The Queen of Spades
Obsahy(2)
Nic nezastaví carského kapitána při pátrání po tajemství hraběnky, která nikdy neprohrává v kartách. Šušká se, že zaprodala duši ďáblu. (Netflix)
Recenze (11)
Asi jen blázen by čekal od filmu na motivy Puškina nějakej skutečnej horor. Ale tato britská verze Pikové dámy je krásně temná, plná velkolepých scén a nádherné hudby. Jedinými nevýhodami jsou přílišná rozvleklost (95 minut je opravdu hodně, zkrácení o cca 20 minut by film bez potíží snesl) a nevýrazné postavy v hlavních rolích - jak Heřman, tak stará hraběnka, vůbec nemluvím o její schovance,. co za ní Heřman pálí - film jsem dokoukal před několika minutami, ale jak vypadala, už si prostě nevybavím. Ovšem závěrečná karetní partie, po níž Heřman zešílí a dokola si opakuje: "Trojka, sedma, eso. Trojka, sedma, dáma...", to je paráda. ()
Snímok upúta psychologickou drobnokresbou a temnou atmosférou, ale zbytočne pláva po povrchu a častokrát nedokáže diváka dostatočne uchopiť. ()
Nudný a zbytečně rozvleklý příběh, který je nicméně skvěle natočený a má skvěle temnou atmosféru. ()
Britský snímek „The Queen of Spades“ potěší především milovníky psychologického dramatu, ne tolik hororu. Přece jen, tolik z hororu to nemá, i když pár scén je dobře natočených. Především se podařilo převést nějaké základní myšlenky z literárního díla do filmu s tím, že zůstala zachována doba. Ale ten příběh by si asi zasloužil modernizovat do současnosti. ()
Nejspíš (my Češi) nevidíme v Puškinovi takového boha jako Dostojevskij, který ve svých denících deklasuje české spisovatele v porovnání s ním. Film přirozeně podléhá anglo-saskému pohledu na Rusi a Rusko: každá postava musí být nějak pitvorná a prostomyslná, a každá scéna bizarní. Jinak ale můžeme být s filmem spokojeni, zápletka je řádně vyřešena, kostýmní drama jak má být, hudba Georgese Aurica mi prolétla jedním uchem tam a druhým ven. Veni, vidi... ()
ocenenia : MFF Cannes 1949 - Nominácia na 1. cenu ()
Jo, viem kto bol Puskin a ze napisaltuto knihu. kazdopadne za slusnu temnu atmosferu dam vysoke hodnotenie : 80 % ()
Známa Puškinova poviedka v klasickom britskom spracovaní bez väčších hereckých mien dáva dôraz hlavne na atmosféru, ktorá nastupuje ale až v závere. Hororový prvok je schovaný za bdelý sen a patrí medzi to lepšie z tohoto filmu. Rozporuplná hlavná postava, ale aj niektoré vedľašie postavy, medzi to slabšie. ()
No prostě parádička ()
Piková dáma v tomto podaní ušla, ale niečo z toho robilo dielko také plochejšie, prázdnejšie, možno výber hercov. ()
Na Netflixe som zbadal čiernobiely horor a kartách a zapredanej duši. Tam som na to klikol. Hneď v úvode ma prekvapilo, že je to na motív diela od Puškina. A v reakcií na komentár od Oktavianusa musím priznať, že s dielami tohto ruského velikána nie som oboznámený. Čo by som mal napraviť, ale to sem teraz nepatrí. Bolo to iné, ako som podľa popisu čakal a môžem povedať, že som bol sklamaný. Miesto hráča kariet, ktorý zapredal dušu diablovi, som sledoval príbeh spoločníčky odpornej stareny, o ktorú mali záujem dvaja kapitáni (o tu služobníčku bol záujem, nie starenu). Ku koncu to ale nabralo ten ,,hororový" nádych a záverečná partia kariet bola dobrá, rovnako ako to, čo nasledovalo po nej. Ale tá hodina, ktorá tomu predchádzala, tak ma nejak nechytala. Možno je to aj tým, že keby som tvorbu Puškina poznal, tak by moje očakávania boli iné a nenechal by som sa zlákať popisom. Kto vie? Aj preto som sa zdržal hviezdičkového hodnotenia. Na záver dodám ešte klad, ktorým je hlavná postava Hermana. Ja týchto amorálnych hajzlíkov rád sledujem pri tom, ako ich postupne ničí vlastná chamtivosť. ()