Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý začínající filmový kameraman Adolpho Rollo (S. Buscemi) bydlící ve starém činžáku na okraji New Yorku shání úpěnlivě producenta k natočení svého scénáře. Už dávno dluží na nájmu, po bytě se honí švábi a nikdo mu už nepůjčí ani dolar. Konečně se ozval snad ten pravý: excentrický důchodce Joe (S. Cassel) se svou mladičkou asijskou přítelkyní přijímá Adolphův scénář. Soulad jejich vizí je ovšem naprosto neslučitelný, Adolpho si představuje nezávislé dílo, kdy Joe chce svoji opravdovou lovestory. Do příběhu vstupuje krásná imigrantka Angelica (J. Bealsová , známá ze snímku Flashdance) a zjištění , že Joe vlastně žádné peníze nemá, ale ví jak je opatřit…

Nezávislá hořká komedie nejen pro milovníky filmu Fargo. (Ygnor)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (20)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tak jsem se tady dočet, že je to "Nezávislá hořká komedie nejen pro milovníky filmu Fargo". No opravdu netušim, co tohle má s Fargem společnýho kromě toho, že v tom hraje Steve Buscemi. Věřil jsem, že tohle se mi určitě bude líbit. Navíc herecký obsazení zase dává vzpomenout na Můj nejmilejší bar. V hlavních rolích Steve Buscemi a Seymour Cassel, mihne se tam i Debi Mazar nebo Elizabeth Bracco... Bohužel mě to dost zklamalo. Začátek ještě vypadal docela slibně, ale postupně jsem se u toho spíš začal nudit. Do toho občas teda přišel nějakej moment, kdy jsem se trochu zasmál, ale prostě jsem tomu nějak nepřišel na chuť. Když padly závěrečný titulky, tak jsem byl rád, že už to mám za sebou. Nejlepší z celýho filmu mi přišel asi 3-minutovej štěk Stanleyho Tucciho. 40% ()

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Piata hviezda za plagát Stalkera. Potom zato, ako sa Aldolphovi prvýkrát podarilo rozosmiať Angelicu. A tiež za dokonalého idiota Sama Rockwella, ktorý vo filme vystupoval až od vyššie spomínanej scény. Padalo tam perie a to mi prišlo magické. Neskôr tancovali na dlaniach Manhattanu a nakoniec sa pred nimi rozprestieral celý oceán. Toto všetko, plus hemofilik Skippy, dve štetky, jeden Francúz, spievajúci vymáhači nájomného, gorila, trpaslík a ešte oveľa viac, sa zaobišlo bez natočenia filmu, o ktorý celý čas malo ísť. Veď najlepšie to aj tak napíše sám život. Teda aspoň najviac jedinečne. A o konci filmu mám takú malú teóriu, ale toto je typ komentára, do ktorého sa mi spoilery moc nehodia, tak vám to prípadne zdelím na požiadanie. ()

