René - The Prisoner of Freedom
Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
David CysařHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
René PlášilObsahy(1)
Jeden z nejznámějších českých kriminálníků je zpět. Nenapravitelný recidivista René s blednoucím tetováním „Fuck of people“ na krku s příchodem padesátky tak trochu dospívá a bilancuje. Postupně zjišťuje, že i jeho život je příliš krátký na to strávit ho za mřížemi. Od premiéry původního filmu, oceněného Cenou Evropské filmové akademie za nejlepší dokument, se za každou cenu snaží vyhnout vězení. A pouští se do vztahů, které mají šanci vydržet i déle než pár týdnů. Jeho sžíravý postoj vůči systému mu však zůstává. Přesto se René proměňuje a Helena Třeštíková je opět u toho. V prvním dokumentu z roku 2008 diváci sledovali Reného od jeho sedmnácti do sedmatřiceti let, nyní byl v hledáčku kamery dalších třináct, dohromady neuvěřitelných třicet tři roků. (Aerofilms)
(více)Recenze (31)
Časozbernú tvorbu Heleny Třeštíkovej zbožňujem a vyhľadávam tak dlho, že sa toľkých rokov nedožijú ani niektoré psie plemená. Čím viac som toho od nej však videl, tým väčší niekedy mám problém nesúdiť niektorých jej protagonistov. Možno je to dané tým, že starnem, neviem, no už ma proste nebaví sledovať blbcov. Sú všade okolo nás, nie je na nich absolútne nič výnimočné, tak prečo o nich natáčať filmy? Najvypuklejší je tento problém asi práve u Reného. Už jeho prvý celovečerák z r. 2008 ma iritoval. Nie nízkou kvalitou. Naopak, bola to klasická třeštíkovina. Lež samotným ústredným antagonistom. Snažil som sa mu porozumieť. Nevydalo. Proste magor. O takých ľuďoch ma nebaví pozerať filmy. Takže do „dvojky“ sa mi nechcelo, no aby som mal Třeštíkovej tvorbu skompletizovanú, šiel som do toho. A prvých 70% stopáže to bolo fakt o nervy. Len som krútil hlavou. Manželka môže potvrdiť, že až do susednej miestnosti, v ktorej sa v tom čase nachádzala, bolo počuť moje pindanie, hlasné odsudzovanie a azda možno (nepopieram) nadávky. Jasné, nie je to chyba režisérky. To je snáď každému jasné. Nejeden raz som sa však v duchu (ale i nahlas) pýtal, aký má zmysel natáčať filmy o exotoch. Potom som si ale uvedomil, že asi má resp. kto som, aby som o tom rozhodoval? Nech si každý samozrejme natáča čo chce. Ja ale následne mám právo povedať, či sa mi výsledok páči alebo nepáči. Našťastie ku koncu, ako sa René pomaly blíži k päťdesiatke, sa situácia zlepšila a začalo to konečne byť o niečom. I tak ale nechápem jeho životným rozhodnutiam. Pripadá mi to tak, že Reného najväčším problémom je jeho (údajná) inteligencia, kvôli ktorej neustále premýšľa, ale nad blbosťami a nie nad tým, ako si nájsť cestu k vlastnému synovi. Podobného farizejstva je film plný. Poviete si: no a? Třeštíková má predsa právo zaznamenať život takého človeka. Jasné, že má. No mňa tým neuchváti. Takéto typy poznám a poviem vám na rovinu, nie je na nich nič zaujímavé. Áno, na prvý pohľad môžu pôsobiť charizmaticky, ale je to iba klam. Strašne sa snažia vyzerať ako fenomény, lež v skutočnosti sú prázdni, nestoja za pozornosť. René skutočne nie je jediný alkoholik, zločinec a stroskotanec na svete, ktorý vie čítať. Fakt nie. Možno by bolo lepšie, ak by režisérka pitvala „jeho“ ženy, pretože mnohí diváci určite nepochopia, prečo ich priťahuje ako svetlo komáre. ()
Paní Třeštíková pokračuje ve sledování osudů Reného Plášila. Ten se snaží žít mimo zdi nápravných zařízení a zařídit si něco jako obyčejný život. A dočasně se mu to i daří. Jeho přitažlivost pro mladé krásky mi je sice záhadou, ale ani ta nejspíš nevydrží věčně. Dokument je pěkně udělaný, jen to už prostě není tak zajímavé jako první díl. ()
Jedno se Renému nechat musí: modely si nacházel dobrý :) ()
Pokračování úspěšného časosběrného dokumentu, které je tak trochu zbytečné. René má stále stejné názory a přestože je starší v životě se výrazně nepohnul. ()
Příběh známého kriminálníka stále nedospěl do happy endu i když obráží besedy, promítání, podpisové akce či třeba Show jana Krause. Tématem tohoto druhého dílu je vliv mediální slávy. Jeho partnerky mají podivný vstupní filtr na muže. Jedna se svěřuje "mám ráda nejistotu". Zřejmě v Reném vidí romantického hrdinu, kterého obdivuje. "Čistého svědomí se nenajím“ říká kriminálník. Strávit s touto postavou 100 minut pro mě rozhodně není příjemné. ()
René se konečně dostal z lochu a snaží se začlenit do normální společnosti, ale roky mimo realitu se samozřejmě podepíší, a tak se i venku René obklopuje fetkama, alkoholem, cigárama a dalšíma neduhama a ukazuje, že proces začlenění je pro něj vpodstatě nemožný. Až se pak stane skoro až neuvěřitelná věc, Renda začne hákovat, věnuje se "rodině"a vše vypadá, že je na dobré cestě. Ale asi i on musí vědět, že se jedná pouze o krátkou životní iluzi. Doufám, že to Třeštíková dotáhne až do konce, abychom se dozvěděli, zdali je totální trnasformace možná či ne... ()
moja zaujímavosť:Natáčanie filmu prebiehalo v mestách České Budejovice, zámku Hluboká nad Vltavou, obci Drahonice a na nádraží Lubenec. (dyfur) ()
První životní etapa se mi líbila více, i když pozorovat Reného rodinný život je také zajímavé. Poslední pohledy nejsou pěkné - zestárlý, opuštěný a bezzubý hlavní hrdina - pokud bude třetí životní etapa, asi bude spíše o lítosti. ()
Pokračování o zkurveném zmrdovi blíže vysvětlené v komentu prvního dílu, s bonusem o vypatlané krávě, která do sebe nechá vpustit takového zjeva. Fuj hnus. ()
Zajímavější profily než sám René byly ženy, které se na něj lepily. ()
Život rádoby-filozofa s velmi omezenou sebereflexí, smrsknutý do 100 minut vcelku zajímavého dokumentu, který mi ukázal mimo jiné to, že mnohé ženy trpí zdánlivě zvláštní formou fetiše. ()
TADY VARY 2021. prvni pulka byla nemastna, ale pak se Rene osud zvrt. Zajimave a Rene proste vtipny od prirody. ()
Zbytečný dovětek dobrého dokumentů z roku 2008. Filozofické kecy Reného mě jednoduše nezajímají. Ten člověk to nemá v hlavě úplně v pořádku, a i když s věkem získal trochu rozumu (a krásnou přítelkyni, nad jejíž výběrem partnerů zůstává rozum stát), jednoduše tady není co natáčet. Nic se totiž neděje. A René není tak zajímavý exemplář jako Katka. ()
Že je paní Třeštíková členkou oscarové akademie, to je zcela správně. Dá se říci, že jsem on ní ještě nikdy neviděl špatný film. Jsem rád, že své silné protagonisty sleduje i po premiérách jejich celovečerních filmů, co víc, že dokáže natočit pokračování, které se nesnaží jen pokračování natáhnout, nýbrž je smysluplným druhým dílem, který vede odněkud někam. To je i Reného případ, kde máme šanci vidět ho, kde jsme ho zanechali před patnácti lety, ale i to, kam ze svého bohémsky pozitivního života dospěl a to do letargických let. Jen tak dál, paní Heleno. ()
Při natáčení tohoto typu dokumentu autor nikdy dopředu neví, jestli další roky natáčení budou ztrátou času, nebo naopak novým kasovním hitem. Bohužel v tomto případě se jedná jen o nadstavbu prvního filmu o Reném. Ten zůstává stejný, kecy o svobodě, pro jejíž důstojné žití není schopen nic obětovat. Kromě Reného je to bohužel do značné míry i o ženách, které mají ve své DNA zakódován celoživotní výběr debilních partnerů. ()
