Rozpaky kuchaře Svatopluka

Tak co, milí diváci. Má nash. drtivě setřít normalizační seriál a odhalit tu falešnou možnost volby jako zrůdnou manipulaci a nechtěnou alegorii tehdejšího hrůzného režimu? Nebo se má vykašlat na politiku, a podívat se na seriál jako na nenáročnou kuchařskou zábavu. Hlasujte teď. Jejda, to nám to lítá. Prosím dohlasujte. Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Tak nashi. Vidíš to sám. Jdi na to. ––––– Roztomile hravá blbinka, která sleduje raketovou kariéru kuchařského zelenáče od knedlíků až téměř po ministra kuchyní a jídelen, to vše za pomoci žárovkami blikajícího národa. Zatímco Sváťa Kuřátko měl každou chvíli nejasno, soudruh Jílek mrknul na energetické ukazatele a měj jasno. Neustálé vstupy do děje sice občas rušily, zejména když maskovaly překvapivě plytký děj plný všedních kuchařských klišé, to vše ale vyvažovalo skvělé obsazení a některé výtečné herecké party, takže bylo většinou potěšením se dívat. Všechno to samozřejmě byla hra, která měla diváka pobavit a vtáhnout. Že výsledky hlasování neovlivní vývoj příběhu, ale vyvolají jen lokální vlny, které se během chvíle opět ustálí do původního směru bylo zřejmé a neměl jsem s tím problém. A myslím, že ani diváci, kteří se tehdy hry účastnili. Stejně tak pobavily některé zdejší komentáře ve stylu „nechutná mystifikace o svobodě volby odráží hrůznost tehdejšího režimu.“ Jako kdyby to dnes bylo jinak. (29.11.2015)