Bubble

Malá parkůrová víla. Naopak v rámci anime produkce je tento projekt nepřehlédnutelně zasypán jmény největšími: Tetsurou Araki, opěvovaný režisér z Attack on Titan. Gen Urobuchi, který stojí za výbornými scénáři Fate/Zero, Madoky nebo Psycho-Passu. Hiroyuki Sawano, jeden z nejznámějších skadatelů hudby pro anime posledních let. Mezi dabéry nechybí takové hvězdy jako Yuuki Kaji nebo Mamoru Miyano, to vše zastřešené jedním z mých nejoblíbenějších studií WIT. Úvodní ponoření a poskakování ve světě načrtnutý obrovským bublifukem je neskutečně efektivní audiovizuální podívanou; opulentní zaměření na vodní skupenství je středobodem vykresleného Tokya a vůbec bych se nedivil, kdybyste se domnívali, že se jedná o dalšího Shinkaie, jak je to v nemálo aspektech nápodobné jeho nedávnému Weathering with You. Wiťárnu především prozradí použité kompozice pozadí u statických obrázků obličejů se zdůrazněnou hrou světelných efektů frekventovaně se vyskytující u Vivy. Nejde než si užít kamerové bláznění při soutěžích, její nekonečné obtáčení kolem všech os sportovců. Pohybové parkurové sekvence jsou nádherně zanimované a jediné, co mě lehce vytrhávalo z úžasu byla zmatenost skriptu, jestli použít klasický běh nebo směšně nevhodný "naruto run" (Jako proč vůbec? Přece si na bál nevezmete oblek, abyste si nakonec nazuli holinky?). A když jsme u scénáře, tak to byl pouze lehký náznak většího skřípotu. Netuším, jestli to Urobuchi lehce odflákl, bylo mu to ustřiženo anebo v tom byly jiné externí zasahující faktory: Inspirace Andersenovou Malou mořskou vílou je nám mláceno o hlavu co pár minut, ale to by se nesměl vytvořit oproti původní pohádce nedodělaný fantastický svět s neznámými pravidly, vysypat balíček postav bez minulosti a hlubší charakterizace a pak to následně zkusit zpětně zabalit do romantického dárečku, který má zabrnkat na citlivější struny. Romantika mezi vílou a princem je po výše zmíněném vzoru spíše tvořená gesty než slovy, ale je to pouze vybledlá zkratka. Diváky se snaží o jejich existujícím přibližování přesvědčit hlavní "wingman" scénáře, vizuální stránka, která usilovně prodává jednu magickou scenérii za druhou, jenže bez smysluplných společných činů hlavní dvojice a chemie je to pouhopouhý prázdný obrázek, doslova reklama na ticho. Neuvěřitelnost děje jako kdyby smutně symbolizovala trudnomyslná autorská neochota okolních postav ptát se či vůbec dumat nad nadpřirozenými prvky obklokupující naší vílu či prapodivná ignorace jejího původu. Emoční dopad posledních dramatičtějších minut tak byl pro mě podobný velkolepému nadpisu slabšího bulvárního plátku. Jak Jeoffrey psal, vůbec by neuškodilo méně akce a naopak více velmi křehkých bublinových vztahů k dojemnějšímu vykreslení, ironicky řečeno. Je to škoda, jedna moc pěkně vypadající škoda a splasklá bublina. 3* (11.05.2022)

Parkour! Přestože se víceméně považuji, za romantickou duši se smyslem pro estetiku, jak píše Jeoffrey, tento roztomiloučký film je prostě bubbleshit. Možná kdybych byla trochu mladší, třeba o patnáct let nebo tak, nejspíš by mě vůbec netrápilo, že zde nenarazím ani na špetku logiky, ale bohužel mi už není osm. Animace a hudba jsou opravdu jediné věci, které lze na filmu reálně ocenit. Ačkoliv i hlavní hudební téma se opakovalo do zblbnutí, až to začínalo být otravné. Oceňuji ale hlavně mistrnou práci s hudebními proměnami, kdy v temnějších chvilkách ústřední melodie vhodně zabloudila do mollové stupnice a podobně. Vizuál byl skutečně krásný, ale ani ten nenechám bez výhrad, protože mi animace přišla někdy rozkolísaná a nelíbilo se mi, že se postavám v detailních záběrech až příliš měnily obličeje. Parkour byl taky super, ale bohužel ubíral prostor hloubce a konstrukci pořádného pozadí. Ani jako moderní a neotřelá adaptace Malé mořské víly to pro mě moc nezafugovalo, to už ale perfektně popsal Scalpelexis, proto se ani nebudu pokoušet jeho slovům přiblížit. Overall, dvě hvězdy mi přijdou naprosto adekvátní, ale jak říkám, pro děti asi fajn, kdybych to měla hodnotit jako pohádku pro nejmenší, nejspíš bych byla mírnější. (01.07.2022)

Nezískalo si mě to. Celou dobu jsem (naivně) čekal na to, že se to bude víc věnovat svému světu a záhad kolem něj, ale ono ne, celé to je o parkouru, veliké lásce zachmuřelého chlapce s traumatem a tajemné dívky z jiného světa, která skoro nemluví, nad její tajemností se nikdo moc nepozastavuje (a přitom tam je vědkyně, co ty anomálie vyšetřuje!) a která vypadá spíš jako z hentai porna a hlavně je to adaptace na Malou mořskou vílu, což nám Araki (Tecuró, ne Gregg) nezapomene asi padesátkrát připomenout doslovnými citacemi. Ve finále je to tedy jen adaptace, která je natolik laxně pojatá, že si myslí, že když už tak okatě ukazuje jinak pojatý světoznámý příběh, tak že tím pádem nemusí nic podstatného o svém světě vysvětlovat a tak jsem se odpovědí na to jediné, co mě opravdu zajímalo, vlastně nedočkal. Leda bych jako adekvátní vysvětlení bral ty pseudofilozofické řeči o tom, jak se všichni jednoho dne staneme jedním a vše se bude opakovat od znova a ti dva se znovu setkají, atd, atd... Ten film bych chápal snad jedině, kdyby byl pro děti, ale anime vyloženě pro děti už jsem párkrát viděl a tohle je spíš to klasické anime, takže to tak zrovna nebude. On ten příběh totiž nemá logiku, soustředí se hlavně na akci a kýčovitou romantiku, postavy jsou nezajímavě klišovité a nebo otravné a hlavně tomu chybí nějaké skutečné emoce. Jediné, co mě na tom vyloženě nadchlo, byla naprosto skvělá hudba a animace pozadí, která vypadá krásně - ale o dost horší už to mám s animací postav, kterou nechválím, bo v každém anime vypadá stejně. Aspoň tedy z toho, co jsem viděl, ale snad jediné anime, kde byla jiná animace, byla v jednom segmentu z Memories, jinak jsem nikde žádnou změnu nikdy neviděl. Každopádně, za tyhle dva velice kladné aspekty dávám dvě hvězdy, jinak je to bída. 2* (04.02.2023)

Keď sa spojí štylistika Your Name s dizajnom postáv od ilustrátora Death Notu, viete, že sa bude jednať o úplnú pecku. Bubble je štandardná romantická dráma, akú nám už neraz predviedol režisér Makoto Shinkai, no skvelo predvádza fakt, že keď sa niečo opakuje, nemusí to byť spravidla vôbec frustrujúce. (16.07.2022)