La Mort en ce jardin
La muerte en este jardín
Death in the Garden
Gina
Režie:
Luis BuñuelScénář:
Raymond QueneauKamera:
Jorge Stahl Jr.Hudba:
Paul MisrakiHrají:
Simone Signoret, Charles Vanel, Georges Marchal, Michel Piccoli, Michèle Girardon, Luis Aceves Castañeda, Alberto Pedret, Federico Curiel, José Chávez (více)Obsahy(2)
Buňuelův méně známý snímek vychází ze stejnojmenného románu José-André Lacoura. Příběh zasazený do jihoamerické džungle se točí kolem potulného dobrodruha Sharka (Georges Marchal), který právě dorazil do hornického městečka zmítaného nepokoji. Tamější hledači diamantů se připravují na střet s četníky na protest proti nově vydanému dekretu o zákazu těžby. Sharkovi stačí jedna noc v posteli, než znovu vyrazí na cestu v koňském sedle, ale právě nocleh u Djin (Simone Signoretová) mu vynese obvinění z vraždy a pobyt ve vězení. Zatímco venku zuří hornické povstání, podaří se Sharkovi z cely uniknou a shodou okolností vzít jako své rukojmí úskočnou Djin, jejího bohabojného milence Castina (Charles Vanel), jeho neslyšící dceru (Michele Girardonová) a kněze Lizardiho (Michel Piccoli). Společné putování divokou a nepřející džunglí rychle smazává rozdíly mezi zločinci a oběťmi a postupně odhaluje nejtemnější zákoutí jejich myslí... Přestože se dobrodružný námět tohoto francouzsko-mexického snímku na první pohled míjí s Buňuelovými nejznámějšími kousavými tragikomediemi, Smrt v této zahradě bez problému zapadá do režisérova tvůrčího stylu. Už během studií propadl surrealismu a v duchu tohoto hnutí pak natočil experimentální snímky Andaluský pes (1929) a Zlatý věk (1930), přičemž z obou čiší režisérova fascinace snem i výsměch autoritám. Tři roky nato dokončil dokument o zbídačeném španělském regionu Země bez chleba a v zemi byl po pohoršení na dlouhou dobu zakázán. Buňuel se nikdy příliš netajil svými sympatiemi k levici ani nelibostí vůči společenským konvencím, řada jeho filmů proto byla po světě buď zakázána, či rozporuplně přijata. Většinu 50. a 60. let natáčel Buňuel v Mexiku, s občasnými zastávkami ve Španělsku, Spojených státech a Francii. Snímek Smrt v této zahradě (1956) se nerozpadá do snových fragmentů, ani ve své době nevyvolal bouřlivý skandál jako jiná autorova díla. Stále ale obsahuje několik surreálných scén v srdci džungle a chování jeho postavy vypovídá o mnohem hlubších problémech. Stejně jako v jeho pozdějších tragikomických satirách (např. Mléčná dráha či Nenápadný půvab buržoazie) i tento film lze vnímat jako podobenství o současném světě, odhalující jeho absurditu, nespravedlnost, zkaženost, ale i naději a možnou svobodu. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Slavný režisér, tři výrazní francouzší herci, poměrně ojedinělá mezikontinentální koprodukce, krásné barvy, atraktivní exotické prostředí džungle, příběh s napínavou zápletkou... a přesto mne to nijak výrazně nenadchlo a marně si kladu otázku, zda chyba vězí na mé straně nebo částečně zlyhali i tvůrci. Někteří zde o Smrti v této zahradě píšou jako o dobrodružném filmu, já tam naopak spatřoval stopy po dobrodružství maximálně ve dvou, ve třech scénách a pak už jen v rovině prostředí. Pomalé tempo by mi nevadilo, kdyby měl film zajímavý scénář, což mu místy dle mého názoru dost scházelo. Ani během toho existenciálního vypjetí, kdy se ti lidé ocitli v nebezpečí života a hrozící smrti, to se mnou nijak zvlášť nemávalo. Spíše to byla pro mne příjemná podívaná trochu kolísavé kvality, než napínavý či tísnivý filmový zážitek, jaký by dle zápletky nejeden divák očekával. A pokud jde o Buñuela, asi přece jenom mám raději jeho neskorší zábavnější, nebo-li tragikomické filmy, než ta dramatická rozjímání nad vírou, pro která si zde hned po scéně nalezení vraku letadla v nouzi vyhrazuje plný prostor. I přes mírné zklámání z mé strany ale děkuju ČT Art za uvedení tohoto málo známého snímku. 60% ()
Smrt v zahradě je Bunuelův pozapomenutý dobrodružný film, který, ačkoli je obsazený hvězdnými jmény (Simone Signoret), v režisérově filmografii zaujímá pozici Popelky... Jde o příběh diamantokopů, kterým zkorumpovaní vojáci zavřou doly a kteří kvůli tomu vyvolají vzpouru. Ta je potlačena a jeden z domnělých vůdců (Castin) je pronásledován. Spolu se svou hluchoněmou dcerou, přítelkyní a místním farářem prchají do džungle, doprovázeni dobrodruhem Sharkem, který je pro změnu podezřelý z vyloupení banky. Bunuel si skvěle pohrává s jednotlivými charaktery, zahání hlavní postavy do beznaděje, aby v nich znovu zažehnul jiskřičku, jejíž světlo je však jen jako oka mžik... Zručně natočeno, dobře zahráno, nicméně snímek ve mně zanechal jen neurčitý dojem. Nenadchnul mě, přesto jsem byl spokojený... Zvláště závěrečná půlhodina s docela výbušným vyvrcholením stojí za to... ()
Slabé, ale dá se na to dívat. ()
Něco do sebe ten film má, osobně mě od Buñuela ale víc oslovuje jeho pozdní tvorba z 60. a 70. let. Postavy mi byly veskrze ukradené, společenský kontext, do něhož je to zasazeno, jsem v podstatě nepochopil (podobně jako samotný název filmu), a myšlenky mi u toho spíš utíkaly k úvahám typu, jestli to točili ve skutečné džungli nebo nějakém ateliéru. Potěšilo mě, že to ČT Art odvysílal v původním znění s titulky, ale kdybych si ten film nechal ujít, myslím, že bych o nic nepřišel - přijde mi hodně zaseklý v době svého vzniku. ()
Oldschoolová záležitost s hodně rychle se posouvajícím dějem (z dolu do vesnice a pak do džungle). Trošku nuda, ale hezky natočená ve fajn lokalitách. Simone Signoret mohla ve své době klidně konkurovat BB nebo ještě spíše MM. Malé opáčko krás francouzského jazyka a můj 5. Buñuel. ()
Nějak vlastně nevím, co se tím filmem chtělo říct. Nefunguje ani jako dobrodružná historka, ani jako kritika jihoamerických režimů, ani jako nějaké podobenství o tom, že se můžete snažit žít tak nějak čestně, ale je to jedno, pokud jste křivě obviněni (postava hospodského, ale i kněze), ani jako absurdita (vojáci procházející zrovna kostelem během mše). Některé scény mi přijdou moc pomalé, jiné moc rychlé, navíc se film rozpadá na minimálně dvě části (ve městě a v dźungli). Což o to, krajina je pěkná, zato třeba Simone Signoret ošklivá až na půdu, to tam asi o ženské měli dost nouzi, vypadá jak na blond obarvená cigoška. Ve výsledku není film vlastně ani jedno z výše uvedeného, a Buňuela v tom vidět také nijak moc není. ()
Bunuelův Indiana Jones...nee, radši jiné filmy, taky by se mi nelíbilo, kdyby se Spielberg pokusil natočit Mléčnou dráhu. ()
Bunuelov zabudnuty dobrodruzny film, ktory sa mi zda ze je nepravom podceneny. Juhoamericka divocina, dekret o zakaze tazby diamantov, do toho este potulny dobrodruh - nic lepsie si moja dusa nemoze priat, hlavne ked tam hraje moja oblubena Simone Signoret : 77 % ()
Že by zahrada poznání? Tady se to vyselektuje? No, možná že jo. ()
