Pozor, bandité!

Příběh o banditech, plný chlapské cti, přátelství, zraněného srdce a lásky. Strhující drama, kde mě síla příběhu přinutí toho banditu nebo spíše ty bandity prostě a jednoduše milovat, plakat s nima v okamžících jejich největší bolesti, obdivovat je za jejich zasádovost a nezapomenout na ně. Na ně, na lidi, kteří neuhli před žádnou ránou osudu i když mohli. Neuhli, protože se uměli kouknout pravdě zpříma do očí a byli na tolik silní, že dokázali nést i ty nejbolestivější následky za své činy. (06.11.2008)

Překrásný příběh o lidech, kteří se mezi sebou nijak závratně mezi dobrem a zlem neliší. To, co dělá tenhle film tak nádherným je ale jeho přirozenost. Jean Yanne filmem prochází s naprostým přehledem, respektem k postavě, který následně mám i já. Příběh se totiž tak pěkně rozplétá, že bez dechu musím sledovat každou další sekundu filmu. A ten poslední záběr? Ten na závěr filmu udělá tu pravou tečku za jedním, zajímavým, životním příběhem. Přirovnal bych ho k pocitu, kdy sedím na lavičce u moře, vlny šplouchají o skály a v dáli zapadá slunce. Nekonečná chvíle osobní radosti. (31.12.2011)

Tradičním námětem Lelouchových filmů je vztah mezi mužem a ženou. Obvykle jde o milenecký vztah, ale tentokrát režisér rozehrál hru citů mezi otcem a dcerou. Jde o drama místy balancující na hraně komediálního žánru. Překupník kradeného zboží uklidí svou dceru do bezpečného zahraničního azylu a nechá ji vychovat v přísné internátní škole pro děti z lepší společnosti. Když se muž po letech vrací z výkonu trestu, setká se už s neznámou dívkou, která se pohybuje v bezpečném měšťanském prostředí a prolnutí jejich světů způsobí pochopitelně spoustu citových problémů i tragikomických situací. Film sice nepatří k tomu nejlepšímu, co Lelouch natočil, ale režisér dokáže přesně balancovat na hraně sentimentu, kriminálního žánru a komediální nadsázky, takže vytváří napínavý a divácky vděčný film. Dokonce i na pohled neuvěřitelný útěk z vězení jsem od něj spolknul bez protestů. Celkový dojem: 80 %. Hlášek není sice mnoho, ale jsou takového druhu, že si je vybavíte ještě s velkým odstupem času. (19.11.2008)

Nádherný příběh, z kterého dýchne stará Francie. Časové předěly jsou rámovány událostí, která dojala Francii. Jako obvykle se projevila Lelouchova záliba v hudbě, jak jinak tedy připomenout Jeana Gabina než jeho písní Maintenant Je Sais. A já už teď také vím, Lelouche opět natočil dojímavý, silný a plnokrevný příběh. (15.05.2013)

BANDITA, mužský rod: zločinec, žije mimo zákon. Viz: apač, gangster, gauner, hrdlořez, loupežník, lupič, ničema, padouch, raubíř, šmejd, zloděj, zloduch, žhář.... Nějak mi sice přestává být jasné, proč Claude Lelouch až v tolika svých filmech vyloženě souzní se zločinci všeho druhu, staví se na jejich stranu a s takovou láskou o nich vypráví coby obyčejných lidech, kteří jen propadli svému „řemeslu“. Až ho zpětně trošku (při vzpomínce na jednu linii v Celém jednom životě teprve) začínám podezírat, zda se ve svém mládí, než začal filmařit, náhodou nepohyboval pár let v podsvětí, nepoznal vězení nebo se alespoň nespřátelil s pár lupiči. :o) Ale musím uznat, že je to opět dost neotřelé a v nejedné scéně i nečekaně příjemné a zábavné, ačkoliv sám jsem si tento lehce sentimentální film ze života banditů ani napodruhé neoblíbil tolik oproti Šťastnému novému roku a k hlavním postavám z řad podsvětí jsem si i přes některé ušlechtilé záblesky nevytvořil nějak vřelý vztah. Asi na tom dost má podíl i Jean Yanne, který oproti Venturovi ze zmíněného filmu (nebo třeba Noiretovi, jehož tady svým plnovousem trochu připomíná) neměl pro mě coby charakterní herec bůhvíjaké charisma, pak také je tento příběh víckrát rámován i vraždami. Na druhé straně ta atmosféra sálající v kontrastu k tématu obrovskou pohodou, do níž mě dostala už skvělá úvodní písnička Patricka Bruela, má na svědomí, že mě celý film opakovaně bavilo sledovat, Marie-Sophie L. je půvabnou princeznou ze špatného rodu a já zůstávám u původního hodnocení. U mnoha jiných režisérů by slabší 4* se 75% mohly znamenat výrazný úspěch, možná i úplný strop, od Clauda Lelouche takhle u mě vypadá film z té nejslabší třetiny jeho tvorby. S výjimkou pěkného tematického věnování filmu Jeanu Gabinovi s jednou písní a pár útržky z novin, rádia, televize ani není tak mnohavrstvý, jak jsem u pana režiséra zvyklý. [75%] (14.10.2023)

Přepsáno v červnu 2019. Pozor, bandité! shlíží na vrstvy života v lyrickém rozechvění. Romantický básník Claude Lelouch se zajímá o principy skutečnosti a pocity vnitřních světů na pomezí světla a stínu. Nezištná chrabrost hrdiny vyniká ve zvukomalebném frázování rytmu bohatýrského hymnu. I zločin může být bránou ke královské cestě za romantikou, pokud dychtivost vyznává galantní šlechetnost a oboustrannou úctu k lidskému životu. Nadhled se nebrání zlehčení jízlivostí a každou zbytečnou a nešikovnou chybu trestá uvězněním. Nejdůležitější hodnotou pro romantického básníka je láska a k ní se fascinovaně a opatrně blíží a v jejím jméně slouží obřadu. "Terorismus" je nejextrémnějším a nejprůkaznějším důkazem romantického naplnění i vzájemné náklonnosti a hlavní cíl života lidí je dosažen. Nejvíce sužovanou postavou je Simon Verini alias Expert (pozoruhodný Jean Yanne), finančně zabezpečený překupník kradených šperků. Bohatství je zdrojem závisti, překračování platných zákonů ospravedlňuje křížovou výpravu i zasloužené potrestání. Morální podvědomí je postupem času uvědomělejší, přesto je nutné podstoupit odyseu spravedlivé odplaty a potrestání za špatné skutky. Hlavní ženskou postavou je Marie-Sophie alias Princezna (zajímavá Marie-Sophie L., jako malá Edwige Navarro), Simonova dcera. Násilné ukončení rodinné idylky ji uzavírá do poklidu švýcarské výchovy prominentní společnosti. Morální polemika se hrozí při surových aktech zločinu, přesto láska odmítá běžné překážky. Romantismus triumfuje a troubí na pozdrav své veselí a štěstí. Důležitou postavou je Julien Bastide alias Mozart (sympatický Patrick Bruel), troufalý zločinec na počátku své kariéry. Odvážné mládí se nebojí smělých plánů, drzost je výhodou a romantické okouzlení zaručuje velké činy a netradiční potvrzení. Láska má širokou duši pochopení. Výraznou postavou je Tonton Charlot (příjemný Charles Gérard), Simonova pravá ruka a vskutku věrný pomocník úspěchu prosperity. Nepsaná zločinecká čest je vždy na prvním místě. K výraznějším postavám patří také Manuchka alias Svatá žena (příjemná Corinne Marchand), dávná přítelkyně rodiny Verini a hoteliérka se vždy připravenou pomocnou rukou. Z dalších rolí: ředitelka švýcarské internátní školy pro prominentní vrstvu (Hélène Surgère), zastřelená Simonova manželka Françoise Verini (Christine Lelouch), Mariin-Sophiin spořádaný švýcarský snoubenec Antoine (Hervé Favre), chybující Veriniho služebná (Ginette Garcin), či její nevěrný manžel (Jean-Michel Dupuis). Pozor, bandité!, film se nezajímá o akci, či výdělek. Dává přednost niterným pocitům, morální polemice a lyrickému pozorování světa a života na něm. Romantismus vzývá lásku a mužskou odvahu. Příjemně osvěžující. (11.07.2009)

Gabin je mrtvej. Bez něho už dobrou detektivku nenatočí... A přece. Po francouzsky dojemný pohled na osudy ušlechtilého bandity, který tvrdí, že takových není, kořeněný neokázalou filmařskou vynalézavostí, jakou se na podobně naivní bijáky běžně neplýtvá. Přesvědčivá ukázka skutečnosti, že romantický a afirmativní film nemusí být nutně kýč. Jako pozvánka do jednoduše krásných Lelouchových příběhů přesvědčivé. (16.11.2016)

Claude Lelouch mě zatím nezklamal. Je to opravdový vypravěč. Donutí vás sympatizovat i s bandity. (09.12.2010)