Women Talking
Women Talking
Women Talking
Režie:
Sarah PolleyScénář:
Sarah PolleyKamera:
Luc MontpellierHudba:
Hildur GuðnadóttirHrají:
Jessie Buckley, Claire Foy, Ben Whishaw, Rooney Mara, Frances McDormand, Sheila McCarthy, Judith Ivey, August Winter, Kira Guloien, Will Bowes (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Strhující příběh úzce spjaté skupiny žen, které jsou součástí izolované náboženské komunity, v níž dochází k šíření sexuálního zneužívání. Po tomto děsivém zjištění se musí rozhodnout, zda svým útočníkům odpustí, nebo kolonii navždy opustí. Odvrácení pohledu od ohavného zločinu k jeho důsledkům ukazuje pozadí patriarchálního útlaku, náboženských imperativů a rozporuplných hodnot, které ovládají komunitu. Natočeno podle skutečných událostí, jež zachytila ve svém románu Miriam Toews. (mac000)
(více)Recenze (42)
„Pro lásku našeho Pána Ježíše Krista a drahého Spasitele, zavřete prosím své duté otvory!“ Nejednou jsem měl chuť vykřiknout to samé. A rozhodně chápu diváckou skupinu, která si hlídala, aby neusnula. Aktérky dění na plátně vyrostly v přísné náboženské komunitě, nemají povoleno číst ani psát, trpí období sexuálního násilí… Schází se proto ve stodole, aby prodiskutovaly, co bude dál. Zda půjdou za lepším příštím, zda zůstanou a odpustí svým útočníkům, zda se pokusí mít v komunitě „rovnější“ slovo… Jsou přeci víc než jen majetkem, od kterého se očekává, že bude poddajný a zticha. Každá z hereček dostane prostor, aby zazářila. Vesměs se to daří. Celé se to nicméně odehrává v dlouhých, komorních, melancholických tónech. A u diváků to bude mít obtížné. ()
Oscar 1 : Scénář - A + 1 nominace: Nejlepší film ()
Dobrá dámská sestava nemusí nutně dělat dobrý film. Kolikrát jsem se s tímhle už setkal. Jen tady to opět pokoušelo šance v Oskarovém klání a přitom by to unudilo i osla. ()
Jen těžko věřím kontrastu mezi neznalostí základních zvyků či slov a až erudovanými projevy na nejrůznější témata. Pokus o myšlenkovou bohatost se tak ztrácí s nutností vytvořit nejzákladnější dramatický oblouk. Zdánlivá akademická jistota se skrývá ve vyprávěcí strohosti, v silném tématu a samozřejmě v účasti věčného kritického štístka Frances McDormand. V úloze filmového diváka a nikoli rozhlasového posluchače se ale cítím nemálo ošizený. ()
Těžko hodnotitelný film. Téma je samozřejmě na hození si mašlí, ale film samotný působí neobratně až amatérsky. Ani jednou jsem nevěřila herečkám jejich postavy, jejich dilemata, jejich neuvěřitelnou těžkost bytí. Zbytečně afektovaná hudba a rádoby nevinný voiceover to v mých očích velmi shazují. Jediný moment, který se mě dotkl, když dcera Frances McDormand uslyšela zpěv žen ze stodoly a chtěla se k nim vrhnout, jenom aby jí v tom její vlastní matka zabránila. ()
Veľmi vážna téma, tešil som sa na tento film najmä pre zasadenie do konkrétneho obdobia, pričom ma zaujímal najmä fakt, ako sa s danými skúsenosťami nežné polovičky vysporiadavali. Nuž ale, takto mdlo, nezáživne podané, to je priam trestuhodné .. ()
V posledních letech bývá zvykem, že i kolonka Nebetyčná nuda vyšle svého kandidáta do Oscarového klání. 30% ()
Women Talking je letošním outsiderem oscarové sezóny, na status černého koně poté spíše nemá. Silně rezonující téma v součtu nezvládá příliš prodat, kdy se ukazuje staré známé pravidlo, že všechno fungující na papíře nutně nemusí fungovat v audiovizuální formě. Sarah Polley tak mohla natočit v jistých kruzích rezonující adaptaci rezonující knihy s rezonující tématikou, samotné silné téma ovšem kouzlo nedělá. Zvlášť v případě, že je tolik prázdné.... ()
Napadá mě v tuto chvíli hned několik divadelně laděných dramat o hledání viny, rozřešení a potažmo trestu, založených na dialozích a odehrávajících se převážně v jedné místnosti, které bych klidně přiřadil k jedněm z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Snímek Women Talking však na tuto ligu nemá. Ani v nejmenším. Jeho tíživé téma je jedna věc, ale veškerá diskuze na něm založená je podaná zcela nahodile, doslovně, nedůsledně a když to řeknu lidově, tak taky úmorně a nikterak zajímavě. Přemrštěnou hereckou exhibici v jedné stodole můžete provést ve chvíli, kdy máte v rukou opravdu plodný scénář, což se navzdory ocenění Oscarem pro nejlepší adaptaci zde nestalo. A nyní mě nechte, abych dlouze a opakovaně pohovořil o svých dvou koních... Ne, toho vás na rozdíl od tohoto filmu já ušetřím. ()
Film, který chce být na sílu něčím, ale je ničím. Nudná užvatlanina, která se nehne z místa a diváka doslova zadupe svou sebe zahleděností. ()
Pekný poetický film je zároveň paródiou seba samého. Logické diery nejde ignorovať. Ad 1 negramotné ženy proste nemôžu rozprávať takto erudovane. Ad 2 je SPOILER: na konci sa vypravia do sveta s kolónou vozov plných žien, detí, dobytka a batožín, ktorá by zobudila aj mŕtveho, ale tu si naopak žiadny z chlapov vo vnútri kolónie nič nevšimne. ()
Prvých desať minút pôsobí zaujímavo a vyspelo. Či už formálne alebo príbehovo. Prostredie aj základná myšlienka je zaujímavá o to viac, že či už sa jedná o komunitu alebo normálnu spoločnosť v meste alebo na vidieku, veci spomenuté v tých desiatich minútach sa dejú a sú stále aktuálne. Potom ale nastáva konverzačná fraška, ktorá smeruje k peknému a citlivému vyústeniu. Ale čo z toho, keď tá konverzácia medzi postavami je smiešna. A to je jadro problému celého filmu. A aby som to vysvetlil. Na dedine sa rozpráva inak, v meste sa rozpráva inak. Inak medzi sebou komunikujú tí čo čítajú a inak tí čo nečítajú. Celý čas som mal v hlave úvodnú scénu z Werckmeisterových harmónií, kde prostoduchý mladík vysvetľuje ožranom v krčme slnečnú sústavu. Tá scéna odpovedá mentalite osadenstva krčmy a tým pádom má možnosť zarezonovať. Ale skúste mi vysvetliť ako ženy, ktoré sú negramotné, nevedia čo je to čiarka, nevedia v ktorom štáte sa nachádzajú a ktoré aj napriek tomu poznajú slová ako pacifizmus a antibiotikum môžu viesť také filozofické debaty? Skúste zastaviť akúkoľvek ženu na ulici, ani spolovice sa nebude vyjadrovať tak, ako negramotné ženy v tomto filme. A to isté platí aj u mužoch. Pôsobí to smiešne. Nepoznajú písmená, hlasujú tak, že sa podpisujú x - kami pod obrázky reprezentujúce názor, ale zároveň sa oháňajú postavením, uvedomelosťou a vyspelosťou. Rovnaká blbosť, ako keby parta mužov v krčme prišla na to, ako zbaviť svet vojny. Ak to malo fungovať, mal sa zjednodušiť jazyk - pacifizmus malo nahradiť spojenie - nebojovať ( bolo by to v mnohom údernejšie), alebo nemali byť dievčatá negramotné. Slovná zásoba ako u vysokoškoláčok ale zároveň si jedna z postáv myslí, že zomiera, lebo sa jej zarosili okuliare. Prapodivná vec, ktorá ma slúžiť ako pripomienka útlaku. Má byť vážna a inteligentná, ale stáva sa prehnane politickou a neuveriteľnou. A pritom sú tam špičkový herci a natočené je to citlivo a dobre. Som zvedavý, či to bude v niekom rezonovať aj o mesiac. ()
Taká tá typická oscarovka/festivalovka, ktorá osloví väčšinu erudovaných kritikov, ale nie väčšinové diváctvo. Women Talking je komorná dráma, po značnú časť stopáže sa odohrávajúca v jednej stajni, kde ženy z uzavretej komunity diskutujú ako sa vysporiadať so znásilnením a čo podniknúť ďalej, aby sa vymanili spod rúk chlapov a získali aspoň nejaké základné práva. Myšlienka to je rozhodne pekná a aj podporená famóznymi hereckými výkonmi, kde zostava v podobe Jessie Buckley (I'm Thinking of Ending Things), Claire Foy (Unsane), Rooney Mara (A Ghost Story) a Frances McDormand (Three Billboards Outside Ebbing, Missouri) prakticky pri podobnej konverzačke tiahne celý film na svojich pleciach. A robia to bravúrne. Problémom je nedôveryhodný scenár (výhru na Oscaroch skutočne nechápem), ktorý nijako nekorešponduje s obdobím, v ktorom sa film odohráva, ani s ústrednými postavami. Ten film mal byť buď zasadený do súčasnosti alebo prispôsobiť scenár postavám vo filme. Tu sa však negramotné ženy, ktoré nikdy nevytiahli päty päť metrov od domu, žijú v uzavretej komunite, bez prístupu ku kníham alebo akémukoľvek vzdelaniu, neveda čítať, písať (v jednej scéne doslovne nerozumejú čo je "čiarka" vo vete, v inej zase namiesto hlasovania píšu krížiky pod obrázky alebo si postava myslí, že zomiera, lebo zabudla, že sa má okuliare a tie sa jej zarosili) a jediné čo robia je varenie, upratovanie a staranie sa o drevený domček totiž vyjadrujú ako profesorky filozofie na univerzite, vedú hlboké myšlienkové úvahy o liberalizme, pacifizme, emancipácii. Ak mal tento film pôsobiť akokoľvek dôveryhodne, mala sa nutne zjednodušiť vrava a dovolím si tvrdiť, že by to pôsobilo aj omnoho zaujímavejšie. Ak chcel film polemizovať o týchto témach až na takejto úrovni, v takom prípade mal byť zasadený do súčasného obdobia. Pritom to je odohrané vynikajúco, a aj natočené s dostatočným citom, akurát ak toto mala byť inteligentná dráma, tak vlastne pôsobí scenáristicky úplne rozpoltene až vnútorne rozpadnuto. CELKOVO: 6/10 ()
skupina žen z jakési odstřižené náboženské polosekty se rozhodné uspořádat hlasování o tom jak naloží s tím že je jejich muži zneužívají. Položenou otázkou je zda tuhle skutečnost neřešit a setrvat, odejít a nebo bojovat, což je pro silně věřící ženy, které navíc neznají nic jiného dost složitá otázka. V tomhle případě upřímně nechápu nominaci na Oscara mezi nejlepšími filmy. Ano, jde o silné a závažné téma (navíc založené na skutečnosti) a v obsazení najdeme samé výborné herečky (a jednoho dobrého herce) a ani by nevadilo, že jde o skorem divadelní konverzačku odehrávající se většinu času v jedné stodole, ale za sebe jsem měl problém se do toho filmu dostat a celou dobu to na mě působilo opravdu jen jako naučená divadelní hra ovšem bez jakéhokoliv prožitku. Chápu, je to film o ženách a primárně pro ženy, nicméně čekal bych v tomhle ohledu v návaznosti na téma emocionální smršť, která diváka vyždímá. A to se bohužel nestalo...40% ()
Podľa popisu to vyzeralo skutočne zaujímavo a fascinujúco, až mi bolo čudné, že to má také priemerné hodnotenie. Počas sledovania tohto filmu som však pochopil, prečo to nie je kdesi v červených percentách. Celé to bolo na môj vkus príliš strnulé, ťažkopádne, a miestami dokonca lyrické. Stále som čakal, kedy sa to poriadne rozhýbe, ale napokon som sa pri tom celkom dosť nudil a postupne som strácal pozornosť. Nuž, námet zostal hlboko za očakávaniami. ()
Už dávno som v kine nezažila také hrobové a niekoľko minút trvajúce ticho po skončení filmu. Sarah Polley, bravó, tlieskam!!! Pamätám si ju ešte ako malé blonďavé dievčatko zo seriálu Road to Avonlea🙂. Veľmi ma teší, že film Women Talking si vyslúžil nomináciu na Oscara v kategórii Najlepší film a mnoho ďalších ocenení. Sarah Polley film nielen režírovala, ale aj k nemu napísala scenár. Women Talking je silný a skutočný príbeh o ženách, ktoré bojujú za to, čo je pre nich dôležité!!! Už nechcú ďalej znášať násilie (páchané na nich a čo je ešte krutejšie - na ich deťoch!!) a tak sa musia rozhodnúť, zostanú alebo odídu? O tejto konkrétnej komunite (Mennonite) som doteraz nikdy nepočula a neviem, aký je rozdiel medzi nimi a Amishmi, ale to nie je podstatné. Neviem si predstaviť takto žiť, to nikdy v živote. Potešil ma aj výber herečiek (herec je tu len jeden - ak nerátame deti) a to predovšetkým Claire Foy, Rooney Mara, Frances McDormand - hoci tá dostala dosť málo priestoru. Najmilšia mi bola postava Rooney Mara. Herecké výkony sú veľmi uveriteľné. Funguje tu vlastne všetko - réžia, scenár, hudba (Hildur Guðnadóttir - Chernobyl, Joker), kamera, strih. Hoci faktom je, že ženy tejto kolónie sú vzdelané. Ešte dodatok: Je to až neuveriteľné, ako odrezane od sveta môže niekto žiť, bez elektriny - čiže okrem iného aj bez rádia, televízie, internetu, mobilu atď. Avšak neverím, že by nemali ani mapu (!!!) a ani poňatia o tom, kde žijú!!! A ako môže niekto žiť bez cestovania :-)? V zásade mám s filmom len ten problém, že som chcela vedieť, čo bolo ďalej a možno ísť ešte viac do hĺbky. Film sa natáčal v Toronte, odkiaľ Sarah Polley pochádza. Príbeh sa odohral len pár rokov dozadu v jednej z komunít v Bolívii. Váham medzi 4 a 5*. [Cineplex Mannheim, BonusTicket] 80%. ()
Bez skvěle napsaného scénáře by to byla naprostá katastrofa. Naštěstí scénář docela ujde a k tomu skvělé herecké výkony a film je pro diváka koukatelný. Docela mě zaujalo i téma, bylo to přímočaré, drsné a až neuvěřitelné. Místy jsem se neubránila slzám. Taky mi hlava nebere, proč Claire Foy nedostala nominaci na Oscara, její výkon mi přišel nejsilnější a nejlepší, alespoň ta nominace by byla zasloužená. Rooney, byť byla brána jako hlavní, tak byla spíš upozadněná, nevýrazná, což je docela škoda, měla takovou neutralní polohu. Ale byl to zajímavý snímek, který mě upoutal, bavil a rozplakal. ()
Klasická každoroční Oscarová výplň. Tentokrát se o ní postarala Sarah Polley a její Women Talking pojednávající o sektě Mennonitů a jejich speciálním zvykům, které je pojí se ženami. Jednoho dne si ženy řeknou dost a diskutují nad tím, zda za těchto neuspokojivých podmínek neopustí tuto sektu. Tohle je zhruba nástřel toho, co se ve filmu děje, a je naprosto jasné, že já cílovka rozhodně nebudu. Herecké obsazení je sice parádní, ale ze zjevných důvodů jsem se do jednání hlavních postav nedokázal vcítit. Bohužel odzýváno. ()
Konverzační drama, které ale značně postrádá kýžené napětí, jenž by film vyzdvihlo z průměru. Ano, téma samo o sobě je alespoň teoretickou hrozbou, ale není dostatečná pro filmové zpracování, kde unylé tempo spíš unudí. Film se sice snaží témata zneužívání a patriarchátní společnosti rozebírat víc než jen povrchně, na věc nahlíží skrz různé generace, jenže divácky to zkrátka není vděčné. Herecky místy křečovité, nevyužitá Frances McDormand zamrzí, naopak Rooney Mara jako jediná působí přirozeně a hraje postavu, která jí evidentně sedí. Women Talking je tak jeden z těch filmů, které zkrátka fungují jako kniha, ale filmovému zpracování chybí jakákoliv hmatatelnost a jakékoliv citelné drama, které by téměř dvouhodinovému klábosení dodalo tolik potřebnou jiskru. ()
Související novinky
95. Ceny Akademie ovládlo Všechno, všude, najednou
V noci z 12. na 13. března proběhl v losangeleském Dolby Theatre slavnostní ceremoniál 95. ročníku předávání prestižních Oscarů, tedy cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Opulentním… (více)
95. Ceny Akademie - nominace
V úterý 24. ledna proběhlo vyhlášení kompletních nominací pro 95. ročník předávání cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS), během něhož herci Allison Williams a Riz Ahmed oznámili, jaké… (více)
Warneři uzavřeli dohodu s MGM
Studia MGM a Warner Bros. Pictures uzavřela novou několikaletou smlouvu, podle níž v budoucnu přeberou Warneři zodpovědnost nad mezinárodní (tedy mimo USA) filmovou distribucí MGM. To mělo doposud… (více)
„We know that we are bruised and infected and PREGNANT and terrified and insane and some of us are dead!" Sledování tohoto Tichého světla bez plautdietsch a přežvýkaného pro lobotomy mi poskytlo alespoň vedlejší zábavu, počet ohromujícím způsobem stupidních scén, momentů, vět a hereckých výrazů se totiž množil jako neštovice od první minuty a tak mi nezbylo nic jiného, než si o nich dělat tzv. nevěřícné poznámky, abych měl sám pro sebe důkaz o jejich počtu. Asi nemá smysl vypisovat každou tupost, kterou Women Talking obsahuje, ale některé jsou doslova fascinující.----> „Did you know that the migration period for butterflies and dragonflies is so long that it´s often only the grandchildren that arrive at the final destination?" Bravo, ani Paulo Coelho by to neřekl líp.__Babce se asi poprvé v životě s padajícím večerem zamlží brýle a myslí si, že umírá. Co to kurva...__Jedna z žen kvůli nějaké malichernosti nadává druhé a označuje ji jako whore. Ženy očividně sobě, takové slovo totiž dle logiky nelogiky příběhu mohly znát pouze od znásilňujících mužů. Aby toho nebylo málo, žena označená za "whore", se skoro obratem útočnici, jež použije proti jiné ženě slovo, které by mělo být pro přítomné trpící ženy naprosté tabu, omlouvá téměř na kolenou. Proč? Kdoví.__Ženy ve světě filmu vychovávají děti a ano, nepřekvapivě i syny. Přesto v průběhu padá smrtelně vážná otázka, mířící na zapisujícího Whishawa - co je to dvanáctiletý hoch a může být tento tvor nebezpečný? Whishaw nelení a obratem po odpovědích lačnícím ženám spatra dodává krátkou poetickou esej, kde se to jenom hemží přirovnáním náctiletých kluků k daňkům apod. Uf...__Přítomné 72 minut diskutují v podstatě o ničem, pouze opakují vše už řečené, o chystání jakéhokoliv smysluplného plánu ani stopy, aby finální ustanovení podoby akce a rozdání úkolů proběhlo během 21 sekund, během kterých navíc už většina žen sprintem běží ze schodů a skáče z balíků sena. Ok.