poster

Artemisia

  • Francie

    Artemisia

  • Itálie

    Artemisia: Passione estrema

Drama / Romantický / Životopisný

Francie / Německo / Itálie, 1997, 98 min

  • Big Bear
    ***

    Tento snímek o barokní malířce Artemisie Gentileschi je jedním z možných pohledů na část života této umělkyně. Sledujeme ji během dospívání, kterak stále více jeví zájem o kreslení. Fascinují ji části lidských těl, zejména hra svalů na pažích, stehnech břichu... Pochopitelně více u mužů, které žena z počátku sedmnáctého století prakticky nemohla vidět nahé, nejednalo-li se o manžela... Filmu téměř nemám co vytknout. Vše historicky sedělo, exteriéry, interiéry, kostýmy... Artemisia je zajímavou sondou do života předních malířů fresek roku 1610 v Itálii. Zajímavou o to více, že ona byla ženou malířkou v době, kdy se vůbec nepředpokládalo, že by i ženy mohly umět malovat . * * *(1.8.2012)

  • Maudeleyn
    **

    Quasi-feministický snímek o "první" malířce všech dob plný nesrovnalostí a překrucování historických faktů. Agnès Merlet došla při čtení záznamů soudního procesu s Agostinem Tassim k závěru, že malíř Artemisii neznásilnil, nýbrž že mezi nimi byl naopak vztah plný vášně a něhy - a rozhodla se o tom natočit film. Budiž. Pak ale jen stěží lze vydávat film za skutečně biografický. Film samotný je přehlídkou klišé, které osobnost Artemisie Gentileschi obklopují. Zcela jistě nebyla první známou malířkou ani první malířkou, která dosáhla slávy už za svého života; jejími předchůdkyněmi byly např. Caterina van Hemessen, Sofonisba Anguissola nebo Lavinia Fontana. Artemisia se v podání Agnès Merlet podobá spíše emancipované románové hrdince z 19. století než italské barokní malířce. Repliky postav působí poněkud nepřirozeně a křečovitě, snad v důsledku snahy vpašovat do filmu co nejvíce reálií z Artemisiina života a tehdejšího kulturně-společenského pozadí. A zatímco režisérka předkládá divákovi své feministické pojetí známé malířky, kamera zcela nefeministicky klouže po vnadných křivkách těla hlavní hrdinky... Artemisiino malířství se ve filmu ocitá spíše na vedlejší koleji, neboť hlavní linii tvoří trojúhelník Artemisia - Tassi - Orazio. Většina obrazů, jejichž reprodukce se ve filmu objevují, pochází z pozdějšího období Artemisiina života (např. Portrét gonfaloniera, 1622). Autoportrét, který Artemisia ukazuje Tassimu, má ve skutečnosti mnohem větší formát a vznikl přibližně o 26 let později. Obraz Judity a Holoferna vznikl rovněž později, za Artemisiina pobytu ve Florencii, jako přepracovaná verze obrazu z let 1611-1612, tedy z období, kdy byla znásilněna; zůstává otázkou, proč se ve filmu objevuje druhá verze obrazu a nikoli první (že by kvůli své větší drastičnosti?). Závěrem: Romantické drama pro dlouhé sobotní večery. Potěší a neurazí (možná). O životě skutečné Artemisie Gentileschi se ale moc nedozvíte.(7.8.2012)

  • pakobylka
    ***

    Je to jako vždycky ... řídím se spíš pocity a nebazíruju na míře pravdivosti toho příběhu, protože vyznávám názor, že na trochu té kreativity mají scénář i režie svaté právo - pokud právě netočí dokument. Krom toho většinou neznám skutečný osud osobnosti, na jejíž zdramatizovanou životní pouť se právě dívám. Nicméně ... dočkala jsem se jen kratičkého útržku, volnomyšlenkářsky rozhozeného do větru ... rozervaného posedlostí ve vztahu k malování a k lidskému - potažmo mužskému tělu (přičemž jde o posedlost čistě profesionální - co jiného byste asi tak čekali ... od umělecky nadané panny), obdařeného náruživostí dláždící cestu ke vzpouře, pohlceného vášní pramenící z dychtivosti mládí ... útržku, jemuž až tak bezvýhradně nevěřím, neboť jeho vyzývavost je až příliš záměrná. Popravdě ... získal si mě tak napůl, stejně jako hlavní hrdinka. VELICE přínosné komentáře: ABLABLABLA, Maudeleyn.(28.4.2017)

  • emma53
    ***

    Jestliže je tohle jen malý zlomeček ze života Artemisie, pak musel být celý její život zajímavý. Docela ve mně tenhle snímek vzbudil zvědavost, jak se tento malý útržek z jejího života odehrál skutečně.........i když Merlet se snažil držet základní kostry podle historicky dochovaných pramenů. Tady na mě působila cílevědomým, dychtivým, zapáleným a vášnivým dojmem. Těch lechtivých momentů tam bylo tak akorát na hraně, nicméně její zájem až fascinovanost o malbu, potažmo anatomii celého mužského těla se mně zdála až příliš nadnesená. Ale po herecké stránce jsem byla spokojená a myslím si, že Valentina Cervi byla velmi vhodnou volbou pro roli téhle postavy z historie malířství. Kdo se zajímá alespoň trochu o obrazy, tak pár zajímavých technik se tu také objeví, ale celkově mě tenhle snímek nenadchnul tak, jak jsem si představovala. A to že dávám trojku ještě neznamená, že tenhle film nestojí za zhlédnutí. Kdo má rád něčím odlišné až provokující ženské osůbky, tak neváhejte.(3.2.2015)

  • ABLABLABLA
    ***

    Po snímku Hideaways také od Agnés Merlet jsem si vzpomněla na tuhle drobnost, co mám rozkoukanou už nějaký ten půlrok. A víkend jsem si udělala plný francouzkých či uměleckých filmů a tento seděl na oboje. Nejprve musím říct, že na roli Artemisii vybrali hrozně nádhernou herečku. Úplně se na tu roli mladé zvídavé dívky hodila... Skutečná Artemisia ale nebyla taková krasotinka, tedy na dnešní poměry... na tehdejší nejspíše mezi ty krásné patřila. Snímek se mi relativně líbil, herecké obsazení, dějová linie, záběry moře atd... No ovšem teď přijde ta kritika. Co se týče "založení na skutečných událostech" tak si dovolím velmi nesouhlasit. Ano základ tu je správný... Artemisia byla malířka, nevzali ji v Římě do Akademii, šla na učení k Agostinovi Tassimu, byl tam soud ohledně znásilnění, to celé na ni mělo dopad. Ale tím to končí... Děj se odehrává v roce 1612, kdy Artemisii bylo už 19 let nikoliv 17, takže asi těžko byla mládě, které začaly růst prsa, jak řekl Fluvio. Co se jedná toho znásilnění, zde vyobrazeno jako akt lásky, tak to asi těžko, ale chápu, že pro správné romantické drama, se to muselo upravit.. ale pak už to není podle skutečné události. Artemisia byla skutečně znásilněna Tassim. No a co se týče obrazů? Radši ani nemluvit. To "Zavraždění Holoferna", ukázaném ve filmu namalovala až po celém soudním procesu 1620-21, právě byl ovlivněn tím jak musela trpět to zahanbení a pokoření. Ale namalovala i ranější verzi, která v té době už možná mohla být na světě, ale tu tam neukázali. Její vlastní autoportrét jako "Alegorie malířství" byl namalován až v roce 1635, nikoliv v raném římském období. Portrét gonfaloniera, který ve filmu domalovávala pro svého otce, namalovala sama a až v benátském období mezi léty 1621-30. Co se týče těch fresek, na kterých její otec Orazio a Tassi pracovali, tak to nebylo v žádném kostele, ale v Palazzo Pallavicini Rospigliosi. Ale zase se mi líbilo, že tam ukázali, že jak Artemisia tak její otec se nechali ovlivnit Caravaggiem. Musím říct, že je docela lákavé, kdybych dala 4*, zvednout snímek do červených čísel, ale pravda je taková, že na ty 4* to nemá. P.S. Ano párkrát jsem použila net k informacím, abych mohla hrát chytrou, protože všecky letopočty v hlavě fakt nenosím ;)(16.12.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace