Radostný život posmrtný

Čtyři živořící malíři spekulují, jak by mohli prodávat své obrazy a vydělat si tak konečně nějakej peníz. Jeden z nich má geniální nápad. Jak se stane malíř slavným? Přece jedině až po své smrti. Tragikomická předloha Marka Twaina v režii Zdeňka Zelenky. Nejtragičtější na tom všem je, že ta skutečnost je odjakživa přesně taková. (01.01.2021)

Jak se člověk stane slavným? Jak se stane malíř slavným? Kdo z vás nezná slavného Mourniera? Jak se stane film slavným? Proč bych měl pokračovat dál. Geniální námět výjimečného "pisálka od Mississippi" o lidské chytrosti, pokrytectví i hlouposti. Námět pocházející snad až od Andersena, z jeho Císařových nových šatů, je zbaven pohádkové příměsi, ale jak v Twainovi, tak i v této Zelenkově interpretaci, je pojímán stále se zdravou dávkou nadsázky i lidského humoru. (25.09.2004)

Mrtvý umělec - dobrý umělec. Aspoň ve výtvarném umění, závislém na zájmu snobů, tato rovnice platí. Kdysi si toho všimnul Mark Twain a napsal na to téma krátkou povídku. Té si zase všiml Zdeněk Zelenka a napsal na její motivy dlouhou, ale povedenou komedii. Osobně si myslím, že to téma vyždímal do poslední kapky legrace: Skupinka neúspěšných malířů si vymyslí jistého mistra Moniera, údajně ceněného v zámoří, a toho nechá zemřít. Mezi francouzskými snoby dojde k tomu, co bych na počest filmu Roztomilý člověk nazval "syndrom Maxe Brauna": nikdo nechce přiznat, že Mistra nezná... První Zelenkova velká komedie dopadla náramně dobře a jediné, co ji dělí od absolutního hodnocení, je nesourodé obsazení, kde se vedle sebe pohybují pozdější Zelenkovi věrní (Preiss, Somr, Fišer aj.) i úplné omyly (Vaculík, Renč...) 80% (08.02.2006)

Mark Twain dokázal naprosto geniálně zobrazit svět umění, konkrétně malířství a umělce i odborníky, v celé jejich nahotě nevědomosti. Pokud někdo z vás někdy byl na vernisáži obrazů, nebo snad četl kritiku nějakého obrazu, musel si jistě připadat jako Alenka v říši divů. Člověk slyší plno nezopakovatelných výrazů, kterým možná nerozumí ani sám jejich autor. Každý se tváří zasvěceně a kývá, že rozumí. Nikdo se neodváží říct, že nikoli. Stejné je to i s jednotlivými malbami. Ať je na plátně sebevětší flek, většina pozvaných vám odkýve, že naprosto chápe, co tím autor chtěl říct a ti odvážnější dokonce vysloví své odborné komentáře. A právě tento typ hlouposti si vzal na paškál Twain. Přestože zmíněný malíř nikdy nežil, stačí jedna historka, aby se všichni báli přiznat barvu. A tudíž to, že neznají žádného malíře toho jména a dokonce ani jeho malby. Ve světě bez internetu a sociálních sítí to ještě šlo. Jenže stejně, jak hloupí jsou všichni, kdož uctívají fiktivního umělce, se hloupostí vyznačují i autoři tohoto výmyslu. Jednoho zničí, aby si další užívali. A právě to sami poznají. V těchto dvou motivech je to velmi zajímavý námět. Televizní zpracování, i přes nesporné kvality herců, mě zase tolik nezaujalo. Drtivá většima filmu se točí v ateliérech a je to víc drama než komedie. (11.01.2021)

Možná šlo přitvrdit a některé věci domyslet trochu víc a hlouběji (a obsadit někoho jiného, než úděsně přehrávajícího Renče, jehož přepjaté herectví vedle umírněného Cupákova o to víc "vyniká") a občas to krapet hapruje, ale celkově je to - na Zelenku, kterého beru jen jako řemeslníka bez fantazie a osobitosti - překvapivě zajímavě podané, dobře zahrané, se spoustou slavných herců v malých i cameo rolích, kde jednu hvězdu ale dostává famózní Kopecký, který jako první prohlédne celou hru, ale rozhodne se ji hrát. Líbí se mi i ten neurčitým nejasný konec - nestalo se, stalo? A pak samozřejmě kritika snobství, kdy skutečně se za svého života žádný malíř neproslavil, až po své smrti, kdy z toho nic neměl. Twainovy povídky mi obecně svou ironií a sarkasmem často přijdou jako inteligentnější Hašek a tepou přesně do té povrchnosti a pokrytectví kolem nás. Do tohoto TV filmu (s docela slušnou výpravou) se to povedlo přenést. (17.07.2022)