Lovkači

Alexej Zacepin málem způsobil železniční katastrofu. Když na místo přijela vyšetřovatelka drážní inspekce Strelcovová, vypadalo to, že má před sebou jednoduchý případ. Výtržnost, nebo dost možná i úmyslné poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, navíc pachatel bez nátlaku všechno přiznává. A přesto žena kauzu neuzavřela, naopak se pustila do podrobného vyšetřování.
Není to tak dávno, co se tu Alexej se svým synem objevil. Vrátil se do rodné vsi, odkud odjel před dvaceti lety, kdy ho vlast povolala k výkonu nejčestnější povinnosti v době míru, k základní vojenské službě. Tehdy na něj milá brzy zapomněla, vdala se za jiného a on neměl důvod znova se tu objevit. Za ty roky už křivdy přebolely, všechno zlé odnesl čas, a i proto si to namířil po takové době zase domů.
Když otec se synem vystoupil z vlaku, viděli pod podvozkem vagónu stojícího na sousední koleji, jak někdo vykrádá jeho náklad, ale než se ke zlodějům dostali, ti skočili do auta a stačili utéct. Naneštěstí dva Zacepinové brzy zjistili, že to, čeho byli svědky, není v Kantirovce výjimečné. Ba naopak, tady se krade dokonce ve velkém, třebaže ne až tak okatě jako na nádraží. Hlavní zdejší šíbři totiž už dávno vědí, že je lepší zlodějinu zahalovat pláštíkem legálnosti a už také pomocí službiček a protislužbiček upletli síť spřízněných lidí, dodavatelů, odběratelů a hlavně ochránců na vyšších místech. S něčím takovým se však rovný a poctivý chlap, za jakého se Alexej považuje, smířit nehodlal... (chamonix)