La historia oficial
The Official Story
The Official Story
The Official Story
The Official Story
The Official Story
Režie:
Luis PuenzoKamera:
Félix MontiHudba:
Atilio StamponeHrají:
Héctor Alterio, Norma Aleandro, Pablo Rago, Patricio Contreras, Carlos Weber, Floria Bloise, Guillermo Battaglia, Silvia Suárez, Hugo Arana (více)Obsahy(2)
Argentina roku 1983. Pět let po příchodu její adoptivní dcery si začne Alicia pokládat řadu otázek. Odkud přesně děvčátko pochází? Bylo ukradeno politickému vězni? A je jeho skutečná matka naživu? Je rok 1983. Alicia, matka adoptované pětileté holčičky, vyučuje dějepis na střední škole v Buenos Aires. Ve svém profesním i soukromém životě vždy ochotně přijímala "oficiální verzi", dokud se jednoho dne nezačala fasáda režimu a všeho kolem něj rozpadat na kusy. Alicia, která objeví v obrovské pyramidě lží trhliny, začne mít podezření, že by její adoptovaná Gabi mohla být dcerou zavražděného politického vězně. A právě tehdy se rozhodne vydat na bolestnou a neúprosnou cestu za pravdou - cestu, během níž může přijít o vše. Všechna tato individuální dobrodružství jsou součástí něčeho mnohem většího - Argentiny samotné, společnosti, která zeje nad propastí, snaží se obnovit svou budoucnost, zkoumá svá poranění a poznává se ve svých obětech a jejich popravčích. (Cinemax)
(více)Recenze (16)
Touha vidět proslulé filmy z nejrůznějších koutů světa mě tentokrát přenesla do Argentiny 80. let, k příběhu učitelky na pozadí totalitního politického systému a jeho hroucení. Rozhodně dobrý a tematicky velmi slibný příběh vygraduje do chvíle, kdy se v posledních 25 minutách stává silným emocionálním zážitkem. Bohužel na to, abych měl takový zážitek z celého filmu, by na mě musela z větší části podobně působit i předchozí hodina a půl, kdy jsem sice vnímal nejeden zajímavý útržek včetně náznaků politického tání ledů (rebelsky provokativní názory na hodině dějepisu ze strany studentů, záběry z protestů), bohužel často dlouho zůstávalo jen u těch náznaků a útržků. Ústřední děj kolem postavy učitelky v nejrůznějších situacích mezi tím hodně kolísal na různé úrovni od působivých scén mezi matkou a adoptovanou dcerkou až po nudnou rutinu v pracovním podniku. Nebo je film (ač mezinárodně ceněný) opravdu spojený s národní politickou situací každou chvíli v různých detailech natolik, že bez dalších informací, které samotný film nenabízí, ho cizinec nemá moc šancí plně docenit. Natáhlou stopáž tak úplně nezachránila v mých očích ani velmi pěkná hudba. [70%] ()
Oscar 1 : Cizojazyčný film + 1 nominace: Scénář . . . . . . . . . Zlatá Palma - výběr ()
Velmi povedený film prolínající soukromou a veřejnou sféru v totalitním a posttotalitním státě. Jsou mi docela cizí argentinské reálie, nicméně jsem si znovu uvědomil, že diktatury a jejich projevy jsou stejné na celé zeměkouli. ()
Tak po tomto filme som zase o niečo múdrejší, čo všetko zahŕňala diktatúra v Argentíne som nevedel, väčšinou sa vo svete prepiera "slávny" chilský režim. Oficiálna verzia rozhodne boduje tým, že sa na udalosti pozerá očami tzv. vinníkov, čo ale aj z matky, ktorá nevedomky adoptovala násilne odobraté dieťa, robí minimálne ambivalentnú, či skôr až kladnú hrdinku. Dostatočný priestor dostáva aj jej, omnoho viac vinný, manžel. Film je síce sledom tak trochu opakujúcich sa sekvencií, každopádne žena prechádza značným vývojom. Spomeňte si pri záverečných scénach na tie, takmer až idylické, úvodné. ()
Na některé otázky jdou hledat odpovědi jen velmi, velmi těžko.... ()
