座頭市
Zatoichi: Darkness Is His Ally
Shintaro Katsu's Zatoichi
Režie:
Šintaró KacuKamera:
Mucuo NaganumaRecenze (12)
S postavou Zatoichiho jsem dlouho neměl žádnou zkušenost, kromě "remaku" Samuraj/Zatôichi z roku 2003 od Takeshi Kitana. Každopádně legendární japonský herec a režisér Shintarô Katsu natočil sérii 26 filmů o slepém masérovi, který krom spousty vykutálených vylomenin a hazardních her ovládá špičkově boj s mečem, který má ukrytý ve slepecké hůlčičce ... 26 filmů se stalo legendárními již od 60. let a poslední byl natočen až v roce 1989. Ve všech filmech hrál hlavní roli Zatoichiho právě Shintarô Katsu. Pokud by rád někdo věděl o Zatoichim a herci, který jej ztvárnil více, ať se koukne třeba na wikipedii apod. Podařilo se mi sehnat všech 26 filmů a místo toho, abych začal od nejstaršího, podíval jsem se záměrně na poslední díl, abych pak mohl zpětně srovnat, jak tyto filmy v 60. letech začínaly a postupně se vyvíjely. A dostal sem opravdu porci něčeho tak úžasného, že moje srdce vyloženě zahořelo láskou jak postavě Zatoichiho tak k celé sérii (ve skutečnosti se o sérii-seriál nejedná, jedná se o celovečerní filmy, které na sebe nijak nenavazují s lze je sledovat spřeházeně!!) ... Prostě typický japonský styl, atmosféra drsných samurajských filmů ze 70. let jako by přenesena před dnešní kamery. Jinak Katsu nechal všechno pěkně tak, jak má být v rámci exploitačních násilných a brutálních 70.kových samurajských řezničin. Zatoichiho příběh nemá sice hlubší a výraznější děj, ale neustále se poklonkující, usměvavý, trochu jako by popletený slepec, který pořád kolem sebe klepe hůlčičkou, pořád něco shazuje, za všechno stokrát děkuje musí každému přirůst k srdci. V podstatě jde na rozdíl od jiných "japonských řezníků" o takovou veselou kopu, jak se říká. Dokud někdo neskříží cestu se zbraní v ruce jemu nebo jemu blízkým... Pak se Zatoichi během setiny vteřiny v tomto 26. filmu změní ve vraždící stroj a 6 útočníků zvládá porazit do 2 vteřin (osobně jsem si to stopoval). Finální krvavá lázeň, kdy do vesnice, kde se na chvíli usadil, naběhne jednotka čítající podle mne tak 200 ozbrojenců, trvá samozřejmě o něco déle ... Přesně tohle prostě miluji a tento film mi dal vše, co od těchto japonských majstrštyků očekávám. Vtip, zajímavé postavy, špičkovou choreografii soubojů na meče, atmosféru, násilí, hektolitry a stříkance krve, gore atd. Naprostá bomba, která mi připoměla řadu podobných filmů zejména ze 70. let ... Špička!!! ()
Poslední Zatoichiho příběh má vše co by měl správný film o slepém šermíři mít, tj. akci, humor, kostky a masáže. V tomto směru se jedná o plnohodnotné rozloučení Shintoaro Katsu s touto kultovní postavou. Jen ten příběh mi přijde trochu překombinovaný a dlouhý, vzhledem k tomu, že je to stejně pořád o tom stejném. ()
Dvacátý šestý film ze série o Zatoichim. Ichi je propuštěn z vězení po odpykání trestu za spáchaný přestupek a pokračuje ve svém putování. Setkává se se starým přítelem, který mu vrací peníze, které u něho naposledy nechal. Zatoichi s penězi zamíří do herny a s pomocí osvědčeného triku vyhraje v kostkách nemalou sumu peněz a opět tím na sebe upoutá nechtěnou pozornost. V průběhu filmu se několikrát setká se zajímavým samurajem, který maluje. Schyluje se k bitvě dvou klanů a Zatoichi se ocitá mezi nimi. Shintaro Katsu (role Zatoichi) se na filmu podílel jako režisér, scénárista a producent. Při natáčení snímku Yukio Katô utrpěl smrtelné zranění na krku, které mu neúmyslně katanou způsobil Ryuutarô Gan (nejstarší syn Shintarô Katsu). ()
Závěrečná krvavá lázeň má být údajně matka všech Zatoichiho bitev. Velký voči! Trvá totiž sotva pět minut a to groteskní násilí je skoro až parodické. Když už pořádnou samurajskou epickou bitvu, tak jedině Miikeho 13 zabijáků. ()
Záverečné rozlúčenie sa s filmovou sériou 26-tich samostatných filmov Shintarô Katsua o legendárnom Ichim bolo určite navýsosť dôstojné. Tento herec ( tu si film aj režíroval a produkoval ) stvárnil postavu slepého maséra s palicou, v ktorej mal meč, od roku 1962 a zrejme vytvoril najdlhšiu filmovú sériu v histórii kinematografie. Geniálna choreografia súbojov a virtuozita bojových umení boli spolu s nezabudnuteľným humorom a neohrabanosťou, ktorou miatol nepriateľov alebo umením v hre o kocky, silné atribúty všetkých filmov. Tento bol najdlhší a trvalo mu dlhšie než sa rozbehol, ale ponúkol svojim priaznivcom, čo chceli vidieť. Tu je predposledná časť. ()
Shintarô Katsu se naposledy stal slepým masérem ve svých 58. letech. A je třeba dodat že mu vůbec nedocházel dech. Naopak! Katsu jako vždy sráží svým výkonem a protože jsem v roce 89 tak film je plný fantastických soubojů kde mistr řádí jako za mlada. Kamera je poutavá a vše na mě působilo svěže a pozitivně. Katsuova režie je sebejistá a elegantní. Krví se nešetří a záporáků je hodně. Jistě vše už jsme viděly ale v takovém špičkovém provedení dostává Shintarovo Zatoichi naprosto nový rozměr. Nejlepší uzavření jedné z nejlepších sérií. ()
Definitivní rozloučení s Šintaro Kacuem a jeho ikonickou postavou Zatoichiho. Tradiční japonská hudba s osmdesátkovými synťáky dává snímku neopakovatelnou atmosféru, příběhově klasika o zlých gangsterech, nebohých vesničanech a nebojácném slepém masérovi, který se k tomu připlete. Skvělé souboje, skvělá kamera. ()
Poslední film se Zatoichim, který Shintaro Katsu natočil a zároveň jeden z jeho posledních filmů vůbec. Po roce 1990 už nenatáčel. Ukazuje se zde, že i jako režisér dokázal přijmout nové postupy a hlavně natočil snímek, který nezůstal v minulosti, ale je modernější, je akčnější než jeho předchůdci a technicky lepší. Tohle není nostalgie, ale naprosto plnohodnotné pokračování. ()
I 26. příběh o slepém Ichi udržuje vysokou kvalitu. Ovšem nemůžu doporučit nikomu, komu se dělá špatně z krve)) Anglický název filmu: Zatoichi - Darkness Is His Ally. ()
Moje první setkání ze zatoichim Shinataro Katsua dopadlo sice dobře, ale mohlo to být i lepší. Příběh mě moc nezaujal (ale dost možná to byla moje chyba pač jsem se občas ztrácel). Co ale zaslouží pochvalu je jednoznačne Katsu, jehož uctivý, klanící a sunoucí se dědula, kterej v pravej čas porube tucet nepřátel během dvou vteřin, je parádní záležitost. Souboje jsou taktéž docela dobré, žádné tanečky, ale rychlá, brutální akce, jak se na Japonsko sluší. Závěrečná jatka (jinak to nejde nazvat) jsou parádní. Samozřejmě nelze čekat nějakou echtovní choreografii, spíš taková řezničina, ze staré školy. ()
Velmi krvavé, velmi nápadité, VELMI DOBRÉ!!! ()
Ze série se Zatoichim je pamětíhodných spousta věcí. V hlavě mi určitě krom těch obvyklých věcí, jako jsou sandály, nosiči a skrze celou sérii opakující se herci hrající různé psotavy, utkví i parádní bojové scény, příjemný humor, (rozto)milé dívky a ženy a skvělí padouši. V tomto mementu celé série vše úpaltí dvojnásob. Jedinou výtku bych měl k příběhu, který je trochu matoucí i kvůli většímu množství postav. PS díky uživateli Flego za odkazy na následující díly v jeho komentářích ()