__Ve filmu je řečeno, že ženy mají po každém z hromadných znásilnění možnost hlasovat zda zůstat nebo odejít. Ale - „But that day, we learned how to vote." To nemůže znamenat nic jiného, než že hlasovaly poprvé. Tak to je paráda, že až po x letech očividně dobrovolně trpěného násilí využily svou základní možnost ochrany svého života a svých dětí, jež byla i v oné sektě legální a rozhodly se konečně opustit komfortní zónu senných stodol a zarudlých prostěradel.__Samotné "volby", to je taky hezký hlavolam. Ve filmu nezanedbatelné množství obyvatelek hlasuje i pro možnost "stay and do nothing". Není se co divit, když přesně to dělaly všechny obyvatelky, až do dne D, kdy se dle svých slov "naučily hlasovat". Ale nenaučily se jak interpretovat výsledek hlasování, ženy hlasující pro status quo nikoho, ani ženy samotné, ve filmu nezajímají a jejich hlas se nebere ani v nejmenší potaz, přestože důvod mohl být zásadní, například děti nebo vstup do království nebeského, který ostatně hodně vrtá hlavou i "osvíceným" obyvatelkám.__Zcela podivné je i následné složení jakéhosi výboru, který má rozhodnout mezi dvěma dalšími možnostmi, které dostaly rovný počet křížků. Proč výbor, kdo jej vybíral (komunita žen asi těžko, když cca třetina hlasovala pro zůstat a nedělat nic a navíc jsou v něm potenciálně zaujaté osoby/uzurpátoři asi taky ne, když jsou ve výboru největší revolucionářky), proč se hlasování neopakuje už jenom s dvěma možnostmi, proč jsou do výboru vybrány zrovna tyto z různých důvodů problematické členky komunity (jedna seká srpem do uzurpátorů - asi odměna za hrdinství, další je manželkou "pořadatele" znásilňování, zapojené jsou i nezletilé dívky-zatímco nezletilý chlapec místo diskuze o možnostech schytá od matky herbicid do ksichtu, dále babka, která vůbec nemluví k tématu ale při každé příležitosti plácá jakési vyprávěnky o koních či co...zkrátka obočí pozorovatele stoupá až nad hlavu).__Je řečeno, že skupinka má 24 hodin na prodiskutování rozhodnutí. Přesto se přítomné v průběhu neustále tvrdě osočují za každou větu, která se jim nelíbí a nadávají si za "ztrácení času." Práce s časem uvnitř i vně: 0__Hluboce věřící ženy si po vzoru Ježíše před poslední večeří umývají nohy, aby dodaly události na glancu. Není to náhodou rouhání? Obřadní mytí nohou může provádět kněz. A jak k tomu přijdou ostatní věřící, které nedostaly privilegium rozhodovat o osudu jiných?__Bere se zde jako maxima, že bez mapy nelze odejít, přestože nikdo neví, k čemu mapa je a jak vypadá. Do komunity vede jedna silnice, kterou pravidelně přijíždí i pokuřující týpek, který sčítá lid. I naprostému magorovi by snad došlo, že stačí jít po silnici...někam a dřív nebo později narazí na civilizaci nebo aspoň osadu, kde zjistí vše potřebné. Navíc, když muži odjíždějí po akcích na dva dny do města, je asi jasné, že město nebude na druhém konci světa. Negramotnost opravdu neznamená, že dotyčný nechápe základní pojetí prostoru.__Proč to vypadá jak Jan Žižka? Vyblitější kamerový filtr s odpornějším barevným spektrem už asi Montpellier nenašel.__„Don´t we all want some sort of power?" - „I think so. BUT I´M NOT SURE."_____Nevěřil bych, že to řeknu, ale Polley měla natočit raději další marvelovku, například Woman: Tall King a nejlépe s digitálně omlazenou Nicole Kidman v hlavní roli. () (méně) (více)