poster

Usmívající se paní Beudetová

  • Francie

    La souriante Madame Beudet

  • Velká Británie

    The Smiling Madame Beudet

Drama

Francie, 1923, 54 min (Director's cut: 54 min)

Režie:

Germaine Dulac
(další profese)
  • kaylin
    ****

    Velmi specifický film, který myslím nijak v současné době nepobouří svým feministickým pojetím, ale naopak má velký potenciál k tomu, aby zaujal svým snovým pojetím. Stále se zde dají nalézt prvky, které nadchnou i současného diváka, hlavně v tom smyslu, jak jsou scény pojaty, jak jsou natočeny. Pokud se nepletu, jedná se zároveň o jednu z prvních režisérek, která je uznávaná, a to natolik, aby se její film objevil v 1001 filmech, které musíte vidět, než zemřete. Příběh sám o sobě nemusí nadchnout, ale právě pojetí scén je výborné.(13.2.2014)

  • Webb
    ****

    Paní Beudetová, jenž je životem chycena do pasti dusivého buržoazního manželství uniká do snů, pouze v nich se totiž cítí štastná. V její vidině se však objevuje její manžel, který tento slastný pocit okamžitě odbourá. Žena tudíž nastraží náboje do pistole, kterou se její manžel často ohrožuje. Její pokus je však špatně pochopen a sama zůstane nepotrestaná. Feministický experimentální film, pracující s novátorskými efekty a technikou střihu, jenž do filmu včleňujou něco z tehdejší rané avantgardní estetiky pro porovnání snu s realitou. [8/10] (Němý čb. /// Scénář: Denys Amiel, André Obey /// Kamera: Maurice Forster, Paul Parguel) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](28.12.2011)

  • Amputace
    ****

    Pro mnohé němé filmy a zvláště pak pro filmy impresionistické typické konvenční řazení příběhu je v Usměvavé paní Bedetauové zcela rozvráceno a podpořeno navíc pozoruhodným vizuálním ztvárněním. Také je to jeden z prvních filmů vůbec, který nesmýšlí o psychologii postav pouze jako o archetypální rámcové vykalkulovanosti, nýbrž jako o komplikované vnitřní studii, jejíž prioritním posláním je nejen znejasnění těchto postav, ale rovněž docílení jejich větší komplexnosti a možné zpětné interpretovatelnosti ze strany diváka. Motivy přemisťované vázy nebo nabité zbraně jsou natolik nadčasové a filmově využitelné, že je lze v rámci dalšího vývoje filmu snadno považovat za přelomové.(18.4.2011)

  • Morien
    *****

    (1001) Jeden z nejlepších filmů němé éry, řekla bych, nebo rozhodně jeden z nejzajímavějších, už jen v tom, jaké problémy řeší a jak se na ně dívá. Domácí rituály a stereotypy (skvěle použité přemisťování vázy s květinami po stolečku), myšlenkové procesy jak její, tak jeho, používání třetího člověka jako zbraně proti svému partnerovi, výhružky a sliby, které nikdy nemíním naplnit... To jsou všechno věci odkoukané ze života, na které si mohu šáhnout a které jsou i pro mě velmi uvěřitelné, což je třeba pocit, který jsem z Griffitových, o mnoho slavnějších, snímků nikdy neměla. Plus zajímavé impresionistické vidění, které kašle na nějakou bombastičnost a zůstává parádně sevřené a atmosférické.(16.8.2009)

  • Ghoulman
    **

    Jestliže mám rád některé archetypální postavy (třeba ušlechtilého blázna alá Don Quijote), jiné se mi pro změnu dost zajídají. Asi mým nejméně oblíbeným příběhovým typem je žena alá Madame Bovaryová – věčně nespokojená panička, jež si stěžuje na svůj krutý osud zaopatřené ženy z vyšší vrstvy, jejíž muž ji k smrti nudí a ona by přitom tak hrozně ráda proměnila své roztomile romantické představy v hmatatelnou podobu reality, aby konečně její nespoutané srdce plné imaginace a hlubokých citů mohlo začít žít. Záleží na zpracování, ale většinou mě prostě dost vysiluje dívat se déle jak pět minut na nějakou unuděnou a vzdychající ženskou, která přeje svému tupému manžílkovi pomalou a krutou smrt, ale trvá jí celou věčnost, než svého chotě kupříkladu zamorduje (nebo než si najde milence - jen aby zjistila, že muži jsou stejně všichni stejní a pak se otráví - jen aby zjistila, že to byl pěkně hloupý nápad, protože – světě div se – otrava není zrovna pohodlný způsob smrti). Zde se ovšem za celou dobu nestane vůbec, ale vůbec nic – žádné vraždění, žádné sebevraždění, žádné jedy, útěky z domova, ba ani milenci, no hrůza. To byl mimochodem účelný spoiler, který má případné diváky od tohoto filmu odradit :D(8.11.2018)

  • - Film byl vybrán do programu prvního Festivalu ženského filmu v New Yorku v roce 1972. (Zdroj: ČSFD.cz)