Whitney Houston: I Wanna Dance with Somebody

Po všech směrech naprosto rutinní, režijně ničím zajímavý a scénáristicky narychlo splácaný životopis. Pokud bych odpustil herectví i fyzický vzhled hlavní hrdinky, která Whitney připomíná pouze barvou kůže, nemá film jediný silný moment, který podobné filmy pozvedává výš než tištěné slovo (závěrečný koncert Bohemian Rhapsody, perfektní režie a střih Elvise). Zde se do více než do 2 hodin snaží obsáhnout celý život hudební legendy a tak je každý zásadní moment shrnut do 3 minut. Tu nazpívá první hit, tady najde životní lásku, která ji zničí, tamhle se objeví v Osobním strážci atd. Pokud by se film zaměřil na určitý zásadní životní úsek a pořádně se na něj soustředil, mohl z toho být další z pamětihodných životopisných filmů. Takhle vznikla další, nijak zajímavá a vlastně dost marně zrežírovaná rutina, vhodná maximálně do televize. 50% (29.08.2023)

Nedožila se padesátky, ale život měla kromě hudby sakra zajímavý a místy poměrně drsný. Hlas měla výjimečný, se zdravým úsudkem to bylo na štýru. Režisérka Kasi Lemmons (která je mimochodem tou policajtkou, které v Živém terči provrtá břicho Arnold Vosloo) si nevybrala nějaký úsek Whitneyiny kariéry, ale pojímá ji celkem komplexně, ač tedy do problematických témat zase tak moc nevrtá. Jak závislost na drogách, tak toxické rodinné prostředí či chování jejího osudového muže jsou spíš o klouzání po povrchu, protože většinu času trávíme na pódiu, v nahrávacím studiu nebo v pozitivnějších momentech její kariéry. Necítíme ovšem, že bychom seděli v první řadě nadupaného koncertu, ale spíš někde vzadu, a navíc s Wikipedií v ruce. Prostě si odškrtáváme důležité milníky jejího života a opatrně našlapujeme okolo citlivějších témat. I třeba její vztah s asistentkou Robyn je nedořečený. Lemmons se holt až zbytečně drží v okoukaných kolejích. Dna dosáhl třeba i Freddie Mercury (Bohemian Rhapsody) nebo Elton John (Rocketman), ale v obou případech měly filmy atmosféru, energii, hloubku, živelnost… pak bych šel i na čtyři hvězdy. Každopádně Naomi Ackie odvádí solidní práci, nastudovala řadu detailů, naštěstí ale (při vší úctě by to stejně nedala) slyšíme v drtivé většině písní hlas skutečné Whitney. Škoda jí. (07.03.2023)

Slabota. Absolutne to nevyuziva potencial ziadnej temy, ktore sa ponukali (a nebolo ich malo). Dlzka priserne prepalena a filmarsky uplna slabota. Posobi to uplne beckovo/televizne. Ako keby sa nejaka Hallmarkovina omylom dostala do kin. Nastastie to hore taha hudba a to, ze skutocny zivot Whitney bol zaujimavy. Bohemian Rhapsody (ktory bol podobne nekonfliktny, no remeselne vynikKuci a strhujuci) je uplne ina liga 5/10 (30.12.2022)

Whitney by si zasloužila daleko lepší životopisný film. Tohle je snadno zapomenutelný. Film staví hlavně na nejznámnějších hitech Whitney, ale její příběh je tak strašně osekaný. Vyloženě mi přišlo, že se pořád v příběhu skáče někam dál a jinam a vůbec to nepostupuje plynule. Pokud máte rádi Whitney a chcete vidět její příběh, pusťte si jakýkoliv dokument o ní, ten vám toho řekně daleko víc než tenhle film. (08.06.2023)

I Wanna Dance with Somebody možná v režii Kasi Lemmons není tak výraznou audiovizuální podívanou jako Bohemian Rhapsody, Rocketman či Elvis, svůj účel ovšem zvládá naplnit. Velmi slušná pocta jednomu z největších hlasů své generace, který dost možná zvládne zasáhnout i toho, který k Houston a k jejím hitům nikdy kdovíjak velký vztah neměl.... (21.12.2022)