Reklama

Reklama

Les Hautes solitudes

Recenze (2)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Filmový zákon samoty: vždy jen jedna tvář na jeden záběr. Člověk je sám ve filmovém okénku, záběr je sám vůči všem ostatním záběrům. Snažit se hledat kontinuitu mezi záběry by znamenalo zároveň vyrvat postavy jejich samotě, protože příběh už vytváří souvztah mezi více záběry, čímž by došlo k propojení postav v rámci společného času a prostoru. To se neděje: Seberg má svůj rám, Aumont má svůj rám. Jen Terzieff se zdvojuje v zrcadle: jediný případ, kdy jsou na plátně zároveň dvě tváře: dokonalost iluze. Každý divák, který by chtěl hledat ve filmu příběh a tím i porazit samotu, ve filmu nenajde žádné vodítko a žádné legitimní ospravedlnění pro svůj heroický čin: bude na to sám. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama