Smutná neděle - Píseň o lásce a smrti

Film melancholický, jako sama neděle a jeden z těch, co si dává na všem záležet - od atmosféry krásné Budapešti, přes neošizenou serióznost předválečné Evropy, se svým stylem okázalého luxusu bez nevkusu a kýče, který je odrazem zaslouženého úspěchu, jenž dává přejícně vzniknout těm dalším, až po jímavou krásu hudebního motivu, který se stává spouštěčem nerozhodných ke kroku do prázdna... A vpravdě nevšední, nesobecký, a proto zároveň trýznivý (a zřejmě i dlouhodobě neudržitelný) je i milostný vztah dvou mužů a jedné ženy v době totálního temna, které se dá vzdorovat jen vlastní hrdostí, důstojností a nadějí - zintenzivněno hudbou, krásnými slovy, jemným humorem a více než příjemnými výkony, kterým kraluje skvělý Joachim Król... A originální verzi Gloomy Sunday si nepustím dřív, než oklepu emoce - nebo až vyměním byt, odhlásím plyn a vypustím rybník... (26.07.2013)

No, pokud jde o schopnost knižního, hudebního nebo filmového díla dohnat člověka k násilí na druhých či k sebevraždě, ponechávám si svůj skeptický odstup. V době mého dětství byly ještě stále v kurzu snímky, které se věnovaly socialistické práci, a přesto se ze mě nestál workoholik. Přes veškeré tyto vlivy jsem se práci pokud možno vyhýbal a věnoval jsem se jí jen ve chvílích, kdy nebylo zbytí. A právě proto si myslím, že je možno takto ovlivnit jen diváky / posluchače, kteří jsou nějakým způsobem psychicky labilní, jenže ty by zřejmě ovlivnilo i padající listí. Snímek mě každopádně překvapil; očekával jsem, že půjde o zdlouhavou záležitost prodchnutou romantikou a smutkem, a taky to tak bylo, zvláštní pro mě ale bylo to, že mě film tolik bavil. Určitě za to mohl fakt, že se Ilona našla v na tehdejší dobu ne zrovna běžném vztahu, že se László držel své životní filosofie a že všechno, co tak zvláštně začalo, dostalo v průběhu úplně jiný rozměr. Erika Mározsán byla pro film skvělou volbou, protože vypadala moc hezky oblečená i bez textilu a protože na jejím těle až tak moc nezáleželo, pokud se kamera soustředila na její oči. Tvůrci se sice příliš neorientovali v hodnostech SS a nejsem si tak úplně jistý tím vyholeným podpažím, ale to už se zas jen nimrám v detailech. Dlouhý, pomalý, pro mě ale zajímavý snímek s kombinovaným poselstvím. / Poučení: Nebuď hamoun a rozděl se. (15.10.2023)

„S posledním výdechem se vrátím do svého domova, bezpečně putuji zemí stínů…slib mi, že to neuděláš!“ - „Ne, dokud budu mít tebe.“ Komplikovaný milostný trojúhelník, těžká doba a osudová melodie. Je mi jedno, že je film pouze inspirovaný skutečností. I aura obklopující onu melodii mě příliš nevzrušuje, ta píseň spolu s (pravým) textem obstojí i bez toho. Pocitový film na jedné straně s pořádně slizkým Hansem (jeho zrady mu ještě dodaly na zrůdnosti), na druhé sympaťákem Lászlem, jehož velkorysost jsem obdivoval, a přitom mu dal v lecčem za pravdu. Oceňuju i hořkosladkou tečku na závěr (užil jsem si ji), naopak škoda té němčiny. Za mě solidní 4*. „Myslím, že jsem právě porozuměl vzkazu Smutné neděle.“ - „Ten, který András vždy hledal?“ - „Ta píseň myslím říká, že každý člověk má svou důstojnost. Jsme zraňováni, uráženi. A můžeme to vystát tak dlouho, dokud nám zbývá poslední kousíček naší důstojnosti. Ale pokud už zbývá pouze hrst těchto útržků…možná je lepší odplout z tohoto světa. Odejít…ale důstojně.“ (22.07.2023)

Skutočne podivný milostný trojuholník. Tomu som síce neporozumel, ale tá pieseň je naozaj dobrá. Magická a atmosferická. Film je historicky nepresný, dokonca až fikciou. V každom prípade to ale neznižuje jeho kvalitu a naozaj sa človek zamyslí nad silou umenia, hudby ale aj literatúry, keď obdobne v minulosti Goetheho dielo Utrpenie mladého Werthera vzbudilo v Nemecku vlnu samovrážd. Mimochodom veľmi obľúbená kniha Napoleona, ktorý často s Goethem o diele pojednával, pretože sa mu nepáčil jej koniec. (15.02.2016)

Tušila jsem, že pro shlédnutí tohoto filmu bude nejlepší neděle ráno. A nespletla jsem se. Tento film je dokonale nedělní a nemá jedinou chybičku, jediné škobrtnutí v žádném směru. Je naprosto dokonalý i v účincích, jaké na mě měl, má a bude mít. Je to velmi silný příběh, který přináší celou škálu situací - komických, milých, tragických, k zamyšlení - a vyvolává celou škálu emocí. Filmové prostředky vyprávění jsou špičkově použity a herecké výkony jsou strhující. Nemohu nezmínit Stefano Dionisiho, ktrého jsem viděla poprvé a naposledy před miliony let coby Farinelliho a byla jsem do něj zamilovaná - i tady je nádherný, uhrančivý a prostě úžasný. Erika Maroszán je opravdu andělská a asi jsem se do ní zamilovala taky:) A ta píseň... ta píseň. Je to opravdu krásná píseň. A teď musím jít. (11.01.2015)