Prezidentka
Madam President
Režie:
Rudolf HavlíkScénář:
Rudolf HavlíkKamera:
Václav TlapákHudba:
Ondřej KonvičkaHrají:
Aňa Geislerová, Ondřej Vetchý, Veronika Khek Kubařová, Juraj Loj, Denisa Biskupová, Oskar Hes, Vanda Chaloupková, Ali Cook, Jiří Štrébl, Vasil Fridrich (více)Obsahy(1)
Kateřina Čechová (Anna Geislerová), historicky první česká prezidentka, má za sebou rok v úřadu. Je zahlcená prací: její program je každý den nabitý k prasknutí. Občas by si chtěla v klidu odpočinout bez pozornosti celé republiky. Jednoho dne se odhodlá k riskantnímu kousku. Vezme si paruku a v dokonalém převleku se v noci potají vytratí z Hradu. Plán jí vyjde dokonale. Kateřině se noční dobrodružství inkognito v podhradí mezi lidmi zalíbí. Seznamuje se se sochařem Petrem (Ondřej Vetchý), kvůli kterému se do města vydává každou noc. Petr nemá ani ponětí, kdo okouzlující žena, do které se zamiloval, ve skutečnosti je. Situace se však brzo vymkne kontrole a prezidentčiny noční výlety se provalí. Kateřina se musí snažit, aby si vybojovala právo na lásku, která jí náleží stejně, jako kterémukoliv jinému člověku na světě. (Bioscop)
(více)Recenze (205)
Na české současné poměry natočeno zručně, navíc bez otravného PP (krom sýru Prezident což beru za povedený vtip). Nicméně naprosto předvídatelná růžová knihovna bez špetky orginality. Vždyť co jen už těchto filmů bylo natočeno počínaje slavnými Prázdninami v Římě, kterým táhne na sedmdesát. Rozdíl je v tom, že tady je to Praha a malebná zákoutí podhradí, kde se film odehrává. Vetchý s Geislerovou mi v jejich rolích moc nevadili byť to čtení na pokračování u hrobečku už bylo na mne trochu moc. Jako komedie film prakticky nefunguje vůbec snad krom jednoho momentu s vyzrazením identity, je to spíše čistě romantická záležitost. Na mne skoro až moc poněkud přeslazená a kýčovitá, nicméně své diváky si film díky svému naprosto nekonfliktnímu až naivnímu ději jistě najde. Jak se Popelka asi vracela zpátky z tahů na zámek neřeště... .-) Jen by mně zajímalo, zda ochranka takto proháněla jezevce Myloše v době, kdy ještě nemusel používat invalidní vozík... .-). Dávám za 3 kousky hrnčířské hlíny. * * * ()
Rudolfovi Havlíkovi se nedá odepřít jedna věc. Každý jeho film je technicky velice zručný a tak okamžitě víte, na co koukáte. Zde třeba na klasický romantický příběh, který především těží z charismatu jednotlivých herců jako jsou Geislerová nebo Vetchý. Když se ale tohoto oprostím, zbyde mi hodně trapný pohled na českého prezidenta, politiky a jejich okolí. A to nemluvě o tom, že se tu z Prahy dělá hispánské městečko plné tance a neotřelé jižanské atmosféry. Když si k filmu nasadíte růžové brýle, nejspíš to půjde. ()
Anna Geislerová a Ondřej Vetchý bez většího překvapení odehrávají svoje standardy, a podobně na volnoběh bohužel jede i scénář, nudně a banálně vrstvící jedno romcomové klišé za druhým. Více zde. ()
"Moc rád Tě zase ... Vás poznal." Prezidentka je kýč. Já jsem to poznal. Hurá! Horší je, že mi to nevadilo. To jsem se několikrát i upřímně zastyděl. Jenže bylo to ještě horší. Já jsem se dokonce bavil ve chvílích, kdy jsem si představil prvního a třetího prezidenta ČR, jak si jdou zaběhat s ochrankou. Pak jsem však přišel na to, proč se mi to docela líbilo. Já mám totiž rád ty naivní černobílý romantický filmy z dob, kdy nadšení z tvorby filmu bylo větší motivací než výdělek. Tady bych jako důvod vzniku filmu viděl spíš propagaci jedný ze současných prezidentských kandidátek, ale to asi přežiju. ()
Místy skoro legrační. Zdaleka nejlepší na Prezidentce je, že Ondřej Vetchý zjevně odmítl v tom filmu hrát bez svého psa, kterému musela být vepsaná celkem stěžejní role. Jinak nekonečně dlouhé a celkem prázdné. ()
V Praze nikdy neprší. Na hřbitově se zeleným porostem padají kýčové vločky. Nikde se neválí vajgly, všichni jsou krásní, čistí, bílí. Aby to bylo korektní, na Q&A s prezidentkou posadí do publika malou černošku. Nabijte si hodinky, x-krát je budete kontrolovat a hypnotizovat ručičky, aby se posunuly. Děj o ničem, je to jasné jak facka už z plakátu. Ztracený střevíček à la Popelka over the top, ale to bylo nic oproti momentu, kdy se na vánočním plese začala zpívat česká hymna. Málem mi vypadly oči z důlku a zalkla jsem se. ()
Still better love story than ostatní filmy Rudolfa Havlíka. ()
Havlík naprosto rezignoval na umělecké ambice a vše vsadil na oblíbené tváře, kterým však nedal šanci něco předvést. Jako účet pro ožralý hovado z Hradu sterilní, jako příspěvek k feministickému manifestu ponižující a jako podprahová reklama před prezidentskou volbou ubohé. ()
Co může být profesně horšího, než když se vás jako člena ochranky ve službě zeptají, kde máte hlídaný subjekt a vy jen bezradně pokrčíte rameny? Snaha o něco jako Notting Hill, kdy Božíček jako nápadník hlavy státu osvědčenými žánrovými kroky míří k prověrce na stupeň cringe. Já vážně čekal, že ke konci na té besídce, nebo co to bylo, vystoupí jako redaktor časopisu Dláto a štětec a položí dotaz, který to romanticky zachrání! Taky jsem měl napsaný scénář, kdy Miloš, kterého už nebaví klikat na internetu, využije nepozornosti do modliteb zabraného mluvčího a v blonďaté paruce vyjede bezbariérovým vchodem do podhradí lovit „pasy“. Dal jsem ho Vráťovi k autorizaci, ale bohužel mu spadl do skartovačky. Tam teď padá všechno.. ()
Havlíkovy filmy na mě vždycky nějakým způsobem dobře působí. Ne jinak je tomu i u Prezidentky s mou velmi oblíbenou dvojkou herců ačkoliv tentokrát to i na mě bylo až přespříliš patetické. Ovšem jakmile člověk přijme, že se jedná o pohádku, která má jen nižší základy v realitě, tak si snímek dovede poměrně dobře užít. ()
Zatímco Pohádky pro Emu byly čistokrevnou romantickou komedií, Prezidentka je výhradně romantickou pohádkou pro dospělé. Havlík si vymyslel docela hezký nápad, jak znovu nabídnout dvojici Geislerka/Vetchý, ale přeci jenom by to chtělo na ten scénář ještě někoho do páru, aby to bylo alespoň malinko uvěřitelnější. Jinak je to stejně tak i v knižní podobě cílená oddechovka, na jejímž konci se svého happyendu dočká opravdu každý, i ta poslední klika ode dveří. A kdo má něco takového v oblibě, může být plně spokojený. Ostatní mohou jít samozřejmě spokojeně o dům dál. ()
Snaživý režisér Rudolf Havlík ode mě dostává konstantně tři hvězdy, tak ho ani tentokrát nezklamu. I když to má znovu dost nahnuté. Nejprve to pozitivní: první české prezidentce Aničce Geislerové stačí brýle a paruka, aby mohla večer do podhradí mezi poddané. Bez zájmu médií, bez okukování lidmi. Zatoulá se až do zahrady absolutního klaďase Ondřeje Vetchého. Sochaře, hodinového manžela, milovníka všeho dobrého, vdovce oddaného své zesnulé manželce. Po prvním nedorozumění vezme psa a jdou se projít romantickou noční Prahou. A znovu. A pak zase. Jenže on nemá nejmenší tušení, do koho se to zamilovává. Potud je to překvapivě docela dobré. Vrkání lze sledovat díky slušným hercům, solidnímu řemeslu a zvoleným pražským lokacím. Jenže pak se přeci jenom musí odehrát i něco zásadnějšího aneb břímě vrcholné pozice versus vlastní štěstí. Takový Hugh Grant by mohl vyprávět. Jednou coby britský premiér před okolím obhajoval svou lásku, jindy se coby majitel malého knihkupectví setkal se slavnou hollywoodskou herečkou. Havlík opisuje, kde se dá (což u něho ostatně není novinka), a jeho prázdný a povrchní obsah, který se s realitou kolikrát naprosto míjí, začne v druhé polovině nemile vyplouvat na povrch. Nic hlubšího nebo originálního nečekejte, množství vyprázdněných dialogů s přibývajícími minutami roste a ke zpěvu hymny u vánočního stromečku bych se raději vůbec nevyjadřoval. Dvě až tři hvězdy. ()
Dlouho mi u nějakého filmu nebylo za všechny herce tak trapně jako u Prezidentky. Upachtěný blábol, ve kterém vůbec nic nefunguje. ()
Nechápu, na základě čeho jsem před časem Havlíka podezíral z jakýchkoliv ambicí - Prezidentka je tak strašně nemohoucí film, že by ve vteřině vyfasoval invalidku třetího stupně a k tomu pleny s kriplkárou zdarma. Když pomineme kompletně dutý scénář, vrstvící ta nejbanálnější klišé v co nejméně vzrušivé a zásadně nehumorné formě, zůstane před divákem bizarně okleštěná demoverze: film má totiž vyprávět o vztahu "obyčejného chlapíka a vrcholné političky", přičemž s tímhle motivem VŮBEC nepracuje. Žádné kontrasty diametrálně odlišných prostředí a životů, žádné komplikace s tím spojené; celá story proběhne jako rutinní romcom s jednoduše dosaženým happyendem a jediné, co "ukazuje" rozdíly jsou stupidní scény s ochrankou a úvod, v němž Geislerová odrecituje pár jakože sněmovních blábolů. Placebo už tak otravného snobství, filmařské projímadlo, intelekt NULA. Tipl bych si, že vymyslet tenhle film trvalo tři minuty, z toho půlka pauza na chcaní. ()
P jako Prezidentka? Ale kdeže; P jako PAIN...... Danuše Nerudová hadr. ()
Deník princezny pro starší publikum. No fakt, z tří generací naší rodiny si ho nejvíce užila naše sedmdesátiletá babička. Pro mě to byl film, který si budu výrazně pamatovat jako ten, u nějž jsem si poprvé všimla, jak moc má Ondra nohy do O. Zbytek asi postupně vyšumí. ()
Vidím, že jak jsem vždy vyčítal Vejdělkovým filmům, že jsou dokonale odtržené od reality, tak si může klidně podat ruku se svým skoro vrstevníkem Havlíkem, protože to je zcela to samý. A možná v tom je to tak nějak bizarně zábavné, sledovat, jak si Havlík představuje pracovní (ten obzvlášť!) a soukromý život své ženské postavy v prezidentském úřadě, byť jsem se celou dobu nemohl zbavit lítosti nad tím, že by to mohl být vlastně dobrý film, kdyby šel místo bezpečné cesty vyšlapané žánrovými klišé třeba směrem à la Jackie, ale zde byl vzorem spíše filmový vztah Hugh Granta a Martine McCutcheon z Lásky nebeské, aspoň tak to na mě působilo. ()
Prezidentka by sa mohla dostať do nejakej knihy s názvom "Ako nepísať scenár", kde by sa rozoberalo, že príbeh potrebuje konflikt, že ani nevieme, kedy presne začína tretie dejstvo, no a najmä to, ako nepísať postavy, ktoré sa chovajú neúmerne svojmu veku. Havlík to sebareflexívne síce povie aj vo svojom scenári, kedy deti hlavných hrdinov povedia, že ich rodičia sa chovajú ako deti. Ale inak táto poznámka nijak neospravedlňuje predchádzajúce chyby. Na Prezidentku sa ale dá pozerať "iba" ako na totálnu oddychovku, kde nebudeme premýšľať nad tým, že pani prezidentka má zakázané si začať vôbec nejaký vzťah, takže to vyzerá, že žije v totalite. No a odkazy na Popolušku a Prázdniny v Ríme sú len odkazy bez prídavného mena chytré. ()
Dost nepravděpodobná lovestory. Ale Aňa s Ondrou jsou prostě super, takže za mě vše v pořádku. ()
Prezidentka je opravdu dno romantické komedie, tam není naprosto nic, na co by se dalo dívat. Něco tak sterilního se jen tak nevidí. A dál o tom škoda mluvit. ()