René. Trošku filozof a trošku debil. Trošku psychopat bez svědomí a sebereflexe a trošku člověk hledající smysl bytí. Absolutně neuvěřitelné je, jaký je babolap. Přitom starý kriminálník, vychrtlý hnusák s vyhnilou hubou, zlomeným frňákem a holou prdelí... Ale zjevně má svou cílovou skupinu, pro kterou má neodolatelný pel! Náklonosti relativně velmi pohledné a mladé blondýnky si neváží a chová se k ní jako k obtížnému hmyzu. Ale nevadí, záhy ji vystřídá nějaká jiná. Víc než KDE bude spát, řeší S KÝM bude spát. Ale to se vyřeší samo. Další baby se na něj lepí. Neuvěřitelné. Zajímavé. Neuvěřitelně zajímavé. ()
Již samotný název filmu jako by se snažil ospravedlnit Reného. Hlavní hrdina sice už tak moc času ve vězení nestráví, byť se tam jednou objeví a opět je to chyba ostatních a jeho ne, přesto se jeho pohyb na veřejnosti omezuje na natřásání se pod reflektory celebrit. Ano, z Reného se stala známá osobnost a on nejen, že si toho užívá, ale ještě toho dokáže patřičně využít pro svůj zisk. Nutno dodat, že v tom umí docela chodit a protože nemá ani kouska studu, žije si vcelku dobře. Alespoň tak to vypadá. Neustálé stížnosti na systém pokračují. René ale nepracuje a práci si ani nehledá, takže zpočátku mu zabírá volný čas právě to neustálé hudrování, jak je vše okolo něj špatně a následně stěhování od jedné dívky ke druhé. Těžko říct, co u sebevědomých, pracujících, zajištěných a dobře vypadajících žen vzbuzuje a čím je přitahuje. Vypadá to ale, že mu vcelku vyhovuje, že ho ženy živí a on se nemusí snažit. Až teprve s pozdějším věkem přišel na to, že peníze se dají vydělat jen výhrou ve sportce nebo prací. Na to první nemá, tedy přijde čas na druhou alternativu. Je to smutné, že současnost vyrábí umělé celebrity a hlavní hvězdou bulvárních plátků se na roky stává vězeň, který se jen poflakuje a bručí, jak je ten systém špatný... Filozofovat by mu šlo, to je tak vše... René není vězeň svobody, ale své vlastní hlavy, která se někde na konci osmdesátých let zablokovala a nastavila do protestního módu a od té doby nebyla schopna přijmout život a trochu sám se sebou bojovat. V tomhle případě ale platí, že kdo chce kam...a že každý svého štěstí strůjcem. ()
Měl jsem trochu pocit, že stejně jako René, který se místy potácí sem tam bez jasného smyslu, tak že totéž dělá tenhle film... 55% ()
René normálně zfotrovatěl a do basy se mu už nechtělo. Tak začal makat a žít jako každej průměrnej týpek. Takže o dost min zajímavý než první díl. Jo a Tereza je chlap! ()
Nenapravitelný recidivista René Plášil se stal protagonistou dokumentu Heleny Třeštíkové s názvem René. Třeštíková Reného sledovala v letech 1988-2008 a ukazovala, jak se nenapravitelný recidivista pravidelně dostává z vězení na svobodu a zase zpět. Už samotný René poté mohl vyvolat pocit, že životní pouť René Plášila není u konce. Věděla to i Třeštíková a proto se rozhodla nadále pokračovat v natáčení. Vzniklo tak pokračování dokumentu s názvem René - vězeň svobody, který nově pamatuje život René Plášila v letech 2008 - 2021. A dochází v něm k něčemu nečekanému. Ukazuje se totiž, že by se René Plášil mohl alespoň částečně stát členem normální společnosti. I když to pochopitelně pořád není tak jednoduché, protože některé věci se prostě nemění. Dává naprostý smysl, že se Třeštíková rozhodla v mapování života René Plášila pokračovat, protože jde o unikátní figurku. René Plášil je totiž fascinující postavička, která pro mnohé může působit jako lidská troska, která si sama zničila život a je to možná i svým způsobem pravda. Na druhou stranu je ovšem René Plášil nadprůměrné inteligentní, v hlavě to má svým způsobem nějak srovnané má jen velmi pokroucený pohled na svět. Cynismus mu není cizí, nemá problém otevřeně mluvit o svých pocitech a přitom nesklouzává k snaze o politování a dost možná to má René Plášil v hlavě skutečně srovnané více než průměrný papaláš. Sama Třeštíková prohlásila, že chtěla, aby si divák užil René - vězeň svobody bez toho, aby musel povinně vidět původní dokument René. A z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že to skutečně není nutné, protože jsem původního René zhlédl právě až po zhlédnutí vězně svobody. Především i proto, že mě tato osobitá figurka záhadným způsobem dokázala fascinovat a hned se zařadila do kategorií lidí, které sice obdivuji, ale nikdy bych se s nimi nejspíš nechtěl vidět v jedné místnosti. Přičemž přesně to se mi na novinářské projekci poštěstilo a osobní pohled na figuru René Plášila ještě více zkomplikoval. Je totiž zcela očividné, že do hlavy René Plášilovi nikdo úplně nevidí a i když se tváří sebesilněji, nejspíš ho něco skutečně velmi tíží. René - vězeň svobody přitom jakoby René Plášila více dokázal představit z oné lidské stránky. Z druhého dokumentu se René Plášil více vykresluje jako taková víceméně tragikomická postava, která jakoby byla sama nad věcí nad faktem, že si ten život prostě podělala a snažila se s tím nějak žít. Přesto se ukazuje, že by René Plášil přeci jen mohl do společnosti zapadnout. Stát se alespoň částečně vzorným občanem, poctivým pracantem a dost možná i hlavou rodiny. V tomto ohledu se dost možná přesně vyplatí napozorovat oba dokumenty těsně po sobě a posoudit, jak moc se při nich pohled na René Plášila může lišit. Menším nedostatkem časosběrného formátu Heleny Třeštíkové je opět částečně fakt, že se někdy skáče příliš dopředu, některým zajímavým věcem není dán o trochu větší prostor a díky faktu, že film pokrývá 13 let se prostě musí bez spousty momentů druhá dokumentární etapa René Plášila obejít. Přesto se v tomto ovšem ukazuje i další síla přístupu Heleny Třeštíkové. 13 let je shrnuto do funkční struktury, které dohromady utváří příběh jako z celovečerního filmu, který dokonce má i svým způsobem nějakou tu gradaci a i druhému dokumentu s René Plášilem je snadné propadnout. Nejen díky faktu, jak výrazná postavička René Plášil je, ale také dokumentárním zpracováním. Do druhého dokumentu s Reném je slušně přeneseno i to, jak ho první dokument dokázal částečně proslavit a přinést mu díky tomu v jistých ohledech nějaké to veselí, jinak se ovšem ukazuje, že některé věci se pořád nemění. René pořád zůstává takový flegmatik, přesto ovšem v průběhu jednoho zásadního období sám uznává, že se možná časy tak trochu mění. Vše je pochopitelně tak trochu zkouškou času, předtím se navíc ukáže, že i když si René předtím tak trochu zkazil svůj vlastní život, působí to v jistých momentech dojmem, že si ani nechce dopřát konečně nějaké to štěstí. Jde o inteligentního člověka s tak trochu pokrouceným pohledem na svět, kterému se ovšem očividně daří tím životem nějak dále proplouvat. Zakončení druhé etapy Plášilových eskapád poté působí dojmem, že má tahle výrazná figura pořád stále co říct. I proto potěší náznaky o tom, že by se René Plášil mohl dočkat rovnou třetího dokumentu. A přes všechny ty překážky (přičemž si za některé může přeci jen tak trochu sám) mu nejspíš spoustu lidí bude konečně přát ten pravý happy end. Snad jen do třetice bude příště možné vždy rozeznat, co přesně René zrovna říká. Tenhle návrat měl rozhodně smysl. René Plášil má pořád co říct světu, Helena Třeštíková jako dokumentaristka nepřišla o své pověstné schopnosti a skutečně se k René Plášilovi přistupuje v druhém dokumentu tak trochu jinak, než pár let nazpátek. Uvidíme, jak k René Plášilovi přistoupí třetí dokument, René - vězeň svobody je ovšem nejlepší tragikomická lokální záležitost za poslední dobu.... () (méně) (více)