Uspokojující. Tahle adaptace vznikla jako součást mamutího projektu BBC, která se koncem sedmdesátých let rozhodla zinscenovat ve svých televizních studiích kompletního Shakespeara od A do Z a vytvořit něco jako default verze všech her. Kvalita jednotlivých kousků samozřejmě kolísá, tenhle je ale v zásadě slučitelný se zábavou. Velmi omezený rozpočet bohužel zrovna tomuhle příběhu příliš neprospívá – Antonius a Kleopatra je jedno z Shakespearových nejrozmáchlejších a nejvýpravnějších dramat a vyloženě vybízí k nějaké velkolepé filmové adaptaci; v televizním studiu může fungovat jen z části. (Funguje samozřejmě dobře na té intimní, vztahové rovině příběhu, která je tady koneckonců navzdory všem těm bitvám a politikaření nejdůležitější, ale v tomhle ohledu Millerovu adaptaci už poráží na hlavu starší verze od Trevora Nunna.) Colin Blakley jako Marcus Antonius je přesvědčivý, i když typově zrovna legendárnímu římskému generálovi a jednomu z triumvirů neodpovídá, a zvládá dobře i Antoniovy těžší scény. Jane Lapotaire jako Kleopatra mě zaujala méně a ani ona mi příliš nesedla svým výrazem – po zkušenostech s jinými Millerovými adaptacemi mám dojem, že proti "typu" své herce obsazuje záměrně a že všedními tvářemi v nevšedních rolích se snaží vyprovokovat diváky k přehodnocení jejich představ o hře. (Miller evidentně příliš nestál o default verze Shakespeara.) V souladu s tím je ostatně i setření rozdílů mezi Millerovým Egyptem a Římem – tím, že plošně rozhodil kvazi-alžbětínské kostýmy a nijak výrazné kulisy, Miller vyrušil ono napětí mezi Kleopatřiným světem lyriky a smyslnosti a Octaviovým světem přísnosti a zodpovědnosti, mezi měkkostí a tvrdostí, a zpochybnil tak Shakespearovu ostentativní dialektiku. Délka téhle adaptace může být také pro leckoho problém – na jednu stranu si cením textově věrného provedení, na straně druhé je znát, že tenhle Shakespearův příběh potřebuje víc než jen umně přednesené verše – k Antoniovi a Kleopatře patří pohyb, akce a okouzlující obrazy; ani jedním Millerova verze – nejspíš záměrně – zrovna neoplývá. // LEPŠÍ VERZE: Antonius a Kleopatra Trevora Nunna (1974) je adaptace obdobně limitovaná možnostmi televizního studia, ale tuhle verzi minimálně co do hereckých výkonů jednoznačně přebíjí.(29.5.2009)
Komentáře uživatelů k TV filmu (2)
bogu
Uspokojující. Tahle adaptace vznikla jako součást mamutího projektu BBC, která se koncem sedmdesátých let rozhodla zinscenovat ve svých televizních studiích kompletního Shakespeara od A do Z a vytvořit něco jako default verze všech her. Kvalita jednotlivých kousků samozřejmě kolísá, tenhle je ale v zásadě slučitelný se zábavou. Velmi omezený rozpočet bohužel zrovna tomuhle příběhu příliš neprospívá – Antonius a Kleopatra je jedno z Shakespearových nejrozmáchlejších a nejvýpravnějších dramat a vyloženě vybízí k nějaké velkolepé filmové adaptaci; v televizním studiu může fungovat jen z části. (Funguje samozřejmě dobře na té intimní, vztahové rovině příběhu, která je tady koneckonců navzdory všem těm bitvám a politikaření nejdůležitější, ale v tomhle ohledu Millerovu adaptaci už poráží na hlavu starší verze od Trevora Nunna.) Colin Blakley jako Marcus Antonius je přesvědčivý, i když typově zrovna legendárnímu římskému generálovi a jednomu z triumvirů neodpovídá, a zvládá dobře i Antoniovy těžší scény. Jane Lapotaire jako Kleopatra mě zaujala méně a ani ona mi příliš nesedla svým výrazem – po zkušenostech s jinými Millerovými adaptacemi mám dojem, že proti "typu" své herce obsazuje záměrně a že všedními tvářemi v nevšedních rolích se snaží vyprovokovat diváky k přehodnocení jejich představ o hře. (Miller evidentně příliš nestál o default verze Shakespeara.) V souladu s tím je ostatně i setření rozdílů mezi Millerovým Egyptem a Římem – tím, že plošně rozhodil kvazi-alžbětínské kostýmy a nijak výrazné kulisy, Miller vyrušil ono napětí mezi Kleopatřiným světem lyriky a smyslnosti a Octaviovým světem přísnosti a zodpovědnosti, mezi měkkostí a tvrdostí, a zpochybnil tak Shakespearovu ostentativní dialektiku. Délka téhle adaptace může být také pro leckoho problém – na jednu stranu si cením textově věrného provedení, na straně druhé je znát, že tenhle Shakespearův příběh potřebuje víc než jen umně přednesené verše – k Antoniovi a Kleopatře patří pohyb, akce a okouzlující obrazy; ani jedním Millerova verze – nejspíš záměrně – zrovna neoplývá. // LEPŠÍ VERZE: Antonius a Kleopatra Trevora Nunna (1974) je adaptace obdobně limitovaná možnostmi televizního studia, ale tuhle verzi minimálně co do hereckých výkonů jednoznačně přebíjí.(29.5.2009)
Svadbos
Škoda Hestonovho času, keď sa pokúsil zobraziť Shakespearovu hru s obmedzenými rozpočtovými prostriedkami.(9.10.2011)