poster

Dívka s pistolí

  • Itálie

    La ragazza con la pistola

  • Slovensko

    Dievča s pištoľou

  • USA

    The Girl with a Pistol

Komedie

Itálie, 1968, 100 min

Režie:

Mario Monicelli

Kamera:

Carlo Di Palma

Producenti:

Gianni Hecht Lucari

Kostýmy:

Maurizio Chiari
(další profese)
  • GilEstel
    ****

    DÍVKA S PISTOLÍ se svým námětem dost podobá o čtyři roky staršímu snímku SVEDENÁ A OPUŠTĚNÁ režiséra Pietra Germiho. Život sicilského maloměsta nám znovu dává pocítit společenskou nepřijatelnost nemanželské milostné avantýry. Tím ale podobnost končí. Dějový vývoj je tentokrát úplně jiný. Nastalou situaci tentokrát neřeší otec rodiny, který je již po smrti, ale samotná hlavní aktérka Assunta, ztvárněná Monicou Vitti. Nejenže svůdník si ji nechce vzít, on dokonce před ní utíká až do Anglie. Na Assuntě nyní je, aby ho přinutila. Pro případ, že to po dobrém nepůjde, má s sebou i pistoli, aby ten lump dostal, co si zaslouží. Jelikož ze světa nezná krom svojí rodné vesnice nic, působí v cizím prostředí jako pěst na oko. Monica Vitti dostala tentokrát příležitost v komediální roli. Tato pro ní musela být úlevou po sérii vážných dramatických rolí pod Antonioniho režií, kde hrála citově tápající, ztracené a nešťastné postavy. Jak herečka sama řekla v jednom rozhovoru. „Lidé si mě pamatují jako herečku, která se nikdy nezasměje. Přitom Já tak ráda lidi rozesmívám.“ Její postava Assunty, ačkoli se sama nachází v těžké životní situaci, je na tom mnohem lépe než všechny postavy v Antonioniho filmech. Assunta totiž ví, kdo je ona sama a ví, co chce od života. Prosté poměry a zvyklosti, ze kterých vzešla, jí na jednu stranu omezují život, na druhou stranu jí nenechávají v životě tápat. Proto je tato postava navzdory vnějším snadno pozorovatelným problémům vnitřně šťastná a neřeší žádná dilemata. Svoje krátkodobé objektivní problémy ventiluje svým extrovertním projevem. Je to přesný opak Antonioniho hrdinek, které většinou při vnějším pohledu nijak nestrádají, uvnitř jsou však utrápené citově rozervané bytosti. Tohle srovnání je velmi zajímavé. Ještě více je v něm čitelný vzkaz, který nám Antonioni ve svých filmech odkázal. Je to obava z vývoje moderní společnosti, která materiálně nestrádá, ale rozkládá se vnitřně duchovně, zejména pak citově. Vittiová nám v tomto filmu ukázala některé další prvky svého herectví a i bez Antonioniho režie dokázala, že je výbornou herečkou, která je svým charisma schopná utáhnout celý film. Její proměna z vesnické krátkozraké chudinky v kosmopolitní ženu, je úžasná, někdy až děsivá, ve všech svých ohledech a konečných dopadech, které tato proměna přináší. Na snímku DÍVKA S PISTOLÍ je krom komických scén a psychologie hlavní postavy zajímavé srovnání kulturních a společenských odlišností života na Sicílii a v Anglii. 78%(26.12.2010)

  • Vančura
    **

    Scénář tohoto filmu je neuvěřitelně dementní a nic v něm nedává smysl. Monica Vitti ve mně ještě jakž takž dokáže vykřesat nějaké náznaky sympatií k její postavě, ale jinak už jsem na tom filmu nic pozitivního nenašel - Dívka s pistolí je v podstatě srovnatelně nevtipná sračka, jako o 3 roky mladší Monicelliho Mortadela, v němž se postava energické Italky vydává pro změnu do Ameriky. (Mimochodem soudím, že pokud na tom filmu bylo kdy něco dobrého, dokonale to zabil příšerný český dabing, v němž mi bylo souzeno film zhlédnout - Eva Jiroušková dabující Monicu Vitti mi fakt trhala uši, a ten Josef Bek coby Carlo Giuffrè taky katastrofa). Myslím, že od Monicelliho už nikdy nic vidět nechci, těch pár setkání s jeho děsivou filmografií mi už asi stačilo.(27.9.2018)