Argentína je dosť ďaleko na to, aby som o jej histórii mal potrebné informácie. Tak som si musel vystačiť s náznakmi a sledovať pomaly plynúci dej. Nebol to vôbec zlý film, i keď sa musím priznať, že ma najviac zaujala hudba znejúca v pozadí. Ale nedokážem mu dať viac, ako tri hviezdičky. ()
Politicky thriller, rodinne drama prechazejici postupne do horroru a tragedie. Na osobnim pribehu jsou videt nasledky vojenske chunty v Argentine.Vyborne vykony zucastnenych. ()
Podle toho, co jsem o filmu četl, jsem si říkal, že by mě to mohlo dostat, že to bude emocionálně silné. No, ale nebylo. Nějak jsem se do filmu nemohl dostat, ty postavy mě nezaujal a já jsem ten příběh nedovedl prožít tak, jak by si rozhodně zasloužil. Myslím si, že je to trochu moje vina, ale prostě to nebyl tak silný zážitek. ()
2/10 Zralá učitelka dějepisu musí po několika letech své kariéry přehodnotit historii vlastní rodiny. Její noví žáci jí totiž ukáží, že není důležité jenom to, co vyčte v oficiálních knihách, ale musí sledovat i jiné prameny. Přes manželův nesouhlas se dává do pátrání po původu své adoptivní dcery, aby nepřímo odhalila dosud bezmyšlenkovitě ignorovanou část dějin své vlasti i lidí kolem sebe. Od začátku se celý film neskutečně táhne a sou užvaněností sice rozehrává několik nosných témat, ale téměř žádného se nedrží déle než 5 minut, aby pak zase mohl otevřít něco dalšího a položit jiné řečnické otázky ponechané bez odpovědi. Cenný bude hlavně pro ty, kteří tuto konkrétní dobu v 70.letech zažili, a proto film ocenili severoamerickou cenou, pro mladší žijící pouze v demokratické společnosti zůstává z podstatné části těžko čitelný a ve výsledku si z něj možná odnesou jenom příběh ženy zmítané vnitřním bojem rodina vs. pravda. ()
ocenenia : Oscar 1986 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1985 - Najlepšia herečka (Norma Aleandro) ()
43. Zlatý Glóbus za rok 1985 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Argentina ()
Velmi silný a emočně vypjatý film. To, co zde musím vychválit, jsou herci a hlavně scénář, jenž je napsán opravdu bravurně a tak, že téměř každého donutí k zamyšlení nad tím, jestli je apatie a chůze s davem vždy dobrým řešením. Tvůrcům se opravdu podařilo téměř dokumentární věrností ukázat atmosféru Argentiny ve druhé polovině 70. let a přidat příběh, který svou neprvoplánovou naléhavostí dojme mnohého diváka. Více než dvacet ocenění včetně Oscara, tak dle mého, skončilo ve správných rukou. ()
"There's no proof because history's written by assassins." Dráma vychádzajúca zo skutočných udalostí, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá získala dokonca aj Oscara. Lenže, ako sa aj píše v danej knihe, bolo to skôr za politické, než umelecké kvality. Ja síce posolstvo filmu jednoznačne vítam, mňa však zaujíma predovšetkým jeho umelecká hodnota a z tohto pohľadu je pre mňa "La historia oficial" nezáživný a vizuálne nevábnym dielom. Ku všetkému mi ešte celá tá spoločnosť pripadala strašne protivná a nudná, na čele s hlavnou hrdinkou, nesympatickou rachétľou (to ako sa hraje na hrozne prísnu, to ako prihlúplo sa rehoce) a jej manželom, priam vzorovým slizkým hovädom (ten ale taký má byť). Aspoň čiastočne to vyvažuje ich milá "dcérka". Ďalšia vec, čo mi tak udrela do oči, je to, že skoro všetci vo filme vyzerajú akosi "staro" (hrdinka, jej manžel). Najviac ma to dráždilo v škole, kde tí stredoškoláci pôsobia ako starí chlapi. A ako premúdrelo čítajú akési politické vyhlásenia, akoby čítali z biblie! Takých prázdných rečí je inak film plný a je jedno, či ide o reči politické, náboženské, alebo o ženské klábosenie. Jedna z mála vecí, čo sa mi na filme páči, je ten silný záver (ale na druhej strane, dokázal by niekto normálny objať človeka, ktorý by mu niečo také spravil?). "By understanding the history, we learn to understand the world. No peoples can survive without memory. History is the memory of the peoples." ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1984. ()
