Die Macht der Gefühle

Akcelerované sekvence městské krajiny: čím jiným může Kluge otevřít další ze svých socio-historických dramatizovaných esejů, než tímto záběrem (který používá od pořátku své "celovečerní" kariéry). ímto záběrem, který rozpouští individuální mumraj chodců a osobních aut v jedné zrychlené mase světla, jež vymazává tuto jejich individualitu a dělá z nich jen nerozeznatelné částečky jediné masy, která až jediná samotná je pozorovatelná a důležitá. A toto zrychlení se děje na pozadí, jemuž dává vystoupit, naprosto inertního a solidního, neměnného a brutálního, masivu železobetonových administrativních budov moderního kapitalismu. A v tomto úvodu je zachycen latentní organizační řád filmu i Klugeho filmů z této doby - analýza trvalých struktur, neměnných invariantů, procházejících v různých kostýmech operního dramatu dramatem německých a evropských dějin; to vše na pozadí konkrétních, "zdramatizovaných" (tentokrát však ne jakožto dramatu ve vztahu k literatuře, ale dramatu ve vztahu k dokumentu) pasážích, které jsou s těmito strukturami tu v souladu, tu v napětí. Emoce jako produkt a zboží moderních kapitalistických struktur, tak znělo zadaní filmu, a je na divákovi, aby posoudil, zda se tak dá shrnout i výsledek autorovy analýzy. (09.02.2018)