Režie:
Zdeněk ZelenkaKamera:
Miroslav HurtHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jiřina Bohdalová, Jan Šťastný, Alois Švehlík, Simona Stašová, Svatopluk Skopal, Jaroslava Tichá, Miloslav Mejzlík, Karel Hábl, Oldřich Vlach, Jan Teplý ml., Oldřich Navrátil, Stanislav Zindulka (více)Obsahy(2)
Herecký koncert dámy českého filmu Jiřiny Bohdalové, která zazářila v titulní roli miliardářky Kláry Zachanassianové. Jedno z nejlepších a také nejhranějších děl předního švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta „Návštěva staré dámy" má za sebou dlouhou cestu našimi divadly a v titulní roli se zaskvěly mnohé naše přední herečky. Slavná hra čerpá motivy z antické tragédie, středověké morality i soudobé dramatické vize. Není proto divu, že si titul vybral i režisér Zdeněk Zelenka pro vynikající herečku Jiřinu Bohdalovou. Jde o velmi silný a stále aktuální příběh ženy, která si přijíždí do svého rodného města pro spravedlnost. Žádá absolutní spravedlnost, která může být naplněna pouze smrtí člověka. Slíbí, že po splnění této podmínky věnuje omšelému a zcela zbídačenému (ačkoliv dříve skvěle prosperujícímu) městečku Güllenu obrovský peněžitý dar. A v tuto chvíli nastává pozvolná, děsivá proměna většiny obyvatel tohoto zdánlivě slušného, morálku vyznávajícího města... (Česká televize)
(více)Recenze (51)
Aź mrazivý výkon Jiřiny Bohdalové, která zde dokazuje, že není jenom rádobyvtipnou tetou z televizních estrád. Film o lidské morálce, vině, trestu a hlavně odpuštění. Hodně silná předloha se díky Zelenkovi přetavila v hodně silnou televizní adaptaci, která sice není tak precizního jako například Kieslowskiho Dekalog, ale jako česká alternativa chutná báječně. ()
Nejlepší televizní zpracování Dürrenmatta, s kterým jsem se setkal. Nejde ani tak o jednotlivé herecké výkony, jako o celkovou atmosféru meziválečného švýcarského maloměstečka a o obecně maloměšťácké problémy, mezi nimiž by člověk problém viny a trestu zdánlivě nehledal. ()
-"Já počkám." Je to takové chuďoučké, ale v dnešní době bych asi klidně dala miliardu, aby televizní program o všedních dnech plnily chuďoučké divadelní adaptace. Hlavně jsem si říkala, jaká je radost vidět všechny ty herce ve svých vážných rolích. -"Nový zvon?" -"Nádherný zvuk, viďte?" ()
Návštěva staré dámy aneb kronika ohlášené smrti. Město za mrtvolu, prosperita za vraždu. Bohatá podnikatelka uskuteční zajímavý sociální experiment. Budou obyvatelé provinčního městečka ochotni popravit jednoho ze svých řad za miliardu? Ona sama o tom ani v nejmenším nepochybuje a jak podotkne ke svému personálu, dlouho se určitě v místním hotelu nezdrží. Dürrenmatt s ní souhlasí a výchozí situace je základnou pro spoustu jízlivého sarkasmu a hodně černého humoru. Zdeněk Zelenka v 90. letech ještě čerpal z pokladnice toho nejlepšího, co nabízí světová literatura a divadelnictví, takže jeho tehdejší televizní inscenace měly nezpochybnitelnou hodnotu. Zvlášť, když se mohl opřít o tehdejší hereckou špičku. Jiřina Bohdalová svoji Nemesis a ženu, která už dávno přivykla tomu, že může manipulovat a přikazovat bez omezení, sice hraje spolehlivě, ale to opravdu zajímavé po herecké stránce obstarávají především pánové Švehlík, Němec a další. A v miniatuře utahané ženské ze sousedství dokazuje Simona Stašová, že není malých rolí. Celkový dojem: 80 %. ()
