Slib

Viděl jsem 2 filmy režisérů bratrů Dardennových (Dítě a Slib) a v obou ztvárnil mladistvého hrdinu Jeremie Renier. Oba filmy s motivy života na ulici popisují příběhy lidí, kteří mají neustálou nouzi o peníze a jsou schopni použít všechny prostředky pro jejich získání. Filmy vzbuzují silné emoce, protože bezprostředně jednající postavy dokážou chladnokrevně zalhat stejně jako riskovat svůj život pro někoho jiného. Život a smrt je pro ně mnohem bližší realitou než pro normálního člověka. (21.06.2009)

>Krátký film o svědomí< - tak by se mohlo jmenovat tohle drama, natočil-li by jej K.K., jehož filmy mi tak trošku připomínalo. Ve své syrovosti a civilními hereckými projevy je vskutku silnou a smutnou výpovědí o trpkém bytí nelegálních přistěhovalců v našem euroatlanickém civilizačním prostoru. Protože "vykořisťování" je v některých (mnohých) případech - a i v příběhu tohoto filmu - slabé slovo. A jak vůbec posoudit v realitě asi často praktikované formy moderního otrokářství, kde lidský život nakonec má cenu jednoho vyhnutí se problému s úředníky... "Dělám to všechno pro tebe" - křičí v závěru filmu sám bezbranný a ponížený otec (ten obyčejný chlápek z nižší střední třídy někde na periférii společenského žebříčku, živnostníček a bezcitný parazit na bídě bezbranných bližních) na syna, který ještě nepozbyl lidskost a svědomí a našel odvahu se mu postavit. Nu ano, tohle byl prostě jen jeden příběh... Kola >systému< se ale nemilosrdně točí dál. Ano, Evropanům je zatím v roli PANSTVA SVĚTA dobře. Zatím... Každopádně jde o film, který musí vzít za srdce každého člověka se špetkou citu a svědomí v těle... - - - - - (Poprvé viděno 5.10.2008 na ČT2, komentář zde jako třetí - 6.10.2008) (06.10.2008)

Syrový příběh nemilosrdně odhaluje zoufalé podmínky ilegálních emigrantů v Belgii, ukazuje bezútěšné osudy, které jsou nesmyvatelnou skvrnou (spolu s mnoha dalšími nevypratelnými fleky) na zdánlivě pěkně upraveném, uklizeném povrchu celého našeho kosmopolitního společenství - protože zdaleka nejsou jenom belgickou výsadou. Dokonce ani nemusíme nutně chodit za hranice, stačí se rozhlédnout kolem sebe ... A drama patnáctiletého chlapce, kterému ještě úplně neokoralo srdce. Našel v sobě hranici, kterou nechtěl překročit - a především sílu vzepřít se v rozhodující chvíli svému otci, jehož řekněme ryze "praktická“ výchova by měla naopak logicky vést k potlačení jakýchkoli morálních zábran. Děti zkrátka vždycky dokážou překvapit - rostou si po svém a v některých případech se nenechají úplně zkazit. Jérémie Renier jako Igor byl neuvěřitelně přesvědčivý. (02.06.2009)

Film bratov Dardennovcov (v Cannes triumfovali ešte lepšou Rosettou) ocenený na viacerých festivaloch je drsnou sociálnou drámou zo života prevádzačov. Príbeh konfrontuje vzťah otca a syna, ktorý vrcholí vzopretím sa syna proti otcovým praktikám a dilemou o vyzradení smrti afrického prisťahovalca jeho manželke. Znie to dosť tuctovo, ale Dardennovci dokážu bežnú sociálnu drámu podať štýlom bez vnucovania a vtiahnuť diváka do príbehu. Herecky slušne odvedený film bez pátosu síce nie je tak naturalisticky emocionálny ako Rosetta, ale svojím zdanlivo nezúčastneným spôsobom zapôsobí. Takže opäť musím svojich 3 1/2 dať smerom hore. (15.02.2005)

Díky Bohu za Dardenny, člověk se může radovat, že skutečný umění ve filmu ještě nevymřelo (nemyslim to úplně vážně, naštěstí se pořád objevuje něco zajímavýho). Co se mi líbí nejvíc, není sociální komentář and realističnost, ani suverénní zvládnutí filmových prostředků v rámci jejich pojetí, ale ten obraz změny duše člověka, kterej zdrcen tíhou skutků svých, neupadá, ale z popela vstává a hledí věci napravit. K tomu jsou výborně vybraný herci, který tohle umí vyjádřit a máme zde sociálně -psychologický a svým působením až metafyzický majstrštyky, nic si nezadavší s těma největšíma mistrama minulosti, a posilující naději v tvůrcích samých i v nás. (23.07.2009)