poster

Na krásném modrém Dunaji

  • maďarský

    Kék Duna keringö

  • anglický

    Blue Danube Waltz

Maďarsko, 1992, 95 min

Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • Iggy
    ****

    Zatím jediný Jancsóův pozdější film, který jsem viděl, mě příjemně překvapil. Jancsóovi se jeho typický styl – předlouhé záběry, pohyb kamery a choreografie pohybu herců – podařilo umně a působivě aplikovat i na současnou a aktuální tematiku postkomunistického vývoje Maďarska. A i když je děj výrazně soudobý, tíhne rovněž k zobecnění až k mytologizaci a opět se tu objevují témata utlačování a manipulace, přičemž nikdo není nevinný. Ale na rozdíl od starších filmů, které na mě působí velmi abstraktně a stylizovaně, působí Na krásném modrém Dunaji hodně realisticky. Samotný název odkazuje jak k opakujícímu se hudebnímu motivu, tak ironicky glosuje události ve filmové Budapešti. Zajímavě jsou využity časté záběry na televizní obrazovky (rovněž monitorující dění na scéně) a bez nutnosti střihu nás tak záběr ihned přenáší do jiného prostoru, bez nutnosti pohybu kamery.(5.10.2009)

  • Dionysos
    ****

    Když rozvoj techniky umožní zrušit zpoždění mezi časem události a časem její reprezentace, tedy když událost sama bezprostředně splývá s povrchem média, které ji zpřítomňuje, dojdeme k simulakru čiré synchronicity zobrazovaného a zobrazujícího - televizní obrazovce přenášející živý přenos. A dialektický zvrat je pak nasnadě: musí mít, jako to platilo dříve, primát událost nad médiem, nebo se - díky tomu, že realita a její reprezentace splynuly a jsou tedy jedno - musí samo médium stát hybatelem reality? A Jancsó ukazuje v dalším, tentokrát kapitalistickém pokračování kroniky své kariéry, jak médium přebírající tuto úlohu demiurga hraje zároveň roli manipulátora a mocichtivého násilníka. Kontinuita mezi Jancsóovými filmy z konce reálného socialismu a počátků reálného kapitalismu je očividná, smutná, formální i obsahová, hořká a v posledku bezvýsledná. Nemůže nebýt bezvýsledná, když simulace a bezobsažná touha po moci a primitivním luxusu zabila poslední zbytky (možná, že už ale po Kádárovi nic nezbylo) snahy vytvořit něco velkého: ano, byl to sice patos často (vlastně spíš zásadně) tragických událostí, nacionalismů, fašismů, revolucí, procesů, budování atd. (zkrátka 19. a 20. století v Jancsóových největších filmech), ale byl to patos v němž ještě boj a smrt měly nějakou cenu. Zde už ne - smrt se jako podivný spektakulární kaleidoskop překlápí z jedné postavy na druhou a i když nakonec nejslabší článek prohrává, spíš tak nějak mizí na okraji obrazovky, bez slávy a možnosti pozdějšího dějinného vykoupení. I valčík se stává karikaturou sebe sama, simulakrem dávno zašlé minulosti.(15.10.2016)

  • d-fens

    ocenenia : Montréal World Film Festival 1992 - Najlepšia réžia(22.2.2010)

  • garmon
    ****

    Dlouho jsem si tohle nedokázal pustit v celku - hrozně nepříjemná atmosféra dřevních devadesátek s jejich lacinými interiéry, laciným textilem a možná až lacinou demystifikací rozvědčíků, tajných služeb, přítelkyň pana ministra a moci vůbec a venkoncem. Porovnám-li tohle třeba s Iljenkovou Zónou, je mi jasné, že v Rusku dostala svoboda přes hubu sakra víc - u Maďarů, už v osmdesátkách relativně kapitalistických, se tedy nepatetizuje samotný problém možnosti a schopnosti života "venku", ale naopak odkrývají možnosti fiškuntálií uvnitř. V půlce filmu se naštěstí Jancsóovi do hledáčku dostanou dvě ženy a začíná se typický kolotoč jeho "pozdních velkých" filmů na způsob Sezóny příšer anebo Ježíšova horoskopu - nikdo neví, kdo je kdo, nemůžete si být jisti ani tím, co se stalo (nebylo to jen v televizi?), natož povahou svých nejbližších. Samozřejmě i tahle zapletení mají své hranice a když už je někdo zastřelen potřetí a znovu se vynořuje z mrtvých, může to být trochu úsměvné - zvlášť pokud nejedete na droze jménem Jancsó. A proč tohle celé píšu: ve filmu jsou v závěru dlouhé scény útěku budapešťskými třídami (Cserhalmi v košili střižené podle sezóny Milano ´88 s malou kondičkou poklusává jakože z posledních sil a u konce s dechem uprostřed jízdních pruhů, cinema verité, okolo jedoucí automobilisté nevěří vlastním očím - Jancsó točí nový film). Tahle scéna mi přišla typická pro celý film - na první pohled dost špatná - snímáním, přetaženým časem, nepečlivostí, na druhý právě díky tomuhle punku-) - a jestli v Hungárii toho roku dali volné ruce k tomu, aby Pan režisér natáčel na hlavních třídách klusajícího Pana herce, byli na tom s kulturou určitě velmi dobře. Dík uživateli Andreas je to i s českými titulky zde: http://www.uloz.to/12135978/kek-duna-keringo-avi(5.1.2012)

  • Martin741
    ****

    A bol som z toho dost vykolajeny - jestvuju dva filmy Na krasnem modrem Dunaji, teno a este ten z roku 1994. Ten z roku 1994 bola pre mna kravina, Jancso-a dost mozem - do rezie sa vyznal. A caste su jeho filmove najazdy na krasnu dunajsku prirodu, bez slov, len proste staci sa nechat unasat . 70 %(22.4.2017)

  • sihaja
    ****

    Film nese název podle valčíku Johanna Strausse. Valčík Na krásném modrém Dunaji i celý film hudebně doprovází. Film vypovídá o postkomunistickém Maďarsku, ukazuje prohnilost režimu, který přišel po dlouhém období komunismu. Herci ve filmu působí jakoby tančili, stejně tak kamera pluje exteriéry i interiéry. Paranoiu přetrvávající z dob minulých podtrhují všudypřítomné kamery.(21.3.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace