Řeka a smrt

Na mexické vesnici řádí dědičné šílenství krevní msty bez konce, rituál živený absurdními zvyky a nevzdělaností. Kdesi daleko existuje jiný svět, čisté moderní velkoměsto s funkcionalistickou architekturou, s nemocnicemi a školami. V něm ovšem divák při sledování filmu mnoho času nestráví, protože osvícenská víra v blahodárnost civilizačního pokroku (nehledě na to, že ji starý Buñuel později bezezbytku zavrhne) samozřejmě imaginaci podněcuje daleko méně než přízračný svět včerejška s jeho „věčným návratem téhož“. V Řece a smrti jde ale o imaginaci pevně zakotvenou v dobových a místních mexických reáliích. Rozhodně mnohem víc, než si to už v době premiéry dovedli představit diváci benátského festivalu, mylně pokládající snímek za komedii. (NFA)