  • vypravěč
    ****

    Mezi groteskou a absurdním dramatem se pohybuje tato skvostně stylizovaná italská komedie, jejíž svět se proměnil v ohňostroj psychedelické módy (s nímž se sváří snově oživená antická teatrálnost, glosující v několika parentezích hrdinčinu strastnou pouť za pomstou, která se počíná v podobně kontrastujícím rigorózním sicilském prostředí, charakterizovaném skalně ustáleným tvaroslovím šatu i zvyků) a která je dalším příspěvkem domácí kinematografie k tématu rodinné cti. Na rozdíl od vážných (Krásný Antonio) a temnějších (Svedená a opuštěná) filmů se zde k tomuto námětu přistupuje zcela burleskně, pomsta za svedení dívky, vedoucí ji samou až ke zločinu, potažmo hříchu, je perziflována, dovedena do absurdních výšek a spolu s ním jsou nositelé pomsty (tj. vykonavatelka, objekt a svědci, kteří ji očekávají) poměrně krutě (nicméně nepochybně právem) parodováni. Sarkastická nadsázka ovšem nechybí ani při charakterizaci britského prostředí a jeho obyvatel, a tak se všem dostává ostrých ran rovnou měrou. Nakonec lze vlastně říci, že příběh je zde jen scelujícím konceptem pro komický povahopis, že ona anekdota (nepříliš zdařile vypointovaná) slouží dílčím humorným prvkům, kterým je popravdě věnována větší pozornost než vlastní epické linii, jež obzvláště v poslední třetině poněkud ztrácí dech a idea filmu se ztrácí v salvách škodolibého smíchu.(23.11.2010)

  • martins
    ****

    Skvělá italská komedie s výbornou Monicou Vitti v hlavní roli. Ta ve filmu nejen hraje, ale zpívá, nejdříve v černé paruce s dlouhým copem, poté bez copu a nakonec ve svých vlastních vlasech. Film o tom, jak příjde chudá italská dívka Assunta o panenství namísto své sestřenice Concheti, kterou měli zlosynové unéct pro Macaluza Vincenza a protože v rodině nemají žádné muže, musí sama odjet do Anglie a zabít svého svůdce. Po sérii nezdařených pokusů a střelení milenky namísto Vincenza, změní své myšlení a zůstane v Anglii a nakonec se zamiluje do primáře jedné nemocnice a na konci filmu za ním odjíždí, když jí v patách pro změnu pronásleduje Vincenzo, který by se s ní chtěl oženit.(23.12.2013)

  • Lonnan
    ****

    Tenhle skoro zapomenutý film z mého mládí se mě včera náhodně připomenul na foru stylu hledám zapomenutý film. Tak na tenhle film se zapomenout úplně nedá, díky jeho konci. V jeho době se populární pathosová hláška v posledních momentech filmu lepila ironicky na mnohá zhrzená a opuštěná srdce. Sehnala jsem tento snímek v původním znění, což nebylo vůbec nešťastné. Sedící titulky také, bohužel v tak špatném překladu, že jsem mnohé domýšlela, ale zjistila, že mě to v orientaci dialogů vůbec nebrzdilo, díky již zmiňovanému původnímu znění. A vůbec to nebylo špatné, naopak: skvěle jsem se bavila a některým scénám se od srdce zasmála. Navíc mě potěšily dávno zapomenuté záběry z Anglie, londýnská demonstrace a pohled na krásné dowerské útesy. A nádhernou vskutku pouze modrobílou sicilskou vesnici. A luxusní nohy M. Vitti.(6.1.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace