Úspěšný společník

Komedie satirická až šedivě posmutnělá... Režisér maďarského původu, který po válce utekl před komunistickým režimem do západní Francie, natočil o tři dekády později film v koprodukci se svou rodnou zemí. Předpokládám, že východní soudruzi mu to sežrali, neboť poukázal na nástrahy podnikatelů v kapitalistickém systému. Úspěšný společník tím poselstvím, jak je ten kapitalismus prohnilý, neboť lidi se zde pro vlastní úspěch musí dopouštět podvodů, přímo srší... Jako nadčasová satira to funguje, ale já bych byl rád, kdyby z toho sršela zároveň i jistá režijní nápaditost, protože navzdory skvělému scénáři a Serraultovu výkonu to občas na mě působilo mdle. Trochu se divím, že Michel Serrault do takového projektu nevýrazného režiséra nejenže šel, ale dokonce naplno odvedl v hlavní roli tak precizní práci. Jako zručný komik mohl postavu Juliena Pardota klidně ztvárnit i zcela rutinným způsobem a vytvořit z ní takovou tradiční komickou postavičku ve světě velkých věcí a ani by mi pak asi nezpůsobil problém s hodnocením, skončilo by to u mě jako jasný průměr. Jenže on by to nebyl Serrault, aby to takhle leč i v spíše průměrné komedii odflákl a nedodal svému Pardotovi cosi navíc. Serrault, aniž by při tom v několika vhodných scénách (např. u krejčího nebo imitování pana Davise) nezapomněl i na tu humornou stránku postavy, nás zde zároveň svou kreací zavádí i hlouběji do nitrných pocitů zkleslého a nevyrovnaného člověka prožívajícího nejdříve neúspěch, který záhy vystřídávají strach a nejistota z prozrazení. Ten smutek s jistou kapkou deprese zde s oným nevýrazným režijním pojetím vytváří ke všemu takovou zvláštní atmosféru a abych byl spravedlivý i k tvůrcům za kamerou, díky hudebnímu podmazu mají zas podobně zajímavě atmosféru i některé ty nudně nasnímané dlouhé scény beze slov, třeba ta „žhářská“ nebo hned na začátku příprava pokoje na kancelář... S trochou objektivity by to bylo za lepší 3*, ale jako skalní příznivec pana Serraulta rád lehce přihodím. Jen mě mrzí, že Serrault tady nedokázal najít jediného důstojného spoluhráče (možná až na Jacquea Legrase, se kterým se žel potkali jen ve dvou kratších scénách) a nad všemi ostatními až příliš ční, což se negativně na výsledním dojmu projeví snad pokaždé, co kameru opouští. [75%] (01.10.2021)

Československá kinopremiéra byla v létě 1981. (18.09.2020)