Režie:
Ludvík RážaScénář:
Ondřej VogeltanzKamera:
František VlčekHudba:
Ladislav SimonHrají:
Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická, Marie Brožová, Václav Postránecký, Josef Abrhám, Jana Drbohlavová, Josefa Pechlátová, Ferdinand Krůta, Alena Kreuzmannová, Dalimil Klapka (více)Obsahy(1)
Kdysi byli pan Ryšánek (M. Růžek) a pan Schlegl (B. Záhorský) velcí kamarádi. Pak do jejich osudu zasáhla láska k jedné ženě. Pětadvacet let důstojník Ryšánek prožil v cizině a teď se vrací do malostranské čtvrti, aby tu zúčtoval se svým sokem. Pan Ryšánek hodlá splatit staré křivdy, domnívá se, že Schleglovou vinou musel odejít z Prahy, aby se pak s dívkou mohl Schlegl sám oženit. Křivda je i po letech silná, a tak penzionovaný důstojník Ryšánek usilovně pátrá, co jej od jeho milované odloučilo, aby na závěr došel k překvapivému zjištění… Jedna z Malostranských povídek Jana Nerudy byla předlohou televizního zpracování z roku 1971, v němž excelují Martin Růžek, Bohuš Záhorský a Dana Medřická. (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Předně: náš dnešní postoj k Nerudovi zvroucňuje dálka let, která nás od něj dělí. Prostřednictvím všedních příběhů se nám zpřítomňuje odezněný tep časů, které si naivně představujeme lepšími, než byly, a hřešíme tak proti vší nesvobodě ve spárech habsburské orlice jakož i vůči všudypřítomné krutosti lidství; špinavý van jejích křídel ovšem obrací i stránky Malostranských povídek a ani ty nejsou prosty erupcí lidské nenávisti. Ano, Neruda byl opravdu skvělým „přiblížitelem dálky a posvětitelem všednosti,“ jak o něm napsal Šalda, který také zdůrazňoval, že nejvíce Nerudu doceníme v cizině (a to my na prahu nových staletí rozhodně jsme), a tak se můžeme směle dojmout vším smutkem, neměli bychom ale zapomínat na bolest vteřin, která nevyprchává s časem. Rážova adaptace této malostranské povídky je věrná předloze a stylově čistá, vyšperkovaná skvělými hereckými výkony (Martin Růžek, Bohuš Záhorský, Dana Medřická). Myslím si však, že poněkud příliš idealizuje atmosféru doby na úkor těch podpovrchových ran, časových i nadčasových. ()
Tyhlety příběhy ze staré Prahy, z doby ještě za Rakouska, mají zvláštní kouzlo. Přestože nejsem žádným Nerudovým vyznavačem, proti tomuto příběhu nemám nejmenších výhrad. Martin Růžek velmi přesvědčivý a vůbec to zpracování bylo bezchybné. ()
Panatuju se, že když jsem na základce do čtenářského deníku měl jednu z povídek vypíchnout, zvolil jsem zrovna tuhle. Proto si jí docela pamatuju a vím, že oproti předloze je obsah výrazně pozměněn a rozveden. Z původního textu tak zbyl prakticky jen motiv dvou mužů, kteří sice sedí v hospodě u jednoho stolu, ale jsou přesto rozděleni kvůli ženě mnoho let mrtvé. Pan Ryšánek je v předloze obchodník, nyní je to vysloužilý nadporučík, kterému tato dávná zášť zničila kariéru. Všechno je však jinak, než se zdá, viníkem není jeho sok v lásce pan Schlegl.. Tak mě napadá, že s takovými změnami v ději by z příběhu šlo vlastně vystavět plnohodnotný film, něco jako Pokání :). Skvělé herectví pánů Růžka a Záhorského a paní Medřické (Duše? Hele, tamhle letí!). ()
První přepis Nerudy v normalizaci předznamenal poslední éru, ve které Nerudovo jméno pro filmaře ještě něco znamenalo. V 70. a 80. let vznikla celá série zdařilých televizních filmů, jeden seriál a jedna animovaná radost. Ale od té doby nám Neruda jakoby zmizel a jen výjimečně po něm pošilhávají študenti. Návrat pan Ryšánka je klasická pietní inscenace postavená na porozumění předlohy a kvalitních hereckých výkonech. Lépe by bylo na světě, který by si mnohdy udělal čas na přemýšlení o tom, že nás a naše předky dělí skutečně jen čas, povaha lidská je totiž stále stejná. "Duši? Támhle letí!" ()
Velice smutný film s velice krásným koncem. Můj veleoblíbenec Martin Růžek opět vynikající. Nepřestávám žasnout nad tím, kolik toho dokázal zahrát "jen" očima. Takový pohled, jaký měl on, má dnes v hereckém světě jedině Michael Caine. ()
