Reklama

Reklama

Andaluský pes

  • Francie Un chien andalou (více)
Krátkometrážní / Experimentální / Fantasy / Psychologický
Francie, 1929, 16 min

Obsahy(1)

Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. ANDALUSKÝ PES je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná - počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (409)

Cival 

všechny recenze uživatele

Působivá surrealistická klasika, která přesahuje moje chápání. Nevím co říct víc - vypadá to jako náhodné setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole:-) ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Surrealismus měl podle mě zůstat hezky na malířském plátně a ne se cpát do filmu, to, co funguje perfektně v jednom médiu nemusí fungovat v jiném. Nemám nejmenší tušení, co tím chtěl básník říct... Nejspíš nic a to je ten problém. Na Dalího obrazy se moc ráda podívám a líbí se mi, Dalího filmový počin hodnotím tak vysoko zejména za odvahu a snivost. Tenhle šílený zhmotněný sen je sledem naprosto nesouvisejících scének a zřejmě má v divákovi "jen" navozovat různé pocity - zhnusení, strach, extázi, ... (což se mu i povedlo). Nicméně není to můj šálek kávy, jednoduše nepochopím, PROČ být za každou cenu iracionální, co to komu přinese, jak to koho obohatí? ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Buñuel a Dalí vyzývají diváka. O čemkoli se vám posledně zdálo, najdete to v tomhle filmu. 80% Zajímavé komentáře: Eodeon, ad, Madadajo ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Luis Buñuel, Salvador Dalí .. Proříznuté oko, mouchy, useknutá ruka, prsa, a další dějové zmatky. Prostě nesourodý surrealistický chaos bez nějakého sdělení, jen snažný být iracionální a to nemám rád, protože mi to nic nedává. ()

Faye 

všechny recenze uživatele

Nemám ráda ostré předměty blízko očí, obzvlášť břitvy ne. Mrak přes měsíc-břitva přes oko.Hm stejně mně nezbývá než dát **** ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Esence surrealismu. Formálně dokonalá - kupříkladu geniální střihový přechod ze záběru, kdy břitva přejíždí přes otevřené dívčí oko na záběr podlouhlého mraku zastiňující svítící měsíc (důkaz toho, že Luis Buñuel byl skvělý filmař již v době vzniku jeho debutu). Významově mnohovrstevná - v intencích zásad surrealistického manifestu potlačena entita racionality. Kompozice snímku funguje jako volný tok zcela iracionálních výjevů plných znepokojivých významů, jakýchsi náboženských vidění, bizarních halucinací, sexuálních a násilných mene tekel, předeher groteskní Apokalypsy. Mohou nám mravenci vylézající ze stigmatu v dlani říci cosi konkrétního? Mohou být symbolem zmaru, stejně jako symbolem protestu, umělecké a názorové svobody nesvázané ničím, tím méně konvencemi doby a umění... Celý snímek je záměrně poetizován, jde svého druhu o jakousi filmovou báseň, kde proud automatického textu nahrazuje proud automatických obrazů. Volné pásmo proudu nevědomí... Luis Buñuel spojil své tvůrčí síly s jiným velikánem surrealismu Salvadorem Dalím a vznikl film, který se zapsal do kolektivního podvědomí jako znepokojivý horečnatý výraz přeceňování osvícenské adorace racionality... ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Až tak neuchopitelný tenhle snímek není, surrealistické postupy, zavrhující přímé logické vazby, nemohou zakrýt protestní, protikonvenční notu. Anarchie, svoboda, setřesení okovů měšťácké svázanosti, prostor pro svébytné vyjádření vlastního přesvědčení. Dalího vliv je zcela nepřehlédnutelný, filmová řeč Luise Buñuela je tu tak až na druhém místě, nejen na svoji dobu se ale v každém případě jedná o cosi zcela výjimečného. ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Série zajímavých podobenství, ve kterých nemusí být špatné se babrat, ale jako samostatný film zcela nepoužitelné. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Už ten pofidérní a naprosto šílený úvod kdy L. Buňuel, na balkónu pozoruje nebe s úplňkem, současně si brousí břitvu a do toho všechny ty moc divné zvuky to naprosté tajemno a nepředvídatelnost. Místo měsíce se ale náhle objeví oko mladé ženy které rozřízne břitva vejpůl-náhle měsíc zakryje mrak a oko vyteče.! Jedna z nejnápadnějších a nejvíce šokujicích scén filmového surrealismu a vubec filmu takového. Nicménně i další scény stojí za připomenutí : Všechny ty pruhované kravaty, pruhy na krabičce, knihy které se proměňují ve zbraně, cesta z Pařížského bytu která vede přímo na mořskou pláž, spojení nespojitélného a naprosto nezapadajicího do sebe, muž tahajicí za sebou dva velké klavíry na nichž jsou dva krvavý a zdechlí osli a dva živý kneží, uříznutá dlaň která běhá po podlaze atd. Tento ranný, experimentální a silně avantgardní snímek navždy zůstane v mém srdci jako ten vůbec první, nejzařilejší a hlavně v rámci mezí ještě koukatelný! Kdo neviděl vřele doporučuji toto je ranný surrealismus společně s filmy jako "Dopolední strašidlo" od H. Richtera či Clairovou Mezihrou. Svým způsobem navazuje surrealismus na hnutí dadaistů které se rovněž tak pokoušelo demaskovat zkostnatělou společnost. Nicménně i výrazové prostředky obou směrů jsou do určité míry stejné a obdobné. Svou škodlivostí ,osobitou estetikou, šokováním, otřesením a překročením tzv. dobrých mravů má být zviditelněno omezení, kterému je jedinec podroben zažitými společenskými normami. ()

DaviD3141 

všechny recenze uživatele

Balkón v noci. Muž (sám Luis Buñuel) ostrí britvu. Pozoruje malý oblak, ktorý pláva po oblohe smerom k mesiacu v splne. V zábere sa teraz objavuje hlava ženy, oči má doširoka otvorené. Oblak prekryje mesačný kotúč, v následnej juxtapozícii muž ostrím britvy prereže nič nenamietajúcej žene očnú buľvu. ___ Takýmto prológom sa začína Andalúzsky pes – a kariéra Luisa Buñuela. Zrodil sa pod vplyvom „Manifestu surrealizmu“ (1924) Andrého Bretona v spolupráci s maliarom Salvadorom Dalím. Na počiatku ich spoločného diela bol sen, surrealistami uctievaný stav, kedy človek bez zábran prežíva najvnútornejšie konflikty svojho podvedomia. Boli to dve snové vízie, ktoré sa vo filme stali ťažiskovými motívmi pre vyjadrenie obsesií (utkvelých predstáv) a komplexov hrdinov: Dalímu sa zdalo o dlani plnej mravcov, Buñuelovi zase o čepeli britvy, ktorá prerezáva mesiac na polovicu. Druhý obraz sa v drastickejšej podobe stal podkladom pre prológ, ktorý je akýmsi mottom tohto šesťnásťminútového filmu. Podľa francúzskeho režiséra Jeana Viga „nám prológ vraví, že tento film musíme vnímať inými očami“. Scenár k filmu vznikal sedem dní. Buñuel a Dalí pri písaní kládli hlavne dôraz na oblasť nevedomia, film je zložený z obsesií autorov a obrazov, ktoré ich priťahovali, bez toho, aby vedeli prečo. Takisto aj samotný názov vôbec nekorešponduje s obsahom filmu (nevyskytuje sa v ňom žiaden pes). Neskôr Federico García Lorca (Andalúzčan) vo filme videl útok na svoju osobu, domnieval sa, že on má byť tým psom. Štýl Andalúzskeho psa (a celkovo aj surrealistického filmu) je eklektický. Mizanscéna je ovplyvnená surrealistickým maliarstvom: mravce vychádzajúce z mužskej dlane sú typickým dalíovským obrazom. Čo sa metódy výkladu týka, tvorcovia ihneď po dokončení filmu verejne proklamovali, že jedinou možnou je tá freudovská – psychoanalytická. Ak pristúpime k analýze tohto komplexného obrazu skrz interpretačnú optiku Davida Bombyka, naskytnú sa nám ikonické, indexické i symbolické hodnoty: jednak je obraz zarážajúci sám o sebe; je to miera zamorenia duše majiteľa ruky; nepochybne symbolizuje aj obecnejšie ochorenie. Je metonymický, pretože mravce sú „pridružený detail“; je taktiež synekdochický, pretože ruka je časťou, ktorá zastupuje celok. Nakoniec zdroj obrazu vyzerá ako trópus: kalambúr (slovná hračka) s francúzskou frázou „avoir des fourmis dans les mains“ (v preklade: „mať mravenčenie v ruke“). Takýmito obrazmi je film prestúpený snáď v každej druhej sekvencii. Umne sa tu pracuje aj so (surrealistickou) strihovou skladbou, ktorá je zmesou niektorých impresionistických metód (mnohé prelínačky a dvoj-, či viacnásobné expozície) a určitých postupov z prevažujúcich filmových trendov. Šokujúce prerezanie oka spolieha na určité princípy kontinuálnej strihovej skladby (a samozrejme aj na Kulešovov efekt). K rozbitiu časopriestorovej spojitosti je bežne využívaný aj diskontinuálny strih, napríklad, keď sa hrdinka zavrie v izbe a len čo sa otočí, muž sa nevysvetliteľne objaví za ňou. Andalúzsky pes odmieta nasledovať akékoľvek konkrétne zavedené postupy, pretože by usporiadal a odôvodnil to, čo musí zostať „nezaujatou hrou myslenia“. Zaujímavú funkciu plnia vo filme aj samotné medzititulky, ktoré behom celého trvania filmu ohlasujú nezmyselné intervaly uplynutého času, napríklad titulok „pred šesťnástimi rokmi“ sa objaví v priebehu deja, ktorý bez prerušenia pokračuje ďalej. Andalúzsky pes je v podstate celý snímaný staticky, výnimkou je iba sekvencia, v ktorej sa muž, preoblečený za mníšku, ženie po ulici na bicykli. Iba v tejto sekvencii je prítomná kamerová jazda. Z takmer každého záberu je viac než zjavné, že bolo použité expresívne (na)svietenie. ___ V surrealistických filmoch sa častokrát vyskytovala aj bohatá škála erotických podtextov. A keďže sa s nimi narábalo aj v Andalúzskom psovi, jednou z možných interpretácií by bola tá, ktorá ju chápe ako štúdiu potláčaných sexuálnych impulzov. Pozoruhodné je však to, že aj pri alogičnosti diania si každý jednotlivý výjav z Andalúzskeho psa zachoval charakter ostro zachytenej skutočnosti. Od samého začiatku si Buñuel zapovedal všetky formálne trikové experimenty. Jeho surrealizmus sa nestavia proti skutočnosti, ale z nej vyrastá. 85% () (méně) (více)

