tom všem zanikly kulisy války a tak mi závěr filmu přišel lehce umělý. 80%. ()
Typicky ztřeštěná jugoslávská komedie plná podivných a vipných lidí. Přímo se tu nabízí srovnání s Kusturicovými filmy. Svou bláznivostí bych to přirovnal k Černé kočce. Naopak svou skrytou tragedií a vážností k Undergroundu. ()
Ve staré dobré královské Jugoslávii se schyluje k válce, kterou má každou chvíli zahájit německá invaze. Němci obsadili celou Evropu a nenechají ani tady semínko. Podle jedné postavy – cestovatele v černém obleku jménem Brka - mají Němci přinést do Jugoslávie řád a disciplínu. Z jedné malé vesničky vyráží po nezpevněných polních cestách rozhrkaný a hustě kouřící vesnický autobus, který řídí Misko, obyčejný a trochu prostý synáček majitele a průvodčího v jenom. Ten je velice nerudný člověk, potrpí si na předpisy a za lístky si účtuje nehorázných 200 dinárů. Posádku tvoří bývalý voják srbské armády, zpěvák, proněmecký Brka, mladý čerstvě oddaný páreček, týpek trpící tuberkulózou (velice tragická a věčně odstrkovaná postava) a chvílemi také jeden myslivec a další. Po cestě zažívají spoustu patálií – nejprve s myslivcem, kterého nechce průvodčí nechat nastoupit při nouzovém zastavení, ale donutí jej běžet 200 m na zastávku. Později jej však z autobusu vyhodí, protože jeho zbraň vystřelila díru do střechy a ohrožuje život celé posádky. Následuje zastávka na prasečí farmě, kde vidíme vyvržení prasete a majitel se synkem přiberou další pasažéry – dvě selata, což e posádce moc nelíbí, ale mají smůlu. Dále jsou díky vojákům nuceni jet mimo státní cestu přes pole, které však vlastní jeden starý děda a chce po nich poplatek. Pan průvodčí si však vezme dvakrát tolik, byl to hold dost prohnaný chlápek. Dědula má čtyři silné syny, kteří se postarají o to, aby byly peníze zaplaceny a také propíchnou jednu gumu. Mezitím si také naši pasažéři střihnou pohřební průvod pro zavražděného učitele. Náš čerstvě oddaný páreček se začne muchlovat v autobuse a líbilo se mi, že podle předpisů museli mít oddací list – tohle pravidlo bych ocenil ve veškerém veřejném prostoru. Nakonec dali své lásce průchod v jednom lesíku, kde nevěsta ukázala také své kozi a celá posádka autobusu je nestydatě sledovala (hlavně Brka měl řeči, přitom se rád podíval), až to pokazil ten tuberák svým kašlem a bylo po zábavě. „Tati, já to chci taky dělat“ říkal Misko, otec mu odpoví, že on taky a já se přidávám. Další patálie přišly s neúnosným mostem, jehož stav výrazně přecenil Brka a po opření se o ztrouchnivělé zábradlí zahučel do řeky. Nakonec si udělají pauzu s jídlem – ogrilují maso, dají si k tomu chleba a zapíjejí to rakijou, ale sotva se chystají odjet, tak jim bus zabaví jugoslávská armáda. Ta jej naštěstí vrátí, zato Misko se však nechá přesvědčit a narukuje. Mezitím se zpěvák snaží za každou cenu přebrat a sbalit nevěstu, protože je fakt hezká a on jako zkušený muž ji nabídne více, než ten její mladíček. Ona to dost dobře ví a nakonec to vypadá, že ženich utře. Následuje závěrečná část cesty, kdy vysloužilý voják zapomene na místě zastávky peněženku, a ačkoliv se mu ji snaží myslivec vrátit, tak neuspěje a z krádeže jsou posléze obviněni nebozí cikáni, kteří dělali po celou dobu filmu tak krásný hudební doprovod. „Za Beograd“ „Ooo jo jooo“. Bělehrad však není úplně ideální destinace a lidé odtamtud spíše odjíždějí kvůli nebezpečí náletu, a letecké bombardování skutečně přijde. Bomba dopadne těsně vedle autobusu a tím poměrně hořce zakončí tento vtipný, místy tragický a konec jedné epochy ukazující snímek, který mě utvrdil v tom, že v jugoslávské kinematografii se najde dost kvalitních kousků. () (méně) (více)