Návštěva staré dámy

„Kdepak, pánové, první láska se nezapomíná. Tu s sebou člověk nosí celý život.“ Jenže vzpomínky 2 lidí se mohou poněkud lišit, když si jeden z nich chce pamatovat jen to, co se mu hodí…Možná nenápadný, ale o to co do vyznění silnější film. Splnění podmínky, která by mohla udělat ze zchudlého a zašlého místa znovu prosperující město, je fatální, a brzy se začnou odkrývat charaktery jednotlivých postav. Jakože reakce městečka je vskutku jednotná a krásně připomíná supy kroužící nad raněným zvířetem, kterému už nezbývá příliš mnoho sil. A to vše objímající pokrytectví („Přesto si dovoluji jednoznačně prohlásit, že v tomto případě vůbec nejde o peníze.“) vyvolává hořký úsměv stejně jako potřebu zvracet. Ale hlavní pozornost na sebe strhává Bohdalka, pomstychtivost její postavy skloubená s tvrdostí, dávnou bolestí a výsměchem lidskosti („Já počkám.“) je více než autentická. Dávám solidní 4*. „Věnuju 1 miliardu a koupím si za ni spravedlnost.“ - „Promiňte, ale…spravedlnost se přece nedá koupit!“ - „Všechno se dá koupit.“ (01.05.2022)

Návštěva staré dámy aneb kronika ohlášené smrti. Město za mrtvolu, prosperita za vraždu. Bohatá podnikatelka uskuteční zajímavý sociální experiment. Budou obyvatelé provinčního městečka ochotni popravit jednoho ze svých řad za miliardu? Ona sama o tom ani v nejmenším nepochybuje a jak podotkne ke svému personálu, dlouho se určitě v místním hotelu nezdrží. Dürrenmatt s ní souhlasí a výchozí situace je základnou pro spoustu jízlivého sarkasmu a hodně černého humoru. Zdeněk Zelenka v 90. letech ještě čerpal z pokladnice toho nejlepšího, co nabízí světová literatura a divadelnictví, takže jeho tehdejší televizní inscenace měly nezpochybnitelnou hodnotu. Zvlášť, když se mohl opřít o tehdejší hereckou špičku. Jiřina Bohdalová svoji Nemesis a ženu, která už dávno přivykla tomu, že může manipulovat a přikazovat bez omezení, sice hraje spolehlivě, ale to opravdu zajímavé po herecké stránce obstarávají především pánové Švehlík, Němec a další. A v miniatuře utahané ženské ze sousedství dokazuje Simona Stašová, že není malých rolí. Celkový dojem: 80 %. (03.05.2014)

Aź mrazivý výkon Jiřiny Bohdalové, která zde dokazuje, že není jenom rádobyvtipnou tetou z televizních estrád. Film o lidské morálce, vině, trestu a hlavně odpuštění. Hodně silná předloha se díky Zelenkovi přetavila v hodně silnou televizní adaptaci, která sice není tak precizního jako například Kieslowskiho Dekalog, ale jako česká alternativa chutná báječně. (10.06.2007)

Ze začátku se mi to moc nelíbilo, kamera mi přišla až tak nějak divně amatérská, ale postupem času tyhle pocity opadly a nakonec z toho vyšel hodně kvalitní snímek... / Závěrečný proslov, kdy se všechno svádělo na spravedlnost byl.. asi neznám to pravé slovo.. Ale fakt psycho, když stejně všichni věděli, že jde úplně o něco jiného.. (22.09.2006)

Slusny film z tunajsich koncin, ktory stoji a pada na Jirine Bohdalovej /Svetaci, Chalupari/. Rezia na urovni, a pani Bohdalova vie hrat, ale to je asi vsetko z pozitiv tohoto filmu. Hranice siveho, sediveho priemeru tento film nema sancu opustit. Za rok 1999 by som dal urcite vyssie Hrebejkove Pelisky. 60 % (03.05.2014)