Režie:
Dušan KleinScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Vladimír HolomekHudba:
Milan DvořákHrají:
Jan Kanyza, Jana Švandová, Michal Dlouhý, Michaela Kuklová, Rudolf Hrušínský ml., Jaroslav Satoranský, Jaroslava Obermaierová, Lenka Jelínková, Martin Zounar, Jakub Saic, Hana Vávrová-Heřmánková (více)Obsahy(1)
Komedie o rodině před televizní obrazovkou.
V komedii Petra Zelenky dostává otec výpověď v zaměstnání, a když to chce řešit s rodinou, pak má příležitost pouze během sledování televizní inscenace. Jde totiž o normální rodinu, pro kterou se obrazovka stala stálým průvodcem a pozadím rodinného života. A stejně normální rodinu sledují otec, matka i dcera v inscenaci na obrazovce, vlastně v jakési hře ve hře. A právě z konfrontace s životem hrdinů na obrazovce vzniká zvláštní půvab této televizní hry. Postavy hry zjišťují, že používají nejen stejná slova jako figury na obrazovce, ale že začaly stejně i myslet.
(oficiální text distributora)
Recenze (12)
Zpočátku poměrně milá původní televizní inscenace, která se točí kolem jednoho nerozdělaného dopisu a následně kolem všeho možného, co může rodina manželů, dcery a syna zažívat. Jenže s postupujícím časem jakoby hra nevěděla, jak to vše ukončit, až se konec doslova vytratí a zbyde výrazná pachuť nedokončeného příběhu. Škoda, bylo tu zaděláno na víc. Hudba: Milan Dvořák ()
Bohužel hodně průměrná komedie podle scénáře Petra Zelenky je mystifikační hříčka, srovnávající život v běžné domácnosti s televizní tvorbou, zdánlivě odtrženou od reality. Zajímavé je ale obsazení Jany Švandové do role "ženy od dřezu" a Jana Kanyzy coby "manžela v bačkorách". ()
Satirický pohled na rodinu, u níž došlo k takovému ztotožnění s televizními hrdiny, že realitu již přestává vnímat. Kanyzovi opět velmi slušela pozice vtipného glosátora nad věcí. ()
Příběh, který by vystačil na půlhodinovou bakalářskou povídku, je zde roztažen zbytečně na celovečerní stopáž a rádoby ozvláštněn tím, že se srovnává rodina jako kdyby obyčejná a průměrná s rodinou z nějakého filmu v televizi. Nakonec ale i toto ozvláštnění vyšumí do ztracena. Petr Zelenka umí jen epizodické příběhy, ale na utáhnutí celovečerního příběhu je potřeba trochu víc než epizodičnosti. Postava Jana Kanyzy je zbytečně karikovaná, i když nejspíše měla být právě tou postavou, s níž by divák měl trochu i soucítit. Nakonec z toho vzniklo rozpačité dílo, které vlastně ani neví, co chce říct. ()
Jasně, chvílema je to za hranicí crazy prdlosti, většinou jde ale o vynikající, promyšlenou a hlavně vtipnou satiru na televizní konzum. 75% ()
"Náš problém není v tom, zda se plní naše přání či ne. Problém je v tom, jak se vlastně dozvídáme, co přesně chceme. V našich přáních není nic spontánního a přirozeného. Naše přání jsou umělá – někdo nás musí naučit si přát. Kinematografie je maximálně perverzní umění – ono vám nedává to, co si přejete, ono vám říká, jak si máte přát." (Slavoj Žižek, Perverzní průvodce filmem). ___ Naprostá pravda – televize plně zastoupila pravěký nebo domorodý kmen a již od dětství lidi učí, jak mají žít, co mají vidět, co mají cítit a co si mají přát i co si přát nemají. Filmy a televize jako bezprostředně působící obraz napodobené skutečnosti nejvíce a nejsilněji ze všech médií ovlivňují lidské vnímání a učí lidi oblékat své vnitřní pocity a emoce nejen do slov, ale hlavně do hotových obrazů a vizí. A jelikož generované obrazy jsou bohatší, fantastičtější a lepší než realita, není divu, že se lidé pak ztotožňují raději s virtualitou než s realitou, a žijí něco, co by nežili, nebýt žádných médií. ___ Tato televizní hra je příliš skutečná na to, aby byla pouze hrou. V tomto ohledu je to hotové simulakrum druhého řádu v nekonečném tunelu obrazovek v obrazovkách, v němž lidé již ani nevědí, v jaké televizní hře vlastně sami účinkují. ()
Vrchol ospalosti a trapnosti,nic horšího se hned tak nevidí...(scénář Petr Zelenka !) ()
všichni tři protagonisté,kteří byli nejvíc na obrazovce nepatří do šálku mé oblíbené čokolády s pepřem....a přesto jsem se v první části bavila...takže ze to a za netypickou roli J.Kanyzy dávám o hvězdičku navíc ()
Škoda zbytečně dlouhé stopáže. Chvílema jsem u sledování byla zmatená a znuděná podobně jako Kanyza. Shrnutí: dost dada záležitost, která má svoje kouzlo. ()
Česká televizní komediální inscenace o rodině, jejíž otec se domnívá, že dostal výpověď ze zaměstnání. Jediná příležitost, kdy o tom může s manželkou a dcerou hovořit, je během vysílání televizního pořadu, který všichni s oblibou sledují. Do hlavní role otce, který léta pracuje v Ústavu terénního plánování na špatně placeném místě, byl obsazen a do své role neatraktivně upraven J. Kanyza, jeho nespokojenou hysterickou manželku v absolutně nemožných šatech hrála J. Švandová. Jejich studující dceru, která je znechucena věčnými hádkami mezi rodiči, ztvárnila M. Kuklová a v závěru se v inscenaci objevil i jejich syn M. Dlouhý. Zpočátku poměrně zábavná komedie, jednak směšným zevnějškem manželského páru a také přirozenými dialogy ze života, na mě zapůsobila pozitivně, postupem času se však kvalita a humor vytrácel a v závěru jsem si už celkovým hodnocením nebyl vůbec jist. Inscenace D. Kleina se odehrává mezi kuchyní a obývacím pokojem a ukazuje rodinný večer, kdy všichni sedí s přilepenýma očima na televizoru a ve volných chvílích odbíhají řešit otcovy pracovní problémy, což končí ostrou výměnou názorů mezi manžely, ale hádavou a neklidnou atmosféru notně stupňuje i jejich dcera. Závěr přináší pointu, která se dala očekávat, v níž se ušlápnutý otec projeví jako hlupák, který řeší své záležitosti na základě domněnek a nikoli faktů. Můj oblíbený J. Kanyza i J. Švandová předvedli velmi dobrý výkon, jakoby ze života skutečných manželů, avšak celkově se nedomnívám, že by toto televizní dílo dosahovalo průměru. ()
Děs, běs, bída a utrpení. Skoro celou inscenaci se hádají. Pokud máte hádky rádi, doporučuji. Ale je to nuda až to bolí. ()
Pro mne určitě zklamání, komediální nuda, nebo jak jinak to nazvat. Hodnocení: 40 % ()