Zapomenutí

Luis Buñuel bol ozaj režisérskym majstrom a dokazoval to každým svojim filmom. V tomto nastavil nemilosrdné zrkadlo svetu rodičov, ktorí sa nemožu alebo nevedia postarať o svoje deti. Z tých vyrastajú krutí delikventi, ktorí sa neštítia ničoho. Snímok sa stal nadčasovým, o čom svedčí súčasná narastajúca chudoba a nárast kriminality mladistvých... (07.10.2013)

Celým beznadějným naladěním, kdy se všechno dobré ukáže být špatným a všechno špatné může být leda horším, jsou Zapomenutí ještě méně radostnou podívanou než snímky neorealistické nebo Truffautova obžaloba hlouposti (některých) dospělých Nikdo mě nemá rád. Jedinou potěchu skýtá zapomenutým uzmutí potěchy druhých: trápení beznohého nebo radost z ukradeného žvance. Dickensovsky prostý příběh je obohacen propojením s podvědomím hlavního hrdiny. Zvláštní postavení zaujímá jeho surrealistický sen, spojující přítomnost s minulostí a budoucností a navíc umožňující freudovskou interpretaci s flákotou masa coby symbolem potlačeného chtíče: jídlo a sex, co taky jiného, když máte hlad a jste chudí. Nechybí ani zárodky Buñuelova oblíbeného rýpání do církve. Starý slepý mrzák během zajišťování dveří dřevěnou závorou připomíná ukřižovaného, přičemž těsně předtím obtěžoval nezletilou dívku a těsně potom si jde „užít“ cinkot vyžebraných peněz. Většina těch nejhorších prohřešků se pro změnu odvíjí v popředí rozestavených moderních budov. K jejich dokončení jakoby scházelo lidské poznání elementárních pravd o mravním životě. Teprve po překonání duchovních strastí mohou začít řešit materiální záležitosti. 90% Zajímavé komentáře: jojinecko, ScarPoul (18.12.2009)

4,5*/5..."Mesto Bohov" spred 60 rokov!!! Nadčasové jak sviňa, miestami dychvyrážajúce a drsné. Miestami mi to celé pripomenulo Jodorowského (mrzáci, freaks), ale toto nebola žiadna filozofia a astrálna prechádzka rôznymi obskurtnými zákutiami- toto bola realita obnažená na kosť, neprikrášlená a odpudzujúca. Čo ešte oceňujem je vykreslenie charakterov- nádhera! Nikto nie je čierny alebo biely - VŠETCI čiernobiely, tak ako každý smrteľník. A snová sekvencia je čerešnička na torte, pri ktorej plne chápem, že tento film je pre "niekoho" (zdravím Flooydena:) majstrovským dielom...A ten symbolický záver- paráda!!! (28.01.2009)

Buňuel je jeden z mála režisérov, ktorý skrátka majú ten dar, spraviť pamätný film aj keď je vlastne o čomkoľvek. Sám Buňuel ktorý striedal žánre ako nohavice si ale zachoval svoj štýl a v každom filme nám ukáže kúsok zo svojej zvrátenej mysle. Potvrdí sa to aj tu. Nenechajte sa zmiasť úvodom, ktorý nám nahovára že film je natočený podľa skutočnej události. Scény nie sú podávané akoby retrospektívne a preto prežívame s hrdinom Pedrom všetky starosti ktoré ho stretávajú s takou priamočiarosťou a otvorenosťou až to dakedy človeka núti privrieť nad tým všetkým oči. Aj na poli dokázal Buňuel vytvoriť pamätné postavy. Či už hlavné alebo vedľajšie. Každá jedna predstavuje alebo doplňuje spoločnosť v Mexico City - spoločenskú situáciu, vzťahy, a v prípade začiatku aj prosté radosti. Podmanivá je hlavne hudba ktorá dotvára atmosféru, strašidelnú , stiesnenú a tým nám dáva najavo pocity hlavných hrdinov. Buňuel dokonale natočil snovú pasáž, ktorá patrí k najdepresívnejším aj najstrašidelnejším scénam vôbec. A nebojí sa ísť vo svojom rozprávaní cez mŕtvoly- sliepky, pedro atď. A aj keď je zlo nakoniec potrestané nič sa tým nezmení. Ľudia zostanú stále sviňe. Taký silný sociálny charakter a taká úpenlivá prosba o pomoc aká bola natočená v 50 rokoch už nedostala schopného konkurenta a ako sa tak pozeráte na situáciu vo svete jej volanie bolo prepočuté. Každopádne sa jedná o filmový skvosť, ktorý rozhodne stojí za to vidieť. budete mať na ten svet trocha iný pohľad (28.11.2008)

Po více než rozporuplné zkušenosti s obsahově neuchopitelným Andaluským psem mi tímhle ostře kritickým dílem Bunuel jasně ukázal, že má řemeslo v malíku a že když chce, umí hovořit globálním a dokonce i generačně rozsáhlým jazykem. Myšlenkově důležitý snímek, který zásluhou své nekompromisní realistické nátury, kde postavy skáčou maximálně z bláta do louže a jejich rodiče jim ještě rádi chrstnou vodu pod nohy, atakuje hranici vrcholného filmového naturalismu a vytváří podnětnou sociální vizi, jejíž aktuálnost neuvadá ani po více jak půl století. Absentuje zde sice jediný šokující moment, který by mě vyloženě překvapil a třísknul po palici, a některé režisérovy nucené umělecké vložky mi do příběhu moc nepasovaly (jakkoli je například snová sekvence obrazově působivá), ale to už filmu na síle a věrohodnosti jeho sdělení nijak moc neubírá... 85% (24.11.2015)