Women Talking

Women Talking je letošním outsiderem oscarové sezóny, na status černého koně poté spíše nemá. Silně rezonující téma v součtu nezvládá příliš prodat, kdy se ukazuje staré známé pravidlo, že všechno fungující na papíře nutně nemusí fungovat v audiovizuální formě. Sarah Polley tak mohla natočit v jistých kruzích rezonující adaptaci rezonující knihy s rezonující tématikou, samotné silné téma ovšem kouzlo nedělá. Zvlášť v případě, že je tolik prázdné.... (03.03.2023)

Napadá mě v tuto chvíli hned několik divadelně laděných dramat o hledání viny, rozřešení a potažmo trestu, založených na dialozích a odehrávajících se převážně v jedné místnosti, které bych klidně přiřadil k jedněm z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Snímek Women Talking však na tuto ligu nemá. Ani v nejmenším. Jeho tíživé téma je jedna věc, ale veškerá diskuze na něm založená je podaná zcela nahodile, doslovně, nedůsledně a když to řeknu lidově, tak taky úmorně a nikterak zajímavě. Přemrštěnou hereckou exhibici v jedné stodole můžete provést ve chvíli, kdy máte v rukou opravdu plodný scénář, což se navzdory ocenění Oscarem pro nejlepší adaptaci zde nestalo. A nyní mě nechte, abych dlouze a opakovaně pohovořil o svých dvou koních... Ne, toho vás na rozdíl od tohoto filmu já ušetřím. (17.03.2023)

„Pro lásku našeho Pána Ježíše Krista a drahého Spasitele, zavřete prosím své duté otvory!“ Nejednou jsem měl chuť vykřiknout to samé. A rozhodně chápu diváckou skupinu, která si hlídala, aby neusnula. Aktérky dění na plátně vyrostly v přísné náboženské komunitě, nemají povoleno číst ani psát, trpí období sexuálního násilí… Schází se proto ve stodole, aby prodiskutovaly, co bude dál. Zda půjdou za lepším příštím, zda zůstanou a odpustí svým útočníkům, zda se pokusí mít v komunitě „rovnější“ slovo… Jsou přeci víc než jen majetkem, od kterého se očekává, že bude poddajný a zticha. Každá z hereček dostane prostor, aby zazářila. Vesměs se to daří. Celé se to nicméně odehrává v dlouhých, komorních, melancholických tónech. A u diváků to bude mít obtížné. (28.03.2023)

Těžko hodnotitelný film. Téma je samozřejmě na hození si mašlí, ale film samotný působí neobratně až amatérsky. Ani jednou jsem nevěřila herečkám jejich postavy, jejich dilemata, jejich neuvěřitelnou těžkost bytí. Zbytečně afektovaná hudba a rádoby nevinný voiceover to v mých očích velmi shazují. Jediný moment, který se mě dotkl, když dcera Frances McDormand uslyšela zpěv žen ze stodoly a chtěla se k nim vrhnout, jenom aby jí v tom její vlastní matka zabránila. (05.03.2023)

Jen těžko věřím kontrastu mezi neznalostí základních zvyků či slov a až erudovanými projevy na nejrůznější témata. Pokus o myšlenkovou bohatost se tak ztrácí s nutností vytvořit nejzákladnější dramatický oblouk. Zdánlivá akademická jistota se skrývá ve vyprávěcí strohosti, v silném tématu a samozřejmě v účasti věčného kritického štístka Frances McDormand. V úloze filmového diváka a nikoli rozhlasového posluchače se ale cítím nemálo ošizený. (09.03.2023)