Režie:
Jaromil JirešScénář:
Šárka KoskováKamera:
Alois NožičkaHudba:
Vadim PetrovHrají:
Jana Dítětová, Vlastimil Brodský, Ivan Trojan, Veronika Žilková, Blanka Bohdanová, Jana Dolanská, Iva Hüttnerová, Alena Kreuzmannová, Luba Skořepová, Gabriela Vránová, Ilona Svobodová (více)Obsahy(1)
„…ale co je to pravda – okamžik nebo celej život…“ Snadněji vyřešíme životní situace, když jsme zdraví a všechno se nám daří. Osud si s námi ale pěkně zahrává, takže přijdou i ty těžší životní situace, se kterými je třeba se pořádně poprat… O těžkých chvílích jedné obyčejné ženy napsala úspěšný román i Jaromíra Kolárová a my vám dnes nabízíme jeho televizní adaptaci z roku 1988 podle scénáře Šárky Koskové a v režii Jaromila Jireše. Na začátku příběhu zastihneme sedmdesátnici paní Dlaskovou (J. Dítětová) v situaci, kdy má odejít na operaci. Vážné onemocnění a pobyt v nemocnici ji donutí přemýšlet o životě, hodnotit jednání své i svých blízkých. Při její životní rekapitulaci se vynoří i jeden dobře zasutý a utajovaný fakt, který celý život tajila před rodinou – její stárnoucí, sklerotický manžel (V. Brodský) není otcem jejího syna. Celý život tento fakt paní Dlasková před rodinou tajila. V nemocnici se tato moudrá a obětavá žena setkává mj. s těžce nemocnou mladou dívkou Šárkou (V. Žilková), do které se zamiluje její vnuk Vítek (I. Trojan), jenž chodí babičku navštěvovat… (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Průměrný televizní film o osudech rodiny, která prožívá hospitalizaci své babičky. Její osud se protíná s podobně postiženými kolegyněmi na nemocničním pokoji. Jedna z prvních (možná úplně první) rolí Ivana Trojana ve filmu ukazuje, jak veliká škoda pro český film byla následující desetiletá absence na české filmové tvorbě. Další herecké výkony velmi nevyrovnané ! ()
Slibný námět, slibný režisér a celkově nic z toho, což je obrovská škoda. Hlavní představitelku stiženou rakovinou hrála v té době už také rakovinou stižená Jana Dítětová. Svojí roli hrále dobře, ale už v tom nebyla její jiskra. Byla to její definitivně poslední role. ()
Jemné, něžné, křehké, láskyplné, ale možná je těch emocí až zbytečně mnoho. Rozmělnění hlavního příběhu těmi vedlejšími týkajícími se spolupacientek je vlastně zbytečné odcházení od tématu, ale dodává inscenaci šťàvu, až na nepŕíjemný příběh zapšklé staré panny. ()
Velké televizní rozloučení s Janou Dítětovou ve filmu o smrti a umírání. Vynikající příběh bilancování lidského života, který si i přes všechna protivenství dokázal udržet svou nenahraditelnou hodnotu, by rozhodně neměl zůstávat stranou pozornosti, částečně také proto, že v něm máme možnost spatřit pětadvacetiletého Ivana Trojana v jedné z jeho prvních rolí. ()
Tak nějak nevím. Přijde mi, že se film láme na dvě části - první je hodně podobná Pozor, vizita!, ale bez toho nadhledu a humoru, druhá je o všetečné babce, která chce řídit život lidem kolem sebe. Ono to není špatné a ta závěrečná myšlenka je hodně zajímavá (zhruba v tom smyslu, že i když by si člověk v životě rád odpočinul a dělal, co ho baví, má být nakonec vděčný za to, co má, protože by nemusel mít ani to). Ale pocitově se ten film i přes zajímavé herecké výkony vleče, možná i proto, že ne všechny situace, charakter a dialogy jsou dotaženy do konce a přijdou mi poněkud povrchní, bez hloubky. ()
"Bude mi devětřicet !! A nebo taky nebude.. Vím dobře, kolik už jich tady zatřepalo bačkorama.." - "A počítala jste taky ty, co šly domů ??" Vedle nesporné skutečnosti, za jak kvalitní televizní film Jirešova Naděje má hluboké dno vlastně platí, když ta síla skriptu samozřejmě vychází už z výborného psychologického románu Jaromíry Kolárové, obludně nedoceněné, což však vzhledem k jejímu statutu komunisty protěžované scénáristky, nemůže překvapit, autorky a následovnice Karolíny Světlé a jejího mravního maximalismu, mě zaujala také ta až neskutečná fyzická podoba výborné Jany Dítětové s německou kráskou Simone Signoret.. ()
Příjemné televizní drama, i když se tu jednalo o velmi vážné téma. Snesla bych ale ještě více dramatičnosti. Přece jenom se takový příběh v tv nevidí každý den. Bylo zajímavé sledovat myšlenkové pochody Jany Dítětové. Určitě by se s ní pár lidí rozhádalo, kdyby řekla na hlas to, co si myslela. Ale ona byla moudrá žena, která věděla, kdy má co říct. Přestože byla stíhaná těžkou nemocí, tak se dokázala starat o svého manžela, který měl těžkou sklerózu. Manžela hrál výborný pan Brodský. Osud se s některými lidmi prostě nemazlí. ()
Lidský příběh ženy, která se má podrobit operaci a tak přemítá nad svým životem a na povrch vyplouvá jedna dlouho utajovaná pravda, kterou se divák postupně dozvídá. Trošku mě vadil Ivan Trojan v roli vnuka babičky Dlaskové, protože se choval jako pošuk. Jana Dítětová v hlavní úloze byla výborná a její monology se krásně poslouchaly. Škoda, že už to byla zrovna i její poslední filmová role. Nostalgickou, rozjímavou a tesknou náladu přibarvuje hudba Vadima Petrova. ()
Průměrný televizní snímek z doby mého dětství o postarší paní, babičce, která bilancuje díky pobytu v nemocnici svůj život a zároveň životní příběhy lidí, se kterými se setkává. Děj je celkově smutný, bohužel mu chybí nějaká slušná pointa, východisko. Prostě se dějí události, až je najednou konec. Nejzajímavější je dnešního filmového pohledu sledovat filmové začátky takových herců, jako jsou Ivan Trojan a David Novotný (má ještě úplně červenou hlavu, plnou zářivě zrzavých vlasů) a vlastně celé obsazení snímku je na něm asi to nejlepší. ()
Silný příběh, bohužel někdy moc tlačící na pilu. Dítětová se svým sarkasmem je vynikající a Brodský hraje absolutně na pána. A pokud něco funguje, tak je to snaha postavy ztvárněné Alenou Kreuzmannovou přežít svoji matku (Valerie Kaplanová)...je to o to silnější, že Kaplanová skutečně přežila mladší Kreuzmannovou. "Cos mi přinesla, mami?" ()
Oceníte zřejmě až kolem padesátky...je málo takhle obyčejných filmů a přitom páchnoucích i vonících životem... Manželství zbavuje lásku šťáv... ()
"Člověk nemůže odložit svůj život na lepší počasí… " Postava stárnoucí (a částečně bilancující) paní Dlaskové (téměř poslední role Jany Dítětové) je napsáno naprosto úžasně. Životní moudrost, kterou kolem sebe dotyčná trousí téměř na počkání (spolupacientkám na nemocničním pokoji i členům své rodiny), nemá chybu. I když ten její styl "co má na jazyku, to vyplivne," možná ne každý dobře snáší. Asi byste od své matky nechtěli slyšet hlášky typu "z mozku jsi si udělal sběr starého papíru.." Když ale dotyčná se slovy, "člověk se může napít, ale nemusí kvůli tomu vymlátit celou hospodu," snaží své dospělé dceři vysvětlit, aby kvůli chvilkové zamilovanosti nerozvracela hned manželství, smekáte před onou její životní moudrostí klobouk. Vedle této postavy mě zaujal hlavně mladý Ivan Trojan jako dospívající vnuk paní Dlaskové. Je krásně rozverný a (zdánlivě) bezstarostný. Přesto i on je konfrontován s tragikou života. Těch více či méně bolestných vedlejších linek příběhu je ve filmu možná až zbytečně moc (viz třeba příběh zapšklé staré panny). Ale ona pak v tom širším dějovém kontextu asi lépe vynikne ta životní vyrovnanost hlavní hrdinky. Celkově za mě velmi milé (opětovné) setkání s tvorbou mého oblíbeného Jaromila Jireše, který i na ploše tohoto televizního snímku zanechal kus své neopakovatelné poetiky. ()
hezké to je,přes neveselé téma - pro svůj obyčejný příběh ze života obyčejných lidí ()
"Vsechny nadherny pocity jsou v zivote zadarmo." ()
TV zalezitost, ktera ma par dobrych mist/hlasek. A je tam mladej Trojan. :) ()
Hodně dojemná inscenace o umírání člověka, který je pro své blízké velmi potřebný. Ohromná nepohoda s některými pozoruhodnými hereckými výkony. ()
Solidně vystavěný televizní film o smutku a smíření stáří. Zaujmou především Dítětová, Trojan a bezbranný Vlastimil Brodský. ()
Neuvěřitelně deprimující snímek.Brrr nikdy více:-((( ()
"Kdyby už jednou přišel čas, aby vode mě nikdo nic nechtěl, abych si mohla lehnout a poslat všechny starosti z hlavy. Jenže, to je asi smrt." Citlivé a jímavé drama o chápajícím a naplněném stáří a o bláznivém a milujícím mládí, které vypráví o pravých hodnotách lidského života. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1989. ()