K plnému porozumění filmu je zapotřebí znát historické pozadí, na které vrhnu světlo v zápětí. Ten, kdo ho nezná, pravděpodobně zažije ukrutnou nudu. Tento film není určen diváku obecnému, ale diváku znalému či přímo angažovanému. Nicméně je to film velice dobrý. Navzdory tomu, že se jedná o melodrama to není ždímačka na city, ani se tu neobjevuje příliš mnoho klišé. Historie - film se odehrává v přelomové době slábnoucí diktatury, kdy na povrch proniká rostoucí množství zpráv o hrůzných zločinech, jichž se vojenská junta dopustila s nástupem k moci. Vláda junty trvala jen několik let, tzn. že tyto zločiny se všechny odehrály z pohledu postav velmi nedávno. A nejen z pohledu postav, platí to i obecně - film byl natočen velmi krátce po přechodu demokracii, jedná se tedy o dílo, vyrovnávající se s nedávnou a mimořádně bolestivou minulostí, doslova tne do živého. Ačkoli je zápletka fiktivní, není to nesmysl, ale naopak se v něm nepochybně našla řada žijících lidí. Junta brutálním způsobem potlačila nejen aktivní opozici, ale všechny kritické jedince a lidi levicového smýšlení. Podobně jako o několik let dříve v Chile došlo k zatčení, únosu, věznění a mučení desítek tisíc lidí, tisíce byly zavražděny. Junta vytvořila atmosféru neustálého strachu. Vojáci zatýkali lidi bez rozdílu věku a pohlaví, nezřídka formou nočního únosu. Vězňové určení k likvidaci byli často zabiti svržením do moře z letícího letadla (viz výpověď důstojníka, který tyto lety prováděl, v knize "Flight"). SPOILER Zatýkány a mučeny (tzn. také znásilňovány) byly i těhotné ženy. Pokud se jejich děti dočkaly narození, byly jim odebrány a nabídnuty k adopci rodinám loajálním režimu KONEC SPOILERU. Matky, jejichž potomci "zmizely" (ať už to byly děti nebo dospělí), se začaly už v podmínkách diktatury organizovat ve sdružení jménem Madres de Plaza de Mayo, které ve filmu také sehraje svou roli. Jejich znakem je bílý šátek a zvyk v půl čtvrté ve čtvrtek obcházet náměstí Plaza de Mayo v Buenos Aires. Zajímavé je, že Madres v tom pokračují i dnes, čtvrt století od pádu junty, a to prostě proto, že se jejich děti nevrátily, jejich osudy nejsou prozkoumány a jejich vrazi potrestáni. Úpadek junty byl akcelerován porážkou ve válce o Falklandy, kterou provázely další mohutné represe. V době, ve které se odehrává film, již junta nemá dost sil na potlačení všech protestů, díky čemuž se mohou v novinách objevit zprávy o "zmizelých" a pořádat demonstrace, přestože jejich účastníci čelili neustálé hrozbě, že se ke "zmizelým" připojí (což se také stávalo). Jak již bylo řečeno, tento příběh je jedním z mnoha, které se v Argentině tou dobou odehrávaly. Samozřejmě je ústředním tématem filmu hledání pravdy a poté viny. Film není expresivní, násilí se v něm takřka neobjeví, stejně jako žádný voják, ale přesto se v náznacích ukáže vše podstatné, a to především převratnou atmosféru doby. Vysoce hodnotné je především zpracování viny - v roce '85 ústřední téma argentinské společnosti. Není jednoznačné, nesklouzává k černobílému rozdělování postav, neodsuzuje, ale naopak pečlivě vykresluje emoce. () (méně) (více)