Režie:
Luis BuñuelKamera:
José F. AguayoHrají:
Silvia Pinal, Francisco Rabal, Fernando Rey, José Calvo, Margarita Lozano, Victoria Zinny, Claudio Brook, José Manuel Martín, María Isbert, Joaquín Roa (více)Obsahy(1)
Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem, netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buňuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze a doma v ortodoxním Španělsku bylo jeho promítání zakázáno úplně. Buňuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku. Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buňuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
Krásně sarkastický a zlý film. Naivní jeptiška s pošetilou touhou napravit svět křesťanskými ideály naráží na realitu, která je špinavá a smradlavá. Scéna likvidace luxusního domu poživačnou lůzou vám zůstane v hlavě hodně dlouho. Viridiana byla ve své době považovaná věřícími za skandální a nic bych za to nedal, že ještě dnes by Luise Bunuela (kdyby byl naživu) v některých zemích nejradši upálili na hranici. Přesně v duchu vznešených křesťanských ideálů. 80% ()
Tak vo Viridiane mi Bunuel urobil hneď trojnásobnú radosť. Za prvé tu máme znova, ako je v jeho filmoch zvykom, úchylného postaršieho Fernanda Reya, ktorého na moje veľké potešenie nechá v tretine filmu zomrieť. Za druhé sa film naváža do kresťanstva (čo mám vždy rád), respektíve nie iba do jeho hodnôt, ale do neschopnosti a neochoty ľudstva chovať sa podľa jeho (nesplniteľných) princípov. No a za tretie ukazuje ľudskú spodinu bez príkras, v tom najhoršom možnom svetle, takže proti sebe nepoštval iba cirkev, ale určite aj socialisticky zmýšľajúcu verejnosť. Maximálne hodnotenie dávam okrem zmieneného aj vďaka množstvu symbolov. Pred zachráneným psom, mačkou s krysou, švihadlom a horiacou tŕňovou korunou vedie u mňa "kresťanský" nožík a "posledná večera". Pochopiť tieto symboly nie je vôbec ťažké, napriek tomu sú veľmi silné. Film je veľmi náročný, ale vďaka Bunuelovmu režijnému majstrovstvu ubehne ako voda. ()
Je pravdou, že som mal s pozeraním problém. Nemal som vôbec náladu, pozerať podobný druh filmu, ale aj tak som sa prinútil. Náboženstvo a viera bola a je nemennou súčasťou ľudského života, nech už sa jedná o akúkoľvek vieru. Rovnako je to aj s túžbou, ktorá môže zostať skrytá, neuspokojená, alebo sa naplno prejavuje. Viridiana mi neprišla ako satira na kresťanstvo. Je pravda, že v niektorých scénach - posledná večera, príchod matky predstavenej do domu - podkopávajú kresťanskú inštitúciu, ale nerobia to z dôvodov sakrálnych. Skôr z dôvodov čisto ľudských. Pre mňa bola Viridiana kritikou ľudí a ich správania. Ľudí, ktorý sa prezentujú ako chudáci, alebo starci - ako dobrý ľudia, ktorý potrebujú trocha láskavosti, ale vo svojom vnútri sú skazený, ublížený a v samom základe zbabelý a nebezpečný. Hlavná hrdinka prechádza zo stavu milosti a túžby pomáhať, ktorá je umocnená jej vierou, k rezignácií a k strate viery. Buňuel nemusel šokovať a už vôbec nemusel tlačiť na pílu či už v tom aké obrazy zobrazuje alebo aký majú zmysel. Rovnako ako v mnohých filmoch sú mu blízky jednoduchý ľudia, ktorý sa zmietajú vo víre bezútešnosti a okolitého odcudzenia. Nemyslím si, že je to najlepší Buňuelov film ale svoje miesto v jeho tvorbe má. A aj keď som nebol na neho úplne naladený, ťažko mu odoprieť silu z akou vypovedá o ľudských hodnotách. ()
Traumatizující vylíčení nelidskosti v níž blikající světílko míru bude nakonec i Vám připadat naivně a zbytečně. Kontroverzní Luis Buñuel neoficiálně útočil na oficiální pevnosti moci s níž katolickou církev strefoval soustavně, kdy se ke konci filmu zdá, že argumenty už ani potřebné nejsou. Čistá novicka Viridiana působí od počátku až děsivě v řetězci života (pro ní plného krutostí), její pomoc degradují sami pomáhaní chudáci, bližní jdou s arogancí přes lidské zásady a pomoci se nedočká Viridiana ani u své oficiální vrchnosti. Právě ta a koneckonců Viridiana samotná (je přes všechny útrapy stejně ortodoxní, tj. fanatikem) působí dojmem nejhoršího zla -> vždyť chudáci pomoc dostat nemůžou (jejich řádění u hostiny) a bližním stačí přehlušit chorály odpovědnosti moderní hudbou. Má Viridiana vůbec právo chtít tohle změnit? Buñuel ji dal velice cynickou odpověď.... ()
Čtvrtou hvězdu dávám proto, že jsem z toho neměl moc smíšené pocity, jako obvykle ze starších filmů mívám. Film sice končí patřičně "neukončen", ale zanechává ve mě dobrý dojem. Možná proto, že režisér dával celý film najevo, že je obdivovatel ženských nožek a to s ním mám tak trochu společného ;o) jako kritika církve a podlézavé chudiny výborné. Je fajn vidět, že to někdo dokázal takhle ukázat, aniž by mu to zakázali (i když mám pocit, že to v nějaké zemi na okamžik zakázali přece jen). Povedené. A velmi milá postava byla malá Rita, kolem které se točily ty nejvtipnější momenty filmu. ()
Galerie (47)
Photo © Unión Industrial Cinematográfica (UNINCI)
Reklama