Reklama

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Každý z nás má v hlavě mlýnek na maso. Vy i já, všichni. Tenhle mlýnek převádí dění na plátně do nějaký výsledný ucelený podoby, jenže v případě černobílých nezávisláků jako In the Soup, který staví spíš na atmosféře a postávání na místě, jako by ten mlýnek jel v hlavě na prázdno, protože mu film neposkytuje dostatečný přísun surovin a informací na rozemlení. Což je dost prekérní situace. Filmy stavící na atmosféře musí být proto sakra dobrý, aby takový mletí vzduchu na prázdno utáhly, což je třeba případ Wendersova autobiografického art-filmu Stav věcí, který je tomuhle nezávisláku ne úplně nepodobný, jen je malinko lepší. Tolik k záporům a nyní ke kladům. ____ Téměř každý scénárista řeší tutéž otázku: kolik toho říkat divákům o postavě, aby zůstala zajímavá a vybalancovaná. Když toho řekne moc, nastane přeidentfikace, kdy toho víme o postavě tolik, až nás přestane zajímat, extrémem druhým je podidentifikace, kdy nedostatek informací o postavě paradoxně zaručuje její přitažlivost a určitou tajemnost. Dokonce taková postava může odsunout stranou hlavní postavu, o který víme vše, což se přihodilo přesně v tomhle filmu, kde není hlavní postavou pokerově chladný Buscemi, který do nás pořád něco hučí přes voiceover a nesleze z plátna, tvůrci ho ždímou doslova jak sušenou oliheň na poledním slunci, ale ten žoviální dědek, producent Joe. Takové prohození hlavní postavy za vedlejší a vice versa je samozřejmě sakra sofistikovaná věc, která by neměla být brána jenom tak na lehkou váhu. Zvlášť u takhle lineárního filmu. Existují i další způsoby, jak tohle prohození zařídit, například když je film sestříhán v nesprávné časové posloupnosti, takže nás vede k větší pozornosti vůči vedlejším postavám, než jakou bychom jim věnovali. In the Soup se bez tohohle obejde, a o to je důmyslnější. Tohle prohození má ještě další rozměr, protože i když jsou tady postavy vykresleny ve zřetelných konturách, jakoby vyřezané lupénkovou pilkou, představuje každá z nich současně určitý typ – producenta, režiséra a hvězdu. Co víc, jejich konfrontace přesně kopíruje skutečnou realitu – producent tak trochu předpokládá, že se s ním herečka vyspí za nabídnutou roli, herečka je soustavně lákána režisérem do postele a režisér je v područí producenta, který do toho sype prachy a má poslední slovo. Buscemi pronese v 51. minutě, že místo aby točil vlastní film, žije ve „filmu“ toho producenta. Odsud jasně vidíme, proč je hlavní postava děda, on je autor veškerého dění, dokonce vyjede po Buscemiho přítelkyni, což trochu připomíná starou známou pravdu, že každý autor žárlí na hrdiny za to, jak mají krásné přítelkyně, přestože jim je vymyslel a přisoudil on sám. (-spoiler-) Jedině smrt toho dědy a podle všeho i autora veškerého dění tak může svést obě postavy definitivně dohromady. Děda tedy představuje cosi jako „mizejícího prostředníka“, jehož zmizení převrátí In The Soup z filmu o filmu do romantického příběhu. Nepřipomíná nám to něco? Samozřejmě, Titanic. Ten je ovšem mnohem falešnější a pokrytečtější, neboť za Cameronovým povrchním marxismem (okázalé privilegování nižších tříd a karikaturní pranýřování egoismu a oportunismu bohatých) se skrývá hluboce reakcionářský příběh o mladém bohatém člověku v krizi (Kate Winslet), který opětovně najde životní elán zásluhou krátkého intimního kontaktu s chudým mladíkem (Leonardo DiCaprio). Hlavní hrdinka je zmatená, neví co si počít sama se sebou a DiCaprio je mnohem víc než jen jejím milencem, je jistým druhem „mizejícího prostředníka", jehož úkolem je hrdince vrátit pocit osobní identity a smysl života, opětovně zrekonstruovat její obraz sebe samé (a ve filmu DiCaprio skutečně kreslí obraz své partnerky); jakmile je jeho úkol splněn, může zmizet. Je vlastně zcela logické, že nezávislák jako In the Soup končí skutečnou láskou dvou postav, kdežto hollywoodský Titanic je jen příběhem o bohaté mladé dámě, která svého milence poté, co splnil svůj úkol, už dále nepotřebuje, takže může umrznout a zemřít v chladné vodě. Překvapením by byl spíš pravý opak. ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Už len ten smiech, ktorý dal Joe, keď sa Adolpho učil tancovať, je hodný štyroch hviezd. A vôbec, všetko čo Joe predvádzal bolo ohromné a Cassel ho dal na parádu. A tí dvaja vyberači nájomného .. ohromná dvojka. A Rockwell? .. toho aj málo bolo. No skrátka bavila som sa .. možno tak dobre, ako tá silvestrovská slečna, keď uvidela Adolpha v Nahej pravde. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Srdcová záležitost o problémech začínajícího režiséra s naplněním rozpočtu pro připravovaný artový snímek "Bezpodmínečná kapitulace", jehož scénář je opravdu velmi účinným hypnotikem.. Troufám si říct, že nenápadný, ale neuvěřitelně pohodový In the Soup je nejlepším filmem Steva Buscemiho a určitě pro každého fanouška pana Růžového neodkladnou povinností. Jeho hereckému koncertu zdatně sekunduje Seymour Cassel v roli excentrického mecenáše, kterého film až tak moc nezajímá, ale zato entuziasmu má ten lascivní stařík na rozdávání. Soustřeďte se na práci, když vám za dveřmi prozpěvuje italská dvojice vymahačů nájemného svůj na nervy brnkající song.. „Pátek se blíží, jó činže, ta tíží..“ ()

Galerie (21)

Zajímavosti (7)

  • Film se natáčel v New Yorku. (rafix)
  • Ačkoliv byl film natočen v barvě, do distribuce šel v černobílém provedení. Jediná barevná verze existuje na VHS. (profhubert)
  • Film dostal v roce 1992 na Filmovém festivalu v Sundance Velkou cenu poroty na úkor Tarantinových Gaunerů (1992), kde hrál mj. také Steve Buscemi. (profhubert)

Reklama

Reklama