Reklama

Reklama

Průšvih

  • USA In the Soup
Trailer

Obsahy(1)

Mladý začínající filmový kameraman Adolpho Rollo (S. Buscemi) bydlící ve starém činžáku na okraji New Yorku shání úpěnlivě producenta k natočení svého scénáře. Už dávno dluží na nájmu, po bytě se honí švábi a nikdo mu už nepůjčí ani dolar. Konečně se ozval snad ten pravý: excentrický důchodce Joe (S. Cassel) se svou mladičkou asijskou přítelkyní přijímá Adolphův scénář. Soulad jejich vizí je ovšem naprosto neslučitelný, Adolpho si představuje nezávislé dílo, kdy Joe chce svoji opravdovou lovestory. Do příběhu vstupuje krásná imigrantka Angelica (J. Bealsová , známá ze snímku Flashdance) a zjištění , že Joe vlastně žádné peníze nemá, ale ví jak je opatřit…

Nezávislá hořká komedie nejen pro milovníky filmu Fargo. (Ygnor)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (23)

eLeR 

všechny recenze uživatele

Už len ten smiech, ktorý dal Joe, keď sa Adolpho učil tancovať, je hodný štyroch hviezd. A vôbec, všetko čo Joe predvádzal bolo ohromné a Cassel ho dal na parádu. A tí dvaja vyberači nájomného .. ohromná dvojka. A Rockwell? .. toho aj málo bolo. No skrátka bavila som sa .. možno tak dobre, ako tá silvestrovská slečna, keď uvidela Adolpha v Nahej pravde. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tak jsem se tady dočet, že je to "Nezávislá hořká komedie nejen pro milovníky filmu Fargo". No opravdu netušim, co tohle má s Fargem společnýho kromě toho, že v tom hraje Steve Buscemi. Věřil jsem, že tohle se mi určitě bude líbit. Navíc herecký obsazení zase dává vzpomenout na Můj nejmilejší bar. V hlavních rolích Steve Buscemi a Seymour Cassel, mihne se tam i Debi Mazar nebo Elizabeth Bracco... Bohužel mě to dost zklamalo. Začátek ještě vypadal docela slibně, ale postupně jsem se u toho spíš začal nudit. Do toho občas teda přišel nějakej moment, kdy jsem se trochu zasmál, ale prostě jsem tomu nějak nepřišel na chuť. Když padly závěrečný titulky, tak jsem byl rád, že už to mám za sebou. Nejlepší z celýho filmu mi přišel asi 3-minutovej štěk Stanleyho Tucciho. 40% ()