Nádherná, hladivá atmosféra v té době ještě poklidného Rakousko-Uherska. Pánové šťouchající kulečník v hospůdce, ve které mají své židle, sklenice a stálé přátele, přikládá se do kamen, pokuřují viržínka a vedou se řeči. Už to není jinde, než v Nerudových povídkách. ()
Televízny film, ktorý nepochybne potešil milovníkov Nerudovho diela a tých, ktorým v dnešnej dobe chýba pokojný, stereotypný rytmus života obyvateľov Malej Strany za čias Rakúsko-Uhorskej monarchie. Vykreslenie atmosféry je bezchybné, herecké výkony neopakovateľné. Keďže som Nerudove poviedky nečítal, moja nostalgia je o pár desiatok rokov mladšia a niektoré scény ma miatli, uchyľujem sa k najčastejšiemu hodnoteniu. ()
Hezký příběh na motivy Nerudovi krásné povídky. ()
Ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého. Pan Ryšánek a pan Schlegl... Nerudovský příběh o jedné staré křivdě z minulosti je ve svém osobitém televizním provedení z počátku sedmdesátých let především hereckým koncertem Martina Růžka, který dokázal skromným, takřka nenápadným způsobem vystihnout hluboký lidský žal i sveřepou umíněnost. Ty jeho pohledy, něco fantastického. Ach, kdeže loňské sněhy jsou! ()
Neskutečně obstarožní. Námětem, provedením, obsazením, atmosférou. Ale pro mě to má osobité kouzlo, protože já mám pro Nerudovy povídky slabost už od dětství. ()
Líbí se mi hodnocení kolegy Vypravěče. Nedokáži říci, zda bych více ocenil Nerudu v emigraci, ale zjišťuji, že jej více dokáži oceniti s rostoucím svým věkem (snad tedy v emigraci ze svého mládí - leč z této emigrace není již návratu). Ale nepřipadá mi, že by Neruda zase až tak idealizoval, ani toto televizní zpracování není až tak idylické - tedy snad formou, ale nikoliv obsahem. Ovšem srovná-li našinec kvalitu herectví, zde v této laciné televizní produkci ukázanou, s úrovní herectví běžnou v televizi dnešní, nezbývá mu než hořce zapalakati nad současností. ()
Stará Praha má svě nezaměnitelné kouzlo a zvláště pak Malá Strana. Takhle nepůsobí žádné jiné město. Neruda to moc dobře věděl. Tahle malá a milá povídka je hereckým koncertem, kterému vévodí Martin Růžek spolu s Danou Medřickou. Bylo opravdu na co se dívat. Tolik přesvědčivosti a civilnosti. ()
Legendární televizní klasika. Jan Neruda byl kouzelným vypravěčem a Ludvík Ráža geniálním režisérem. Oba dva měli hlubokou duši. Z hereckého hlediska je to naprostej TOP!! Pro mě snad nejlepší hlavní role Martina Růžka. Není co dodat a není co vytknout. Zmínit však musím ještě hudbu Ladislava Simona, dotvářející malostranskou atmosféru, někdy až hororově pochmurnou, nebo postavu štábního v podání Felixe le Breuxe. ()
Pan Ryšánek se vrací po 25 letech domů, ze služby v armádě. Je pln zášti, bo byl kdysi nedobrovolně přeložen ze svého města pryč od své životní lásky. Domnívá se, že původcem všeho zla je jeho bývalý kamarád, jelikož on si vzal po jeho odjezdu Ryšánkovu milou. Situace se pomalu vyhrocuje a konflikt dvou starých přátel je nevyhnutelný, jelikož Ryšánek na křivdu nezapomněl. Martin Růžek v roli Ryšánka znovu dokazuje, že patří mezi naše nejlepší herce. Jeho Ryšánek je prostě parádní, ale nejen on, ale i paní Medřická a celý hospodský ansámbl vytvořili strhující atmosféru. Jakési tiché napětí (před bouří) se line pod celým filmem a nenechává diváka na pokoji. Výborný film...90% ()
Nad hněvem naším nemá slunce zapadat... ()
Opět vynikající Dana Medřická. ()
Výborný výkon pana Růžka.Jeho charisma je naprosto fantastické a z obyčejné role(nemyslím p.Ryšánka)dokáže vycucnout naprosté maximum ()
Doporučuju se před zhlédnutím naladit na takový druh filmu, pak si ho vskutku užijete. Můžu se podepsat pod vše, co zde napsali ostatní. Jen dodám, že k dokreslení atmosféry notně pomáhá i zdařilý hudební doprovod, včetně troubení ponocného. ()
To je koncert. ()
Herecký koncert pana Růžka a paní Medřické mi připomněl, jak skvělý znalec povah byl Jan Neruda. Jeho Povídky malostranské nikdy nezestárnou. ()