Le Naïf aux 40 enfants

K silným čtyřem hvězdičkám za výborný příběh a dobré řemeslo musím navrch přidat jednu hvězdičku osobní... holt se mě to dotklo a chytlo za srdce. Taky jsem již třetí rok učitelem a obzvlášť obdivuji učitele, kteří dokážou v rámci metod vyučování přijít (v rámci možností) s něčím novým, spestřujícím, kreativním, plně si uvědomit své poslání a potřebu interakce ve vztahu k žákům/studentům. Rovněž obdivuji lidi, kteří si dokážou zachovat lidskost a svou tvář i přes náročné a nezáviděníhodné stresující situace, do níž je život někdy vhodí. Francie oproti Československu v 50. letech neprožívala zdaleka tak náročné společenské období temné totality, přesto poselství a více zobrazených témat ohledně směřování s vlastním přístupem proti davu či vznikajícího odporu z předsudků a rozšířených zpráv na straně nadřízených (kromě rodičů zde především Poiretův místní předseda, který tak dlouho jede a koná proti mladému začátečníkovi, až se při změně situace pro změnu nenápadně a komformně vytratí do nového davu uznávajícího obdiv) jsou zde notně podobné Helgeho Škole otců, natočené o rok dřív. Nezávisle na všem výše napsaném dlouhodobě obdivuji Michela Serraulta, u filmu jsem si uvědomil, že takhle mladého jsem ho v hlavní roli snad ještě neviděl a už tenkrát odvedl skvělou práci a precizní charakterní výkon, i s občasnými nenásilně humornými rysy navrch. Micheli, díky za další velký zážitek... a za tenhle obzvlášť! [90%] // PS: Ten film je za mě určitě víc dramatem, než komedií... (13.02.2023)

Záběry ze školy, jak to kdysi vypadalo: učitel je autorita, kterou žáci poslouchají. Jen rodičům se to nelíbí. (21.03.2023)