La Souriante Madame Beudet
The Smiling Madame Beudet
Obsahy(1)
Film se zaobírá úlohou ženy bez griffithovského sklonu k melodramatičnosti, spíše spolehá na výrazové prvky impresionismu. Hlavní hrdinka, usmívající se paní Beudetová, jak značí ironický název filmu, pozoruje svůj vlastní život a svého nevyrovnaného egoistického manžela. Jeho oblíbeným způsobem, jak k sobě přitahovat pozornost, je ohrožovat se nenabitým revolverem. Jeho zdeptaná žena se právě této hříčky chytne jako vratké cesty k domnělé spáse, ale nepočítala s vlastní vlnou výčitek i jinými okolnostmi, které ani nemůže ovlivnit. (Morien)
(více)Recenze (22)
(1001) Jeden z nejlepších filmů němé éry, řekla bych, nebo rozhodně jeden z nejzajímavějších, už jen v tom, jaké problémy řeší a jak se na ně dívá. Domácí rituály a stereotypy (skvěle použité přemisťování vázy s květinami po stolečku), myšlenkové procesy jak její, tak jeho, používání třetího člověka jako zbraně proti svému partnerovi, výhružky a sliby, které nikdy nemíním naplnit... To jsou všechno věci odkoukané ze života, na které si mohu šáhnout a které jsou i pro mě velmi uvěřitelné, což je třeba pocit, který jsem z Griffitových, o mnoho slavnějších, snímků nikdy neměla. Plus zajímavé impresionistické vidění, které kašle na nějakou bombastičnost a zůstává parádně sevřené a atmosférické. ()
Zaujímavý krátky film z éry avantgardných snáh o zobrazenie duše človeka, v ktorom sa snúbi prepracovaná dramatická dejová rovina s preludmi prenasledujúcimu hlavnú hrdinku, jednu z tisícov obyčajných žien v domácnosti. Napätie medziľudských a sociálnych vzťahov je tu vykreslené v pôsobivej postave duševne nevyrovnanej, utrápenej manželky, nespokojnej so svojím životom, ktorej protipólom je neurotický manžel so sklonmi k agresii, ktorý je v afekte schopný všetkého, navyše ju psychicky tyranizuje, a v jej fantázii sa z neho stáva netvor, ktorý ju prenasleduje. Manžel samotný, ako je už zrejmé, nie je o nič lepší, a pokiaľ od nej niečo chce, neváha sa uchýliť k citovému vydieraniu, a dokonca sa vyhráža samovraždou. Potešili ma skvelé herecké výkony, ako aj réžijný um Germaine Dulac, spolu s výborným komorným scenárom, pripomínajúci literárnou výstavbou deja poviedku, resp. novelu. Predsa len by som však mal jednu výhradu - videl som 38-minútovú verziu a myslím si, že to šlo spraviť ešte kratšie a konzistentnejšie, čím by film dosiahol ten aj pre dnešného diváka ideálny rytmus. 80% ()
Paní Beudetová, jenž je životem chycena do pasti dusivého buržoazního manželství uniká do snů, pouze v nich se totiž cítí štastná. V její vidině se však objevuje její manžel, který tento slastný pocit okamžitě odbourá. Žena tudíž nastraží náboje do pistole, kterou se její manžel často ohrožuje. Její pokus je však špatně pochopen a sama zůstane nepotrestaná. Feministický experimentální film, pracující s novátorskými efekty a technikou střihu, jenž do filmu včleňujou něco z tehdejší rané avantgardní estetiky pro porovnání snu s realitou. [8/10] (Němý čb. /// Scénář: Denys Amiel, André Obey /// Kamera: Maurice Forster, Paul Parguel) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Už plagát filmu naznačuje traumu pani Beudetovej. Alebo si viete predstaviť život s človekom s takýmto výrazom? Pani Beudetová vidí svojho manžela vo svojich psychedelických víziách a nočných morách ešte viac expresívne, ako v skutočnosti, takže jej rozhodnutie, ktoré v priebehu filmu učiní, pôsobí vyargumentovane napriek tomu, že jej manžel nenesie v podstate na jej stave žiadnu relevantnú vinu, je to proste iba taký "blbec na večeru". Film je zaujímavý svojou revolučnou feministickou myšlienkou a zaujímavým spracovaním, ktorým sa určite inšpirovala aj taká Maya Deren pri tvorbe Meshes of the afternoon. Videl som kratšiu, dostupnú verziu, z ktorej som mal pocit, že filmu predsa len niečo chýba. Ak ho hodnotím ako revolučný experiment, zaslúžil by si viac hviezd, v porovnaní s nemými celovečernými snímkami z daného obdobia bol ale trochu menej zábavný a divácky uspokojujúcejší. ()
Je to smutný příběh manželství, které nebylo nevzniklo z lásky. Vdaná paní trpí, jakého má manžela hrubiána. Typickým pro impresionistický film je deformace tváře manžela. Trochu podobné paní Bovariové. ()
Jestliže mám rád některé archetypální postavy (třeba ušlechtilého blázna alá Don Quijote), jiné se mi pro změnu dost zajídají. Asi mým nejméně oblíbeným příběhovým typem je žena alá Madame Bovaryová – věčně nespokojená panička, jež si stěžuje na svůj krutý osud zaopatřené ženy z vyšší vrstvy, jejíž muž ji k smrti nudí a ona by přitom tak hrozně ráda proměnila své roztomile romantické představy v hmatatelnou podobu reality, aby konečně její nespoutané srdce plné imaginace a hlubokých citů mohlo začít žít. Záleží na zpracování, ale většinou mě prostě dost vysiluje dívat se déle jak pět minut na nějakou unuděnou a vzdychající ženskou, která přeje svému tupému manžílkovi pomalou a krutou smrt, ale trvá jí celou věčnost, než svého chotě kupříkladu zamorduje (nebo než si najde milence - jen aby zjistila, že muži jsou stejně všichni stejní a pak se otráví - jen aby zjistila, že to byl pěkně hloupý nápad, protože – světě div se – otrava není zrovna pohodlný způsob smrti). Zde se ovšem za celou dobu nestane vůbec, ale vůbec nic – žádné vraždění, žádné sebevraždění, žádné jedy, útěky z domova, ba ani milenci, no hrůza. To byl mimochodem účelný spoiler, který má případné diváky od tohoto filmu odradit :D ()
Němé filmy mě asi nikdy bavit nezačnou, ale vedle Blood and Sand jsem tohle díky stopáži nějak vydržel a docela si cením snahy o vyprávění tak komplexního příběhu beze slov. ()
Manželská krize po francouzsku aneb mít takového manžela, tak se pravděpodobně rovněž neusmívám. Sevřené drama podporuje práce s kamerou a sugestivní hudební doprovod. (verze 38 minut) ()
Jednoduchý príbeh, avšak prenesený na plátno so všetkým umením nemého filmu. Majstrovsky zrežírovaný a natočený. ()
Slušný příběh ve vydařeném vizuálním kabátu ovšem místy trpějící na přílišnou přitaženost, která v dnešní době již nepůsobí na diváka tak jak by měla. ()
Velmi specifický film, který myslím nijak v současné době nepobouří svým feministickým pojetím, ale naopak má velký potenciál k tomu, aby zaujal svým snovým pojetím. Stále se zde dají nalézt prvky, které nadchnou i současného diváka, hlavně v tom smyslu, jak jsou scény pojaty, jak jsou natočeny. Pokud se nepletu, jedná se zároveň o jednu z prvních režisérek, která je uznávaná, a to natolik, aby se její film objevil v 1001 filmech, které musíte vidět, než zemřete. Příběh sám o sobě nemusí nadchnout, ale právě pojetí scén je výborné. ()
Jeden z možných pohledů na paní Bovaryovou. Její snění (jak vidíme) není prosté a upřímné, na klavír sice hraje Jardins sous la pluie od Debussyho, avšak její mysl zalidňují monstra. Akcentované "tahání se o vázu" také do jejího snění příliš nezapadá. A tak, ať chlap je jaký chce, usmívající se paní Beudetová je jen ustrašenou loutkou (bez hlavy). Vyústění příběhu jen dokládá, že kdyby to dopadlo jinak, také by to bylo řešení... ()
Zamotané, spletité a nejasné. Jasná ukázka jednoho filmového stylu - impresionismu, se zajímavou kamerou a nápady, ale z dnešního pohledu spíše slabší kousek z éry francouzského němého filmu. ()
Pro mnohé němé filmy a zvláště pak pro filmy impresionistické typické konvenční řazení příběhu je v Usměvavé paní Bedetauové zcela rozvráceno a podpořeno navíc pozoruhodným vizuálním ztvárněním. Také je to jeden z prvních filmů vůbec, který nesmýšlí o psychologii postav pouze jako o archetypální rámcové vykalkulovanosti, nýbrž jako o komplikované vnitřní studii, jejíž prioritním posláním je nejen znejasnění těchto postav, ale rovněž docílení jejich větší komplexnosti a možné zpětné interpretovatelnosti ze strany diváka. Motivy přemisťované vázy nebo nabité zbraně jsou natolik nadčasové a filmově využitelné, že je lze v rámci dalšího vývoje filmu snadno považovat za přelomové. ()
Vůbec se mi to nelíbilo a nebavilo....možná tohle psychologické drama s prvky manželské krize předběhlo svoji dobu, ale pro mne nezáživným a nezajímavým způsobem. Nemyslel jsem, že to napíši, ale zlatý Griffith.... ()
Z dnešního pohledu je to lehce utahané i přes tu krátkou délku, má to zbytečně dramatizované a přehrávající postavy a jednoduchou a nepřekvapivou zápletka. Z mého pohledu to ale nejsou výtky a sám snímek hodnotím spíše v kontextu doby a ve srovnání s jinými němými filmy. No a v tom případě jde o skvělé a pozoruhodné dílo. Pomalejší tempo je plusem, protože dokáže zdůraznit atmosféru. Postavy nepřehrávají tak moc, ale spíše jen dotváří děj a právě silnou atmosféru. Při absenci řeči je to jedna z možností němého filmu. Usmívající se paní Beudetová je pro mě asi jeden z nejpsychologičtějších němých filmů vůbec. Tvůrcům se povedlo zachytit myšlenkové pochody hlavních postav skvěle a přes zmíněný jednoduchý děj jsem popravdě netušil, jak to celé dopadne a jen napjatě sledoval. To se mnoha němým filmům nepodařilo, čtyři hvězdy. ()
Snímek označovaný jako první feministický film. ()
3,5 Veľmi sugestívne podané utrpenie pani Beudet, ženy v hlbokej depresii, žijúcej v nešťastnom manželstve s nenávideným manželom. Výborne sú stvárnené snové vízie ženy, čo sú jediné chvíle, počas ktorých je žena šťastná, ale len do momentu, kým sa vo vízii neobjaví démon v podobe jej manžela (zámerne deformovaná). V týchto víziách boli použité na tú dobu veľmi pokrokové triky. Tento experimentálny film je považovaný za jeden z prvých feministických filmov. Najsilnejší dojem vo mne zanechala výborná impresionistická hudba od Manfreda Knaaka z roku 2005. ()
Volně ke stažení/zhlédnutí: https://archive.org/details/LaSourianteMadameBeudet ()