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Psychoanalytické, surrealistické dílo filmového umělce Luise Buñuela. Sledovat ANDALUSKÝHO PSA, je jako když se díváme na pitvu, ale my jsme ta mrtvola a všechno vnímáme. ()

EdaS 

všechny recenze uživatele

Andaluský pes je zfilmovaná noční můra. Má rafinovanou stavbu, opakující se motivy a momenty, kdy by se člověk nejraději probudil. Pěkné. ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Ve své době musel být Andaluský pes šokující a výjimečné dílo, které v oparu mysteriózna zrcadlilo již tak výjimečnou malířskou tvorbu Salvadora Dalí. Hodnotit tuto experimentální, bezdějovou jednohubku o tolik let později je obtížný úkol. Jako moderní divák mohu říct, že nejznámější scéna s okem mě neuvěřitelně nabudila a naladila na úchylný masakr, který měl ambice zahambit např. i mého oblíbeného Cronenberga. Bohužel žádná další scéna už se k této laťce nepřiblížila ani vzdáleně. Přesto film zůstává zajímavý, jen je asi zbytečné hledat v něm nějaký děj, či metaforu na cokoli konkrétního... 7/10 ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Tenhle film mě málem odradil od Bunuela. Naštěstí jsem se po čase odvážil na další jeho kusy a zjistil, že mi na rozdíl od tohoto i mají co říct. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Ano prosím... Uvědomte si prosím, že ten film(šť)ek je 80 (slovy osmdesát) let starý! . . . O(d)duševnělé komentáře zase jednou rád přenechám >odborníkům< teoreticky (;-) na slovo vzatým. Pár surrealistů (současných) znám. Lépe je s nimi ovšem chlastat, než teoretizovat o tom, jak to vlastně ti surrealisti mysl-í-eli... - - - - - (Poprvé viděno v dobách pradávných v brněnském FK, komentář zde mezi chytrými /špetka/ i rádobymudrlantskými bláboly nebo pindy do počtu /většina/ jako bezvýznamě realisticky /do počtu/ mnohý - 28.12.2009... Haf!) ()

Skejpr 

všechny recenze uživatele

Filmový experiment, bohužel ale bez ladu a skladu... Chápu, že surrealismus a dada je surrealismus a dada, nicméně nezaujalo mě to... A jedno rozříznuté oko umění nedělá... ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Surrealismus jak poleno. Představte si jeden šokující záběr za druhým. Rozříznuté oko, pošlí osli na mužem tažených klavírech, mravenci vylézající z ruky. Scény nemají záměrně žádnou souvislost. Je to sen, nebo realita? Říkám přece, představte si... :-) ()

Související novinky

LFŠ ocení Hynka Bočana a Milana Lasicu

LFŠ ocení Hynka Bočana a Milana Lasicu

28.05.2019

Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, přivítá dva významné představitele česko-slovenské kinematografie – režiséra Hynka Bočana a herce Milana… (více)

Projekt 100 pro rok 2008

Projekt 100 pro rok 2008

29.11.2007

V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (více)

Reklama

Reklama