Shooting Stars
Recenze (5)
Elegantní film, přední kus ve své době. ()
Přestože by se mohlo už podle názvu zdát, že Vražda ve filmovém ateliéru bude na svoji dobu nebývale sebereflexivním filmem, největší síla této prvotiny britského režiséra Anthonyho Asquitha spočívá hlavně v umném vytváření napětí (ne nadarmo Asquitha poté přirovnávali k Hitchockovi) a v dokonalé kameře. Především jízdy v úvodu, kdy jsme plynule provázeni jednotlivými částmi natáčecího studia, jsou přímo božské. Sice jde v zásadě o otřepanou zápletku tak typickou pro ranou kinematografii (drama milostného trojúhelníku), ale způsob jejího ztvárnění tady o několik stupňů převyšuje konkurenci. A pravděpodobně by se v tom dal snadno najít i komentář k iluzivní síle filmu a jejímu kontrastu se skutečností. Pokud budete mít možnost Vraždu ve filmovém ateliéru vidět, určitě neváhejte. Dost možná jeden z nejlepších němých filmů, co jsem zatím viděl - takový ten ztracený drahokam, o kterém dějiny kinematografie mlčí, ale přitom zřejmě patřil mezi nenápadné vrcholy svojí doby. ()
Shooting Stars je dokonalost v mnoha ohledech. Příběh, ve kterém se prolínají příběhy natáčení westernu, grotesky a sžíravého manželského dramatu, skvěle funguje i s dnešním odstupem, kdy na speciálním významu získává také fakt, že role sehrané v tomto filmu v podstatě předurčily i kariéry svých představitelů. Annette Benson nepokračovala ve filmování po roce 1931, zatímco neskutečně charismatický a přitažlivý Brian Aherne pronikl do Hollywoodu a stal se mimo jiné životním přítelem Marlene Dietrichové. Už samotné prostředí filmových ateliérů během práce je neskutečně atraktivní, v tomto podání pak absolutním potěšením. ()
Vynikající britský snímek překonávající v mnoha ohledech soudobou produkci. Už začátek překvapí dokonalou prací kamery, která nahlíží do zákulisí filmového průmyslu z neobvyklých úhlů. Pak nastupují herci, kteří rozehrávají milostný trojúhelník s naprostou přesvědčivostí, k čem,už jim dopomáhá i skvěle načasovaný scénář. A dokonce i závěr je brilantní. ()
V kříženci zároveň satirického i zamilovaného filmu o filmu - vlastně o několika filmech - a melodramatu to druhé sice psychologicky ani dramaturgicky příliš nepřesvědčuje, ale výsledný tvar zaslouží uznání - když ne pro nic jiného, tak proto, že je přehlídkou svěžích filmařských nápadů. Zhlédnuto s příjemnou novodobou hudbou, která se občas drala do popředí. ()