Obsahy(1)
Planetu Pluk v galaxii KIN-DZA-DZA pokrývá písečná poušť a jen tu a tam z ní trčí jakési poničené konstrukce. Světélkem na ručním snímači si každý může ověřit, kdo z lidí je "chatlan", a kdo pouhý "patsak", co musí nosit zvonek na nose, zdravit chatlany v podřepu a mít připravenou klec, aby jim z ní mohl pro obveselení zazpívat - neposlušný patsak může být vsazen do "etsih" s hřebíky nebo být rovnou "tranglukován". Dva Rusové z osmdesátých let 20. století se na ní ocitají nešťastnou náhodou, když se jich podivný bosý tulák na ulici v zimě vyptává na souřadnice Země aby se mohl vrátit, a oni stisknou tlačítko jeho transportního "gizma". Na poušti potkávají jiné dva trosečníky toužící po návratu na svou planetu a shánějící prostředky na "gravicap", pomocí něhož se jejich rezavějící rozskřípaný "pepelats" může přemístit na libovolné místo ve vesmíru a ne jen poletovat nad pískem. Ukazuje se, že kuřák Vladimír Nikolajevič je boháč, protože vlastní "ketse" - zápalky, jenomže z neznalosti místních "výměnných" praktik brzy o všechno přichází. A není jednoduché přežít na Pluku, kde není rozdíl mezi strážci zákona a bandity, soudce po úplném stažení obžaloby odsoudí k polovičním trestům a "ketse" obžalovaných si strčí do kapsy, a všichni chatlani s tranglukátory za pasem si s vámi dělají co chtějí. (Kubiik)
(více)Recenze (54)
Kin-Dza-Dza. Co o ní napsat? Je to vzdálená galaxie nebo jen jinak ukázaný komunistický režim v sovětském svazu? Je ku opravdu většina slov nebo je to jen ukázka "smyslu" komunikace a důležitosti slov? Znamená něco tak obyčejného a bez významného jako zápalky opravdu nejcennější surovinu nebo jen ukazují, v čem všem lidé vidí cennost? Kdo chce najde si v KDD hodně věcí, které se odkazují na vše možné. Kdo hledat nebude, unudí se a pravděpodobně ani film nedokouká. Osobně považuji KDD za velmi podařený film, který se na svět divá trochu jinak a jen škoda, že děj není zhuštěný a lehce zkrácený. Obdivuji člověka, co si dokáže vymyslet takto šílený děj, v kterém dva prostí lidé žijící v Sovětském Svazu procestují galaxii a zjistí jak důležité je mít sirky... ()
(SSSR) KIN-DZA-DZA! je považována za kultovní sovětskou sci-fi satiru, která by měla být zapsána na mapu vedle kanonických post-apokalyptických děl 80. let (často je zmiňována Bessonova francouzská POSLEDNÍ BITVA a australský vrchol Millerovy trilogie ŠÍLENÝ MAX 2). Hype, který se kolem filmu utvořil, zároveň ale dobře poukazuje na jeho největší slabiny: 1.) jelikož jde o kult, dobře se z kontextu vytrhávají dílčí hlášky či bizardní nápady, ale celek dost dobře nedrží pohromadě a rozpadá se do série více či méně zábavných a trefných scének; 2.) přirovnání naznačují, že zajímavá bude především stylistická stránka (výtvarné řešení cizí planety i nápad se slovy-zvuky), ale vyprávění se i přes celkový surrealistický a dadaistický nádech bude podřizovat určitým konvencím (i přes volnost, s jakou se zachází s deadliney, nesmyslnost v přikládání důležitosti rekvizitám či jasnost motivací postav se nejedná o rozbití pravidel). Na druhou stranu se tím dává najevo, že i přes určitou zatěžkanost významy, které alespoň při prvním zhlédnutí nemusí být dost dobře zachytitelné a rozklíčovatelné v poukazování na sovětskou skutečnost a dobově podmíněný pohled na západní občany, se bude ve výsledku jednat o zábavu, z které utkví víc než "Ku". Některé myšlenky jsou totiž nadčasové (ohledně komunikace, svobodě vyjádření, (ne)materiálních hodnotách...), zato filmy ne. ()
Výborná sci-fi satira, v níž se jeden uvědomělý sovětský soudruh Vladimir Nikolajevič neboli strejda Vova a trochu natvrdlý „první gruzínský kosmonaut“ a kleptoman Gedevan Alexandrovič ocitají v svérázné galaxii Kin-dza-dza. Víc se mi líbila první část, v níž jsou oba hrdinové konfrontováni s odlišnou mimozemskou realitou, postupem času se film trochu zamotává do stále téhož a neustále opakuje pár mimozemských slov. Nepřekonatelná je interpretace písně Strangers in the Night, kterou by mohli závidět i Plastic People! Ку! (Neplést s кю!) ()
Absurdní fantasmagorie, která vznikla v době perestrojky, takže ani tu satiru na hierarchii společnosti jí moc nežeru. Spíše než film to připomíná pozdější bláznivé adventury, kde jste měli na co nejpodivnější planetě plnit scénu od scény nejpodivnější úkoly s podivnými předměty. Hodně se mi líbila planeta Alfa, takhle kdyby celá ta satira byla pojatá celkově, bylo by to jiné kafe. Ale takhle z toho mám jen pocit pachuti, kdy ta směšnost a otrhanost už je umělá a často k ničemu. ()
Tento film je než ryzí komedie spíše taková fantastická tragikomedie, mě nijak zvlášť neoslovil, byť má svou logiku ve své absurditě, a to mám absurdní humor docela rád.. Film získal m.j. zvláštní cenu poroty za výtvarné zpracování na filmovém festivalu v Rio de Janeiro v r. 1987. Kromě uvedeného J. Jakovleva jsou v hlavních postavách Jevgenij Leonov, Levan Gabriadze a Stanislav Ljubšin, o nichž však zmínka, že hrají není žádná. Takže : Ku....ku....ku... Mama, mama, čto ja budu dělať... Tu poslední větu pochopíte, až film. uvidíte. ()
Galerie (27)
Photo © Mosfilm

Reklama