Zeroka no onna: Akai wappa

Něco mezi "Drsným Harrym" a "Brutální Nikitou", ovšem po japonsku, takže ještě o poznání drsnější a brutálnější..... V hlavní roli bývalé policistky, která dostala svůj poslední úkol, úžasná Miki Sugimoto, která celý film nehne ani brvou, a to i v případě, že se nechá v zájmu infiltrace do gangu únosců dobrovolně hromadně znásilnit ! To by tedy Clint Eastwood nedokázal :-) (01.07.2005)

Snímek "Žena ze Sekce Nula: Rudá želízka" představuje vyvrcholení několika proudů v japonském exploatačním filmu sedmdesátých let. Příběhová kostra odpovídá kriminálním filmům o nekonformních policistech pronásledujících brutální delikventy, důraz na nahotu a sex vychází z vlny filmů s ženskými hrdinkami mstícími se svým dřívějším trýznitelům a morální podoba světa představuje východisko demytizujících kriminálních filmů Kindžiho Fukasaky (pentalogie "Boje bez cti" (Džingi naki tatakai, 1973 - 1974)). Film diváka zahlcuje drastickými obrazy zabíjení, znásilňování a mučení, ale zároveň nad tímto obrazem světa jako nihilistického místa bez pozitivních hodnot vyjadřuje zhnusení a únavu. Výsledkem je vrcholné dílo využívající exploatační půdorys s přemírou explicitního násilí k vyjádření dobové deziluze z nenaplnění mládežnických reakčních ideálů předchozího desetiletí a doklad, že japonské exploatační filmy ve své kritičnosti i formální vytříbenosti představovaly komerční ekvivalent dobové nestudiové produkce. (09.09.2010)

Nenásilná krimi násilnost - nuda. Je to o drsný holce, co má za úkol dostat všechny únosce (kretén na kreténa) dcery vlivného politika, a je tu i nějaký to znásilňování a mučení, ale nic co by se dalo podtrhnout. Co má být působivé, tak ale vůbec není. Krev vypadá a stříká fakt hrozně, většinu stopáže jsem neměl co dělat, nakonec se to místo nějakého pořádného závěru zvrtlo ve stupidní akční honičku. A hlavní hrdinka nebyla ani hezká, ani charismatická, ani nějak adekvátně přiblížená divákovi. Akorát občas hodila červenými želízky a jinak jen blbě čuměla. Tady si myslím, že to ani nebylo mým 'problémem' s Asií... Prostě né. (15.05.2010)

Yuko Noda rozohráva alegóriu na morálnu zvetranosť (pocit prítomnosti myšlienky, čo sa krčí v ústraní, za hlavným, morbídnym vizuálnym chodom) politického sveta vo veľkom exploitation štýle, prehybujúcom sa od explicitnosti a priamočiarosti pretekajúcej hrubosťou viac než (hlavne) americkí subžánroví zástupcovia, obzvlásť vzhľadom na dobu vzniku. Rozprávanie pre tento druh filmu typické, unesenie dcéry politika sprevádzané množstvom impulzívnych krvavých scén a scénok, tmavá atmosféra, nádych lacnej "rape and revenge" kinematografie. Prehnaná, až absurdná krvavosť je samozrejmým, intenzívnym plusom zábavnej násilnosti, ktorou ZERO WOMAN je. Nože, guľky, facky a iné prostriedky vedúce k finálnemu, nekompromisnému riešeniu (eliminovať akýmkoľvek spôsobom) sa hemžia vzduchom s kvantitou typickou pre hmyz, film si udržiava celú dobu svižné tempo a obsahuje dostatok výrazných scén, aby sa dal nazvať obsahovo bohatou subžánrovou chuťovkou pre nepočetnú skupinu divákov. Šokujúce, výbušné a cynické. (15.03.2013)

Šikovná japonka Miki Sugimoto se v 70.letech mihla jen v hrstce filmů. V ¨Zero VVoman¨ představuje dvacetiletou policajtku jejíž zbraně jsou přírodní dvojky a záludné řetízkové pouta. Nečekéjte žádnou kung fu mlátičku nýbrž překvapivě nadprůměrný explojšn. Zvrácená policistka Rei při pravidelném znásilňování během filmu s kamennou tváří ani necekne, což mrazí víc než některé gore scény, které na svou dobu jsou dosti vyvedené. (14.10.2012)