„Kdepak, pánové, první láska se nezapomíná. Tu s sebou člověk nosí celý život.“ Jenže vzpomínky 2 lidí se mohou poněkud lišit, když si jeden z nich chce pamatovat jen to, co se mu hodí…Možná nenápadný, ale o to co do vyznění silnější film. Splnění podmínky, která by mohla udělat ze zchudlého a zašlého místa znovu prosperující město, je fatální, a brzy se začnou odkrývat charaktery jednotlivých postav. Jakože reakce městečka je vskutku jednotná a krásně připomíná supy kroužící nad raněným zvířetem, kterému už nezbývá příliš mnoho sil. A to vše objímající pokrytectví („Přesto si dovoluji jednoznačně prohlásit, že v tomto případě vůbec nejde o peníze.“) vyvolává hořký úsměv stejně jako potřebu zvracet. Ale hlavní pozornost na sebe strhává Bohdalka, pomstychtivost její postavy skloubená s tvrdostí, dávnou bolestí a výsměchem lidskosti („Já počkám.“) je více než autentická. Dávám solidní 4*. „Věnuju 1 miliardu a koupím si za ni spravedlnost.“ - „Promiňte, ale…spravedlnost se přece nedá koupit!“ - „Všechno se dá koupit.“ ()
Až na pár mírných změn v ději od knižní předlohy, se film dal přežít.. 6/10 = 60% ()
Velmi milé překvapení... ()
Zbývá jen otázka. Kdo je dnes paní Zachanassianová a kdo jsou obyvatelé Güllenu. Pro soudobé příklady nemusíme bohužel chodit daleko. ()
Podobnému námetu by viac slušalo kino spracovanie, cítim, že na televízny film je to možno až trochu moc a výkon Bohdalovej by si zaslúžil, aby sme si zaňho aj zaplatili. Scenár je síce trochu didaktický, ale keďže je to podľa hry, našim scenáristickým susedom to vyčítať nebudem. Takže otrepaná fráza, jedná sa o Bohdalkinin herecký koncert. ()
Güllen za vraždu, konjunktura za mrtvolu. V rámci původního trojdílného cyklu televizních inscenací věnovaných hereckému umění Jiřiny Bohdalové zastává Zelenkův přepis Dürrenmattovy divadelní hry Návštěva staré dámy jedno z nejčelnějších míst. Miliardářka Zachanassionová přijede do bídou a nezaměstnaností sužovaného městečka s jediným cílem: věnuje městu miliardu, když kdokoli zlikviduje jejího někdejšího milence Alfreda Illa. Oznámí svůj požadavek a čeká. Ví, že se dočká a že bída společně s vidinou obrovského bohatství změní mírumilovné güllenské občany ve vrahy. Bohdalová postavě miliardářky Claire Zachanassionové poskytla ještě jiný, poněkud lidský rozměr. Její hrdinka není pouze chladnokrevným monstrem prahnoucím po pomstě, ale citově zraněnou ženou, jejíž láska sahá až za hrob. O výjimečném hereckém výkonu lze ale hovořit jedině u Aloise Švehlíka, jehož obraz štvaného Alfreda Illa patří v rámci televizní obrazovky k nezapomenutelným okamžikům. Švehlíkův Ill je velká herecká kreace, která rozžívá postavu z mnoha úhlů, obdařuje ji protichůdnými charakteristikami, jež se ve výsledku skládají v ucelenou figuru, s níž divák prožije tragiku jejího osudu. Švehlík má pro vyjádření Illova strachu mnoho podob - od nejistého pohledu a předstírané pohody k hysterickému křiku, od chvíle opilecké sebeironie nad vlastní ubohostí po zvířecí úzkost, s níž je zahnán do kouta svého hokynářství. Alois Švehlík získal v roli Illa výjimečnou příležitost přesvědčit o svých mimořádných hereckých kvalitách i mimo divadelní jeviště. Na jeho postupnou proměnu z uctívaného občana v zoufalého štvance se jen tak nezapomene. V širším kontextu převyšuje Návštěva staré dámy běžný televizní standard a zcela nepochybně náleží k uměleckým vrcholům Zelenkovy tvorby. Slavila-li Jiřina Bohdalová nezvyklý návrat na televizní obrazovku, pak Aloise Švehlíka čekalo teprve velké objevení. Lze jen litovat, že od tohoto "objevu" uplynulo dalších patnáct let. ()
Když je k dispozici dobrá, ale opravdu dobrá divadelní hra, plus nezklamávající herci, nemůžete se netrefit. Jiřina Bohdalová je v roli mondénní zbohatlice skvělá, v hodně malém výstupu mě ale zaujala i Simona Stašová. Stejně to musí bejt fajn pocit mít tolik prachů a udělat si ze světa věc na hraní. ()
Dobré zpracování, ale kameru dělal idiot ()
Pokušení je příliš veliké a naše chudoba příliš trpká. 1) Navzdory výbornému tématu, světovému autorovi a skvělému hereckému obsazení jsem zhlédl těžkopádnou umolousanou inscenaci beze špetky vtipu (či nadhledu, chcete-li). 2) Lokalizace Güllenu někam do zpustlých končin naší země s nezaměnitelným českým géniem loci jen podtrhla rozpačitost celého díla. 3) Když čerstvě 35letý Fridrich Durrenmatt sledoval v Curychu premiéru Návštěvy staré dámy, jistě měl na paměti svá slova o tom, jak dílo inscenovat: Zlá hra, která ale proto nesmí být hrána zle, nýbrž co nejhumánněji, se smutkem, nikoli s hněvem, ale také s humorem, protože této komedii, jež skončí tragicky, nic neškodí víc než smrtelná vážnost. Škoda, že pan Zelenka autorův záměr nedokázal naplnit. ()
Klasický komplikovaný a ponurý Friedrich Dürrenmatt . ()
Slusny film z tunajsich koncin, ktory stoji a pada na Jirine Bohdalovej /Svetaci, Chalupari/. Rezia na urovni, a pani Bohdalova vie hrat, ale to je asi vsetko z pozitiv tohoto filmu. Hranice siveho, sediveho priemeru tento film nema sancu opustit. Za rok 1999 by som dal urcite vyssie Hrebejkove Pelisky. 60 % ()
Téma o vině a podle mého nepřiměřenému trestu. Všichni se tváří, že je vše v pořádku a jeden šílí. Konec mi byl trochu záhadou, ale dopadlo to přesně tak, jak bylo od začátku plánováno. Až na zajímavé horecké obsazení až moc přitažené za vlasy a dnes vlastně nelegální. ()
Perfektní film s paní Bohdalovou, klobouk dolů. ()
Ze začátku se mi to moc nelíbilo, kamera mi přišla až tak nějak divně amatérská, ale postupem času tyhle pocity opadly a nakonec z toho vyšel hodně kvalitní snímek... / Závěrečný proslov, kdy se všechno svádělo na spravedlnost byl.. asi neznám to pravé slovo.. Ale fakt psycho, když stejně všichni věděli, že jde úplně o něco jiného.. ()
Já se vrátím a nebudu sama, se mnou přijde ...pomsta Dlouho nebylo tvůrcům jasné kdo bude hlavním protihráčem Jiřiny Bohdalové, ale když si herečka náhodou pustila britský seriál Profesionálové a uslyšela dabing Aloise Švehlíka, bylo rozhodnuto. ()
Když někdo nabídne celému městu miliardu za vraždu člověka, všichni to striktně odsoudí. Pak ale začne hlodat červ, nikdo to nechce udělat, ale co kdyby to přece jen někdo udělal, vždyť je to vlastně čin pro obecné blaho....Film krásně ukazuje postupný rozklad morálky obyvatelstva, samotu předem odsouzeného od nejž se odvrací i vlastní rodina, zločin povýšený na veřejně prospěšné zabití. Dokonalý výkon Aloise Švehlíka coby oběti a zejména Františka Němce coby starosty, politicky myslícího v každém okamžiku. 85% ()