Režie Bunuel, dialogy Raymond Quenau, a výsledek je přesto katastrofa. Asi to měla být studie charakterů v extrémní situaci, ale výsledek je prázdný a plochý. Nejvíce se to projeví na upoceném závěru, který obsahuje dvě "deux ex machina" - první jim zachrání životy, ten druhý potrestá ty, co se morálně provinili, a nechá přežít jen ty morálně čisté. Asi si Bunuel ctěl vyzkoušet práci s barvou, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč se nechal zlákat k adaptaci hloupé knihy. ()
Bos/chšt/í trosečníci, pozemšťané. Život je... věd/m/a fauny, nevratné vědomí pravdy. Závratný mág. Zvrhlý, zvlhlý faun. Opojná magnolie i hořký pelyněk. Rozladěná melodie. Život hoří, mokne, natropí se. Trpí, ničí jej ničí, nepoddajná, plodivá, brčálově /o/bludná síla v tropech. Agónie, šílenství šplhající po liáně. ()
Dobrodružné filmy mám všeobecně rád a i když je tohle jeden z mála "modrých" Buňuelových filmů, kupodivu patří k mým výrazně oblíbenějším. Zvlášť druhá polovina, kde je pár lidí odkázáno sami na sebe a mi sledujeme jejich fyzické i psychické strádání měla šťávu. A ten konec? ()
Dobrodružné drama odehrávající se dílem v zapadlém peruánském městečku - někdo tu říká, že ve Francouzské Guyaně, kde se střetli hledači diamantů s vládním vojskem, a proto musela skupina pronásledovaných prchat po lodí Amazonkou a poté v hluboké džungli, aby byla zachráněna díky ztroskotanému letadlu... Poněkud netradiční dílo Luise Buňuela, známého spíše ze sociálních dramat, přesto velmi koukatelné. ()
Můj vztah k Buñuelovi je poněkud zvláštní. Jeho nejproslulejší surrealistické opusy mě (většinou) zase až tak neberou, zatímco jeho méně známé civilnější filmy mě dost často dokáží mile překvapit. Smrt v této zahradě rozhodně není dobrodružný film, tedy alespoň pokud za dobrodružný film nepovažujete třeba i Herzogova Aguirrea. Tohle je hlavně ve druhé půlce trochu podobná záležitost, a to nejen motivem putování skrz neprobádanou džungli, ale i jistou mystickou, lehce vyšinutou atmosférou s jemnými existenciálními podtóny. Všechny klíčové postavy jsou navíc skvěle nejednoznačně napsané, a když se ještě v obsazení sejde pro mě neodolatelná trojice Piccoli, Vanel, Signoretová, pak nemůžu jít pod čtyři hvězdičky... ()
Velmi solidní dobrodružný film. Pokud hledáte typického Buňuela, naleznete ho na ploše asi tak pěti vteřin - to když se uprostřed divoké džungle najednou dostaneme přímo do rušného centra Paříže a pak hned zase zpět - režisér tu pouze nechal oživit pohlednici, kterou si jeden z hrdinů nostalgicky prohlíží... ()
Netradičný film režiséra Luisa Buñuela, som zvyknutý od neho na úplne niečo iné. Príbeh bez dobrodružstva, s pochabými postavami, zápletka nejako nič moc nebaví. Slabota. ()
Prostý dobrodružný príbeh začínajúci vzburou hľadačov diamantov proti znárodneniu ložísk. Sa však postupne vyvinie na drámu boja utečencov o život v džungli. Keďže skupinu utečencov tvorí zmes rôznych ľudí a charakterov (kňaz, prostitútka, "zlodej", lodník, hľadač diamantov a jeho hluchonemá dcéra) o zápletky tu nie je núdza. Najmä potom ako Casin príde o rozum. 70% ()
Celkem svižné dobrodružné drama s nejednoznačnými charaktery hrdinů a přesahem ke kritice společnosti. Buňuelovi surrealistické nápady občas prosáknou na povrch (oživlá fotka Paříže nebo had sežraný mravenci ), ale jinak se, oproti jiným jeho filmům, drží na uzdě. Přitom zrovna v tomhle filmu by se Luisovi fantazie dobře vyjímali. I tak ale spokojenost 👍 ()
Nic z Buňuelovy originality v tom nevidím, žádné stopy surrealismu ani experimentu, pouze sociálně kritický rozměr se skrytým odkazem na represivní charakter Francova režimu, před nímž Buňuel musel emigrovat. Ale je to pěkný film s dramatickým, přehledným příběhem, odehrávající se v autentickém koloniálním městečku a v divoké přírodě údajné Amazonie (ve skutečnosti Mexika). ()
Smrt v této zahradě je intelektuálně alegorický film ve formě dobrodružného žánru. Luis Buñuel nezapomíná na vlastní anarchistickou podstatu a vzpomínky, spojuje dohromady sociální tíži, politické vyhranění, náboženskou herezi, morálně kritický pohled na společnost, obrazovou symboliku a poetickou souhru surrealistických výjevů s pocity a tužbou. Smrt v této zahradě má různorodé společenské zastoupení a extrémní podmínky daného prostředí umožňují studii jednotlivých vztahů, vazeb a jejich vývoj i proměny. Boj o holé přežití se stává jedinečným očistným procesem a pádem znovuzrození, přesto úplného očištění dosáhnou pouze vyvolení. Smrt v této zahradě převrací hodnotový žebříček, je rozervána mezi chtíčem a vznešeností, rozdává prostor k úplnému niternému rozechvění a hledá svobodný prostor pro svou uvězněnou duši. Hlavním hrdinou zásadního dobrodružství lidského těla i duše je dobrodruh Shark (sympatický Georges Marchal), mladý a odvážný muž, zrazený a obviněný pro tělní pás, naditý menším bohatstvím. Cesta je pro něj jedinou možností ke svobodě a životu. Je nejvytrvalejší a nejodolnější při hledání cesty z očistce lidského provinění. Hlavní ženskou postavou je Djin (velmi zajímavá Simone Signoret), animírka městečka hledačů diamantů. Zisk je na prvním místě smyslu života, spolupráce s nenasytně úplatnou mocí není proti svatému přesvědčení. Vypuknutí ozbrojené vzpoury povážlivě zatřese získaným postavením a útěk se zdá být vhodnou příležitostí. Důležitou postavou je otec Lizardi (pozoruhodný Michel Piccoli), křesťanský misionář ve Francouzské Guyaně. Odmítá násilí, pečuje o smíření, domlouvá a přesvědčuje. Péče o život dbá na politické uspořádání společnosti, rozpory si nepřipouští. I duchovní činnost se musí extrémnímu prostředí přizpůsobit a trudnomyslnost se zahání pomocnou rukou. Výraznou postavou je Castin (zajímavý Charles Vanel), starý a zajištěný hledač diamantů. Linie čisté lásky k Djin a falešné obvinění urychlují jeho rozhodnutí k návratu do vlasti. Utrpení útěku zabodává červíčky do jeho šedé kůry mozkové, rozpad jistot je rozkladný a nezvratný. Posledním členem zásadní životní odyseje je María (příjemná Michèle Girardon), hluchoněmá Castinova dcera. Je skromná, vystrašená, bezelstná a odolně snáší všechny útrapy a pohromy agónie bloudění. Z dalších rolí: obratný pašerák, spolupracující s Djin i zástupci zkorumpované mocí, Chenko (Tito Junco), exemplárně popravený buřič a postřelený hledač diamantů Álvaro (Raúl Ramírez), Castinův kamarád, přirozená autorita a zainteresovaný mluvčí rozhořčených pátračů po diamantech Alberto (Luis Aceves Castañeda), vrcholek korupce a velitel místní vojenské posádky kapitán Ferrero (Jorge Martínez de Hoyos), jeho pravá ruka poručík Jiménez (Alberto Pedret), či místní hostinský (Francisco Reiguera). Smrt v této zahradě je studií přežití v nepřátelském přírodním prostředí a nebeský ráj se stává nesmiřitelným očistcem duše. Smrt v této zahradě je originální intelektuální alegorií, niterné pocity kreslí na podněty vlastní barvy a obrazové kompozice si vychutnávají své umělecké předsevzetí. Pozoruhodný myšlenkově filmový prožitek. () (méně) (více)