Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
Adolf NavaraHudba:
Ladislav SimonHrají:
Jana Štěpánková, Josef Somr, Milena Dvorská, Vladimír Menšík, Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jarmila Smejkalová, Svatopluk Beneš, Lída Roubíková, Eva SvobodováObsahy(1)
Hlavně taktně! Komedie o zištném i nezištném přátelství… Čtyři „přátelské“ páry se scházejí a druží. Projdou nečekanou zkouškou, když si jeden z nich nutně potřebuje vypůjčit dvacet tisíc korun na výhodnou koupi chaty. Honza (V. Menšík), který mu peníze spontánně nabídne, se ve společnosti kalkulujících a podezíravých kamarádů stane objektem podezření, zatímco ostatní se vymlouvají, nebo se dokonce snaží chatu kamarádovi vyfouknout… (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Skvěle obsazená komedie o přátelích, kteří vlastně ani přáteli nejsou. Ale zná to každý. Poté, co se sejdou přátelé, se vždy řeší co kdo řekl, co udělal atd., atd. U nás to nebylo jiné. Zde je to celé ovšem dovedeno do krajnosti. Přátelé se totiž navzájem nejen podezírají, ale dokonce si už dělají vyložené naschvály, například s koupí chaty. Půjčení peněz tak s definitivní platností odkrývá charaktery i jejich sílu přátelství. Herecký koncert a velmi poučný, řekl bych. ()
Po záverečných titulkoch som nadobudol dojem, že sa režisér Dudek spoľahol na hereckú ekipu, ktorá síce nesklamala, ale ani ona nedokázala nedostatky ledabolo napísaného scenára zakryť. Nejako mi táto moralitka nesedí do konca šesťdesiatych rokov. A ak, tak iba fajčením a odvážnejším poňatím, ktoré normalizácia veľmi rýchlo zlikvidovala. ()
(Další vzpomínka na svobodné časy, kdy se ještě smělo kouřit.) U žádného jiného filmu jsem nebyl tak úspěšný v předpovědích následujícího kroku. Ale vždycky jen jeden krok. Pointa není tak důležitá jako ta strohá náhlost konce filmu, jen vteřina pohledu Štěpánkové s kartami. Všechny byty jednotlivých párů jsou adekvátní svým obyvatelům, nebo alespoň přesně ilustrují rozdíly mezi nimi. Jediným úletem jsou strašlivé tapety u Beneše se Smejkalovou, ale vlastně i to má svou výpovědní hodnotu. Jinak se to pěkně povedlo. Krásně je v bytě Dvorské s Menšíkem. Aby ne. Všimli jste si těch dveří? V takových bytech ve vnitřní Praze stále ještě žijí lidé a krásní lidé. Ale už ne na dlouho. Právě scény v bytě působí dojmem, že Menšík je nejnevhodnějším hercem pro tuto roli a zřejmě jen proto je tato postava krásná. Nemohla by být, kdyby ji hrál vhodný typ. O kráse Dvorské nemluvě. Totiž mluvě, ve vaně trošku ukáže kozy. Somr je ukáže naplno. Menšík je herec, který teprve musí být objevován, skrytý za Menšíkem. Nad mravním obsahem filmu se dá rozjímat nejen jako o celospolečenské satiře, v jednotlivých momentech banální a přehrávané, nicméně v jejich skloubení velmi vtipné, trefné, subtilní a prohlédající, ale též si všimnout geometrcké konstalace z hlediska páru Somr-Štěpánková. (Dál SPOJLERY.) To jsou vlastní subjekty celé mravohry, o jejich rozhodování jde. Jim sousedními vrcholy čtverce, či spíše kosočtverce (bez dvojsmyslu prosím), jsou oba páry falešných přátel, z nichž jeden na žádost půjčky reaguje pokusem vyfouknout jim kýženou koupi, druhý pak bezostyšnou lichvou. Dobově mělo svůj význam, že každý z obou těchto párů je schválně jinak profilován, a to jako exponenti bývalého a současného společenského zřízení - ostatně příslušný rozdíl je obecně srozumitelný ještě dnes (pro ilustraci úplně stačí jmenovat představitele mužských poloviček obou párů: Svatopluk Beneš - Josef Bek). Na čtvrtý pár, v němž se Jeník (Menšík) projeví jako jediný opravdový přítel, zbývá protilehlý vrchol kosočtverce, což je geometricky ilustrativní: Po obvodu se nám zobrazuje absurdní závěr celého procesu, kdy je Menšík vytěsněn a vlastně vyobcován z této malé společnosti až za oba falešné páry, jichž se subjektní dvojice Somr-Štěpánková přidrží, přestože chtějí buď z ní kořistit, nebo ukořistit objekt jejího zájmu pro sebe. Zároveň se však na kosočtverci zobrazuje, že mezi subjektním párem a exkomunikovaným párem Menšík-Dvořáková vede přímá cesta středem. Této přímé cesty ale není subjektní pár schopen. Nabídka nezištné pomoci musí být včleněna do řádu věcí, tedy do přediva ekonomické směny a konkurenčního boje o prestiž. ()
Dle zdejšího vysokého hodnocení jsem se těšil na kvalitní příběh s našimi výbornými herci, avšak pravý opak je pravdou. Herci byli sice opravdu perfektní, jak tomu dříve bývalo téměř pokaždé, i základní myšlenka o snobském chování byla zajímavá, avšak scénář byl velice povrchně zpracovaný, děj filmu téměř žádný až nudný a největší průšvih byl zcela nedomyšlený konec, kde jsem se nejprve domníval, že kus filmu chybí. Pro mě osobně velké zklamání. ()
"Kam nemůže čert, tam nastrčí přítele...". Hodně smutná (byť výborně obsazená) inscenace o lidském pokrytectví. Ve světě, který "není stavěný na opravdové přátelství" a v němž "existují jen společenské styky", by se mi žilo ouzko. Naštěstí mám ale kolem sebe pár lidí, jako je v této inscenaci pohodář Honza (věčně usměvavý Vladimír Menšík). Nechtěl bych se totiž na všechny kolem sebe jen usmívat a hrát před druhými divadlo... ()
Reklama