Recenze (2)
Zvláštní tvar oscilující na pomezí eseje a dokumentu a hlavně zpočátku s výraznými detektivními a až mysteriózními podtóny. Film uvádí do děje velice detailním popisem podivného nálezu na periferii Stockholmu. V obyčejném kontejneru na odpadky nalézá autor filmu nevyvolané role s filmovým materiálem, audiokazetu, fotografie, Bibli a počítačovou disketu se stručnými poznámkami, v nichž jsou zmíněni i herec Järegård a scénárista Larsson. Podstatná část filmu se vlastně skládá z rozhovorů. Jednak s dvěma výše zmíněnými, které Nilsson navštíví a zpovídá a za druhé pak s jezuitským knězem a mužem označovaným pouze jako "profesor", přičemž tyto záznamy pocházejí z fragmentů nalezených v kontejneru. Brzy začne být zřejmé, že jejich autor zůstane divákovi neznámý, což ale vůbec nevadí, protože jeho zřejmě cíleně nedokončené dílo slouží jako spouštěč pro fascinující úvahy výše zmíněných čtyř mužů na téma identity člověka jako tvora a jako umělce a vůbec na její význam. Díky odlišnému zázemí každého ze zpovídaných podané vždy z trochu jiné perspektivy, ale pokaždé nesmírně poutavě a inspirativně. Když nad tím tak přemýšlím, je mi vlastně úplně jedno, jestli je onen příběh s nálezem v kontejneru pravdivý nebo ne. Pokud ano, je to další důkaz toho, že každá i sebenepatrnější a bezvýznamná věc může mít dříve či později zásadní význam. A pokud si ten nález pan Nilsson vymyslel, je to naprosto ospravedlnitelné, protože to tomuhle malému mistrovskému dílu dává nádherně funkční dramatický oblouk. A nejen díky němu se vyplatí vidět ho vícekrát. ()
Pro někoho to snad může být fascinující, pro jiného jen slovní ilustrace nicotného problému kolem nálezu. ()