Stáří bez domova (E01)

Formát pořadu je těžko pochopitelný. Dlouho se díváme na to, jak paní Uhlová sedí na sedačce v metru, jede metrem, někam jde… Tuto „dynamiku“ vystřídá zcela statický čtvrhodinový záběr dvou (! čtete dobře, víc jich v pořadu není) odbornic (?) na danou sociální problematiku. Skutečně ilustrační je tak pouze krátký sestřih z bydlení sympatického seniora na ubytovně ve vsi Morávka. Kamerou a něčím, co se snad ani režií nazvat nedá, ale problémy nekončí. Ani jako rozhlasový podcast by pořad nic nepřinesl. Z úst přizvaných „odbornic“ nevychází totiž nic než obecné povídání o tom, co je všeobecně známo, a dokonce i nepravda. Tou je tvrzení, že „domovy důchodců“ fungují stále tak, že se stačí přihlásit do pořadníku a čekat několik dlouhých let. Podmínky se sice různí, ale právě z důvodu kapacitní nedostatečnosti těchto zařízení v ČR a také z důvodu pobírání příspěvku na péči si řada ubytovacích zařízení pro seniory jako podmínku přijetí vytkla už před lety až desetiletími zdravotně nezpůsobilý stav žadatele. Tedy jednoduše řečeno – pokud vás v pětašedesáti netrápí vážná nemoc, která by vám znemožňovala žít samostatně, ale jste JEN chudý, do takového domova důchodců vás nepřijmou, i kdybyste si žádost podali s desetiletým předstihem, protože bude upřednostněn jiný žadatel. Tato podmínka neplatí dnes stabilně už pouze v domovech pro seniory typu Sue Ryder, kde si ovšem za ubytování notně připlatíte, takže opět nic pro chudé seniory. Pokud má být tato kamera, kterou svírá v rukou někdo s Parkinsonem, a dva rozhovory nepřinášející nic nového, prezentací a výsledkem mnohaleté novinářské zkušenosti se sociální problematikou v České republice, pak také asi není divu, že sociálně vyloučení a senioři strádají i nadále stranou veškerého zájmu. Úroveň méně než podprůměrná… Jednu hvězdičku nechávám pouze za vůli zabývat se důležitým tématem. (20.02.2022)