Reklama

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Každý z nás má v hlavě mlýnek na maso. Vy i já, všichni. Tenhle mlýnek převádí dění na plátně do nějaký výsledný ucelený podoby, jenže v případě černobílých nezávisláků jako In the Soup, který staví spíš na atmosféře a postávání na místě, jako by ten mlýnek jel v hlavě na prázdno, protože mu film neposkytuje dostatečný přísun surovin a informací na rozemlení. Což je dost prekérní situace. Filmy stavící na atmosféře musí být proto sakra dobrý, aby takový mletí vzduchu na prázdno utáhly, což je třeba případ Wendersova autobiografického art-filmu Stav věcí, který je tomuhle nezávisláku ne úplně nepodobný, jen je malinko lepší. Tolik k záporům a nyní ke kladům. ____ Téměř každý scénárista řeší tutéž otázku: kolik toho říkat divákům o postavě, aby zůstala zajímavá a vybalancovaná. Když toho řekne moc, nastane přeidentfikace, kdy toho víme o postavě tolik, až nás přestane zajímat, extrémem druhým je podidentifikace, kdy nedostatek informací o postavě paradoxně zaručuje její přitažlivost a určitou tajemnost. Dokonce taková postava může odsunout stranou hlavní postavu, o který víme vše, což se přihodilo přesně v tomhle filmu, kde není hlavní postavou pokerově chladný Buscemi, který do nás pořád něco hučí přes voiceover a nesleze z plátna, tvůrci ho ždímou doslova jak sušenou oliheň na poledním slunci, ale ten žoviální dědek, producent Joe. Takové prohození hlavní postavy za vedlejší a vice versa je samozřejmě sakra sofistikovaná věc, která by neměla být brána jenom tak na lehkou váhu. Zvlášť u takhle lineárního filmu. Existují i další způsoby, jak tohle prohození zařídit, například když je film sestříhán v nesprávné časové posloupnosti, takže nás vede k větší pozornosti vůči vedlejším postavám, než jakou bychom jim věnovali. In the Soup se bez tohohle obejde, a o to je důmyslnější. Tohle prohození má ještě další rozměr, protože i když jsou tady postavy vykresleny ve zřetelných konturách, jakoby vyřezané lupénkovou pilkou, představuje každá z nich současně určitý typ – producenta, režiséra a hvězdu. Co víc, jejich konfrontace přesně kopíruje skutečnou realitu – producent tak trochu předpokládá, že se s ním herečka vyspí za nabídnutou roli, herečka je soustavně lákána režisérem do postele a režisér je v područí producenta, který do toho sype prachy a má poslední slovo. Buscemi pronese v 51. minutě, že místo aby točil vlastní film, žije ve „filmu“ toho producenta. Odsud jasně vidíme, proč je hlavní postava děda, on je autor veškerého dění, dokonce vyjede po Buscemiho přítelkyni, což trochu připomíná starou známou pravdu, že každý autor žárlí na hrdiny za to, jak mají krásné přítelkyně, přestože jim je vymyslel a přisoudil on sám. (-spoiler-) Jedině smrt toho dědy a podle všeho i autora veškerého dění tak může svést obě postavy definitivně dohromady. Děda tedy představuje cosi jako „mizejícího prostředníka“, jehož zmizení převrátí In The Soup z filmu o filmu do romantického příběhu. Nepřipomíná nám to něco? Samozřejmě, Titanic. Ten je ovšem mnohem falešnější a pokrytečtější, neboť za Cameronovým povrchním marxismem (okázalé privilegování nižších tříd a karikaturní pranýřování egoismu a oportunismu bohatých) se skrývá hluboce reakcionářský příběh o mladém bohatém člověku v krizi (Kate Winslet), který opětovně najde životní elán zásluhou krátkého intimního kontaktu s chudým mladíkem (Leonardo DiCaprio). Hlavní hrdinka je zmatená, neví co si počít sama se sebou a DiCaprio je mnohem víc než jen jejím milencem, je jistým druhem „mizejícího prostředníka", jehož úkolem je hrdince vrátit pocit osobní identity a smysl života, opětovně zrekonstruovat její obraz sebe samé (a ve filmu DiCaprio skutečně kreslí obraz své partnerky); jakmile je jeho úkol splněn, může zmizet. Je vlastně zcela logické, že nezávislák jako In the Soup končí skutečnou láskou dvou postav, kdežto hollywoodský Titanic je jen příběhem o bohaté mladé dámě, která svého milence poté, co splnil svůj úkol, už dále nepotřebuje, takže může umrznout a zemřít v chladné vodě. Překvapením by byl spíš pravý opak. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Kto by to bol povedal, že z takéhoto netradičného námetu sa dá vytvoriť tak príťažlivý film. Ani poriadne nevieme, čo sa deje a prečo, kto má aké motivácie a Buscemi aj na záver povie, že sa nikdy nedozvie, ako to Joe celé myslel. A nedozvie sa to ani divák, čo je jedna z vecí, vďaka ktorej sa k filmu možno budete radi vracať a znova o ňom premýšľať. Množstvo popkultúrnych a artových odkazov nepôsobí, na rozdiel od dnešnej tvorby, nasilu. Potešia všetky cameá, len sa obávam, že by dnes Rockwellova kreácia mohla byť chápaná ako zňevažovanie mentálne postihnutých ľudí. Každopádne sa film z nikoho nevysmieva. In the Soup je kryšalický americký indie film z deväťdesiatok, ak ich milujete, nie je čo riešiť. Ak nie, tak sa mu vyhnite. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Srdcová záležitost o problémech začínajícího režiséra s naplněním rozpočtu pro připravovaný artový snímek "Bezpodmínečná kapitulace", jehož scénář je opravdu velmi účinným hypnotikem.. Troufám si říct, že nenápadný, ale neuvěřitelně pohodový In the Soup je nejlepším filmem Steva Buscemiho a určitě pro každého fanouška pana Růžového neodkladnou povinností. Jeho hereckému koncertu zdatně sekunduje Seymour Cassel v roli excentrického mecenáše, kterého film až tak moc nezajímá, ale zato entuziasmu má ten lascivní stařík na rozdávání. Soustřeďte se na práci, když vám za dveřmi prozpěvuje italská dvojice vymahačů nájemného svůj na nervy brnkající song.. „Pátek se blíží, jó činže, ta tíží..“ ()

Galerie (22)

Zajímavosti (7)

  • V Aldolphově bytě visí na zdi plakát k Tarkovského filmu Stalker (1979). (profhubert)
  • Na filmovém festivalu Sundance 1992 obdržel herec Seymour Cassel, který ztvárnil podvodníka Joea, Zvláštní uznání poroty za vynikající výkon. (Roman.Ticka)
  • Ačkoliv byl film natočen v barvě, do distribuce šel v černobílém provedení. Jediná barevná verze existuje na VHS. (profhubert)

Reklama

Reklama