Utama
Utama : La terre oubliée
Režie:
Alejandro Loayza GrisiScénář:
Alejandro Loayza GrisiKamera:
Bárbara ÁlvarezObsahy(1)
Stárnoucí indiánský pár z kmene Quechua žije na bolivijských pláních roky a roky tu samou rutinu obklopen stádem lam a majestátními horami. Nezvykle dlouhé sucho ale postaví Virginia a Sisu před obtížně řešitelné dilema. Co když se celý jejich způsob života chýlí k neodvratnému konci? Co když pro ně ve vyschlé krajině neexistuje žádná budoucnost? Do malé usedlosti na planině přijíždí jejich vnuk Clever a nabízí jim útočiště ve městě. Zároveň ale své prarodiče nedokáže ponechat napospas osudu, a tak se trojice indiánů po svém vypořádává s umíráním krajiny, nevyhnutelností změny a hledáním smyslu bytí tváří v tvář konci. Utama je pokorným žalozpěvem za mizející kulturu bolivijských indiánů i tichou, ale naléhavou připomínku dopadů globálních klimatických změn na místa, kterým říkáme domov. (Artcam Films)
(více)Recenze (19)
Ubývá míst, kam chodívala pro vodu. ___ Český, potažmo evropský divák (zmiňuji to v kontextu toho, že film byl distribuován na evropských festivalech, mimo jiné i loni ve Varech, není tedy určen pouze pro jihoamerické publikum), si zhlédnutím filmu může - pakliže nic jiného - utvořit obrázek o životních podmínkách bolivijských indiánů. A to vskutku není zrovna málo, shodneme-li se, že o těchto oblastech a lidech v nich žijících zde většinově nevíme takřka nic. A tak máme před očima existenční závislost dvou staříků na pravidelnosti přírodních cyklů, jinými slovy jejich životně pociťovanou potřebu, aby tehdy a tehdy napršelo tolik a tolik (kvůli globální změna klimatu však už zřejmě nikdy nezaprší), střídmost v životních návycích (stravování, odívání, volný čas) a dennodenní lopotu, aktuálně propuknuvší generační konflikt (vnuk chce, aby si jeho prarodiče pomohli odstěhováním se do města, děd to však s hrdostí "gaučů", nositelů prastarých tradic, srostlých s půdou, zřejmě i s vědomím toho, že se blíží jeho smrt, zarputile odmítá; tady právě hovoříme o hlavní zápletce filmu, jež se může někomu zdát prostou, to však nevadí, film tento "nedostatek" kompenzuje kvazi-dokumentaristickými kvalitami, tj. neherci a autentickým prostředím) a projevy lokální pověrčivosti (scéna s obětováním lamy je pro mě jedním z vrcholů filmu, zkrátka proto, že jsem nikdy nic takového neviděl, měl jsem za to, že tohle už se prostě v 21. století neděje). Sociální antropologie/etnografie zkrátka vládne festivalovému filmu! "Jestlipak víš, jak umírá kondor?" 75 % ()
Průměrná exotická festivalovka zobrazující život indiánů na bolívijských pláních. Respektive jejich tradiční způsob života, kterého se již drží již jen poslední staří vytrvalci. Většina jich už dávno odešla, nebo se odejít chystá. Má to v sobě takové to romantického kouzlo něčeho, co sice ještě trochu existuje, ale co nevidět zbyde už jen vzpomínka. Hezké, ale zároveň neobjevné a trochu očividné. (56th KVIFF) ()
Stádo lam, prázdná vědra na vodu a úchvatné pouštní scenérie. Bolivijskou náhorní plošinu postihly klimatické změny velmi výrazně, což si místní pastevec na sklonku života odmítá přiznat. Konfrontaci s realitou se však stejně nevyhne. Utama se z festivalů dostává do běžných kin, a přestože nepředkládá výsostně originální příběh, jeho podání je dostatečně atraktivní na to, aby donutilo k zamyšlení i zatvrzelé popírače klimatických změn. ()
Film, který mě zvláštním, zcela nečekaným a těžko popsatelným způsobem naprosto pohltil, a při jehož sledování jsem absolutně ztratil pojem o čase.... Ačkoliv má Utama dost jednoduchý, pomalý a rozjímavý příběh nepříběh odehrávající se v bezčasí jedné pusté krajiny daleko od civilizace – jelikož jde přesně o ten typ filmu, který hledá krásu v jednoduchosti a obyčejnosti – a relativně skromnou neo-westernovou stylizaci, pokrývá velmi široké spektrum až intertextuálních nuancí a existenčních pravd na pozadí tradičního života bolívijských domorodých obyvatel, jež krom pastevectví a péče o stádo lam musí čelit ještě jedné úloze: realitě současnosti. Snímek je především pak velmi subtilní drobnokresbou, která akcentuje téma klimatické změny [konkrétně sucha a nedostatku nejcennější životní komodity: vody], kontrast mezi stářím a mládím, či motiv pomíjivosti života, ztráty domova a nevyhnutelném smíření se smrtí. Hlavní devizou je však samotný řemeslo, práce s neherci, minimalistickou poetikou i formálním jazykem, a v neposlední řadě pak esteticky precizní vyprávění obrazem, což dělá z téhle nenápadné festivalové artovky neskutečně podmanivou širokoúhlou cinefilní nádheru, kterou je nutno vidět v plný kráse na velkým plátně. Za mě (a doufám že nejen za mě) jde totiž o jeden z vizuálně nejuhrančivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl.... Esence poetic cinema. 9 lam z 10 ()
Hlavnou devízou snímky je bolívijská príroda, respektíve vidiek, pretože podobný príbeh s rovnakými klišé sme videli niekoľko stokrát. Môžete si ich pokojne škrtať, je tam všetko. Ale nijak zvlášť to neprekáža, pretože je to krátke, v podstate stále pravdivé a najmä je tam tá krásna príroda. Mimochodom pôsobí dosť apokalypticky, ono totiž aj do týchto končín zavítalo sucho spojené s globálnym otepľovaním. A medzi mládež zase mobily, takže vnuk je pri večeri na mobile, zatiaľ čo babka naberá polievku. A sme pri tých klišé zase. 70% ()
Čistá festivalovka pre tých, ktorých vzrušuje sparno, kde sa modlíte za dážď a stále nič. A nakoniec aj tak musíte ísť preč a aj tak zgegnete. Taký skratkovitý popis toho, o čo tu ide. Veľmi hrubý. Pekný vizuál, ale nuda jak piesok v botách. ()
Malý festivalový film a rodinné drama v pouštní oblasti. Náhorní plošina Altiplan v Jižní Americe působící až biblicky a malé životy manželského páru, který zde na samotě zřejmě žije celý život, ale zřejmě je vyžene sucho. Já za to nemůžu, změny klimatu jsem nepopíral, ale samé lamy podobné velbloudům časem lezou na nervy. Stařík je pase a žena se stará, aby byl na večeří plný talíř. Hudba a zvuky jsou přiléhavé, filmařina a vizuál překrásné a herecké výkony naturalistické. Film prostě sděluje lásku a tradici v době klimatické změny a rezignuje na příběh a akci. ()
Problém antropoporna je, že si obecně vytyčuje velmi malé cíle, díky čemuž má prakticky vždy ve všem pravdu, což je zkrátka trochu nuda. ()
Krásná kamera a zachycené scény a scenerie. Pohádka před spaním. Ovšem podobně jako příběh pojednává o velkém suchu v Bolívii, i v jeho provedení vláha chyběla, scénář byl mělký a předvídatelný. ()
Příběh vtáhne více než pouhý dokument, v tomhle případě by ale možná dokumentární forma prospěla tempu. Netradičnímu prostředí a kultuře by pomohl i nosnější příběh. KVIFF 2022 ()
Vedle tesknivého odcházení jednoho národa v důsledku přírodních změn je Utama taky rodinným dramatem postaveným na stokrát viděných banalitách, které odvádějí pozornost od hlavního sdělení a nepřesvědčují v emocionální rovině. Těžko se zbavit pocitu, že to je příliš hraná vrstva v jinak dokumentárním těle. ()
Snímek přibližuje život v extrémních podmínkách.Indiánské kmeny tak žijí po staletí, takže zde asi platí :starý strom se nesnaž přesadit. ()
Až dokumentárně laděné nahlédnutí do míst, které - zvláště po roce sucha - toho k životu příliš nenabízejí. Z vyprahlé krajiny se postupně stává poušť, zvířata hynou, lidé odcházejí. Přesto je pro stárnoucího a nemocného muže snažší zemřít, než změnit způsob života. Láska a pouto, které váže indiánský pár je až dojemné. Škoda topornosti herců (neherců). A hudba nehudba v podkresu mne na sebe až příliš upoutávala. Píseň pod titulky pak byla z mého pohledu náladou zcela mimo mísu. Ale i přesto lepší tři… ()
Klidné, trpělivé sledování páru starých bolivijských indiánů ve vysušené krajině, kteří nechtějí odejít. ()
Příběh o bolívijských stepních indiánech. Člověk by čekal, že jak žijí v souladu s přírodou, budou k sobě přímí a otevření, ale je to přesně naopak. Děda je sebestředný hňup a bába potřebuje, aby jí děda řekl, že s ním něco je, protože sama od sebe nevidí a neslyší, že chrchle jak tuberák. Kopnout do zadku oba. Tři tomu dávám jenom proto, že je to zajímavá sonda do monotónního stepního života. ()
Pomalá a nezáživná sonda do duše bolívijskej dedinskej duše, ktorá sa musí prispôsobiť novým klimatickým zmenám. Film, ktorý citlivo zobrazuje vzťah človeka a prírody a ktorá ale zároveň nie veľmi výrazným spôsobom upúta diváka. Musím ale vyzdvihnúť herecké výkony "nehercov", ktoré boli ozaj realistické a miestami veľavravné. V globále teda troška nuda, ale účel to plní dokonale. 65 % ()
Překvapení pro mě v rámci kviff. Exotika pouště, vztah k životu, k sobě samotnému, i k rodině… ekologický problém, změna… spousta témat, která ve spoustě “art filmů” na kviff 2022 zazněla a byla zpracována až nekoukatelně… tady jsou a nepustí vás je nesledovat. Celou dobu oscilujete mezi myšlenkou na to, je-li to fakt “film” nebo dokument. ()
Už dlouho jsem neviděl tak krásnej film o lásce. Klasický artový film, který vůbec nikam nespěchá, nedělá velká gesta a je až banálně jednoduchý. A v tom je právě ta velká vnitřní síla. Chudoba, mizející krajina a hluboký vztah, kterému stačí jen pár dotyků a slov za celý film, aby byla zjevná jeho síla. ()
Napriek krátkej stopáži film občas svojou prostotou nudí. Ide skrátka o učebnicovú artovku, ktorá definitívne nesadne každému, hoci jej hlavná idea je podnetná. Navyše je komunikovaná dostatočne organicky a jasne, aby jej posolstvo pochopili aj niektorí z popieračov klimatických zmien, ktorí sa vo veľkom počte nájdu práve v skupine zastávajúcej tzv. tradičné hodnoty. A to aj u nás.Viac tu ()