Režie:
Todd FieldScénář:
Todd FieldKamera:
Florian HoffmeisterHudba:
Hildur GuðnadóttirHrají:
Cate Blanchett, Noémie Merlant, Mark Strong, Sydney Lemmon, Julian Glover, Nina Hoss, Sophie Kauer, Allan Corduner, Sam Douglas, Lucie Pohl, Murali Perumal (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Dirigentka Lydia Tár je na absolutním tvůrčím vrcholu. Sedmým rokem diriguje prestižní německý orchestr, připravuje vydání knihy a uvedení Mahlerovy Páté symfonie, které má být vrcholem hudební sezóny. Lydia působí sebejistě, sebevědomě, dominantně a mocně. Pod touhle na první pohled pevnou maskou se však skrývá normální člověk, s obavami, nejistotami, touhami a potřebami. Zatímco s dirigentskou taktovkou v ruce si je Lydia jistá každým svým rozhodnutím, když opustí orchestřiště, ztrácí často pevnou půdu pod nohama. Někdy jen nepatrně, jindy však zcela fatálně. (CinemArt)
(více)Videa (4)
Recenze (171)
Fascinující herecká kreace Cate Blanchett (nepřekvapivě), která mě nejvíc bavila na svém začátku - některé repliky mě vyloženě nadchly svou duchaplností a velmi jsem obdivoval kvality scénáře. Jak to ale postupuje ke svému závěru (dlouhá stopáž se zde jeví dost úmorná), moje nadšení postupně opadalo, a celé to ústí v dost nepříjemný a protivně useklý závěr, který mě slušně otrávil. Takže celkový dojem dost nevyrovnaný. ()
Po šestnácti letech o sobě dává vědět Todd Field a návrat je to fantastický, ale rozhodně ne bezchybný a patří k těm počinům, které je nejlepší sledovat o samotě. Vyžaduje totiž dost aktivní diváckou spolupráci a toleranci, neboť úvodní třetina je na hraně snesitelnosti a tvůrce v ní opravdu zkouší trpělivost obecenstva, protože začíná závěrečnými titulky, pod nimiž zní podmanivý a uhrančivý zpěv domorodé zpěvačky a vůbec nic se neděje. Postupem času ale odkrývá intimní a v emocích silný příběh o manipulativní dirigentce, která možná není až tak geniální, svým přístupem ale ničí lidi kolem sebe, nerada přijímá jiné názory a vše činí jen ve svůj prospěch. Field dokáže zinscenovat vskutku velkolepý záběr na hrající orchestr, který ale zároveň působí dost komorně a dovede z něj dostat takové napětí, které je skoro nesnesitelné. Velmi důležitý je tu i hudební podkres, který je fascinující, velkolepý a jen dotváří velmi specifickou potemnělou a paranoidní atmosféru, která jen prohlubuje. Výsledek by ale nebyl takový bez fantastické Cate Blanchett, která evidentně používá minimum líčení a vypadá naprosto civilně a postupem času strhaně a její výkon je těžce fyzický a vyčerpá i diváky, což se tak často nevidí. A i když její kolegové jsou dobří, nemají moc prostoru se jakkoli speciálně předvést, protože film stojí jen a pouze na ní. Problémem tak je opravdu především přepálená stopáž, která může zejména v úvodu spousty diváků odradit, protože jim nenabízí moc záchytných bodů a v kombinaci s dost pomalým tempem nikterak nestrhne. Pokud ale divák vydrží a poddá se autorovu záměru, prožije jedinečný zážitek, který není úplně jednoduchý, ale emočně nesmírně působivý. 85 % ()
Rozklad života v postpandemické době, v přímém přenosu... Skladatelka Lýdie Tár není úplně příjemná osoba. Manipulativní, namyšlená profesionálka, která s lidmi jedná jako s figurkami na své osobní šachovnici. Vše samozřejmě dělá s taktem a úsměvem. Ve chvíli, kdy ale netáhnou jak mají, rozmetá je na kusy. Přesto její nesporný talent, nadšení pro věc i ochota podřídit se hudbě a vzít si ji za vlastní prostupují hlasitě celým filmem a divák ji přes všechny záporné vlastnosti musí obdivovat. Hlavní kapelník Todd Field tomu přimíchává paranoiu, komentáře ke cancel culture a lesbickému rodinnému životu (někdo musí být taťka). Cate Blanchett je uhrančivá svým výkonem a sebevědomě kráčí pro zlatou sošku za nejlepší herecký výkon. K tomu všemu nádherná hudba. Majstrštyk, i když malinko do sebe zahleděný. ()
Mistrovsky zvládnutá studie charakteru démonické dirigentky v nejlepším hereckém výkonu roku. Cate Blanchett hraje ženu která je komplikovaná, inteligentní, manipulativní a aby toho nebylo málo, ještě k tomu lesba. Celkově je tu cítit záběr na gender problematiku, ale zároveň je film přívětivý i k obyčejnému divákovi, který si některých náležitostí nevšimne, či jim nepřikládá důležitost a užije si primárně famózní koncert Cate Blanchett, která nezaváhá ani v extrémně dlouhých dialogových pasážích, kdy ji kamera staticky, až voyersky zabírá a zkoumá každé její gesto. Délka je zároveň jediná výrazná slabina filmu. Při dvouhodinové stopáži a sestříhání některých přece jen zbytečně dlouhých pasáží (paradoxně hlavně těch hudebních), by to zřejmě byl hlavní favorit Oscarů. Jelikož kromě skvělého scénáře, minimalisticky pojaté formy a výživné dramaturgie je to film z prostředí, které je mainstreamovému divákovi téměř neodkryté a velmi zajimavé. ()
Nechal jsem se nachytat a žil v domnění, že nějaká Lydia Tár existuje. Současně zaplatím drink každému, kdo nemá elementární přehled a znalosti o vážné hudbě a vydržel první hodinu nezadřímat. Stopáž je vražedná a také to podle toho dopadlo. Závěr míří do absolutního bizáru a snižuje celkem kvalitní podívanou v prostřední části snímku. Cate Blanchett hraje výborně, čekal jsem ale přece jen trochu víc po všudypřítomných ódách. Zasmál jsem se Marku Strongovi, toho bych v takovém filmu opravdu nečekal. ()
Galerie (34)
Photo © Florian Hoffmeister / Focus Features
Zajímavosti (14)
- V interview na začátku filmu je zmíněno, že se Lydia Tár (Cate Blanchett) také proslavila objednávkami pro soudobou tvorbu komponistek jako Jennifer Higdon, Caroline Shaw, Julia Wolfe a Hildur Guðnadóttir. Poslední zmíněná složila hudbu pro tento film. (Aaron.)
- Profesionálna violončelistka Sophie Kauer nemala žiadne predchádzajúce herecké skúsenosti a konkurzu sa zúčastnila na popud svojho priateľa. Hrať sa naučila sledovaním Youtube tutoriálov, ktoré viedol Michael Caine. (Arsenal83)
- Všetky scény hrania orchestru sú 100% reálne. Cate Blanchett v skutočnosti dirigovala drážďanský orchester. (Ninfa)
Reklama