Artemisia
Artemisia - Schule der Sinnlichkeit
Artemisia: Passione estrema
Režie:
Agnès MerletKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Krishna LevyHrají:
Valentina Cervi, Michel Serrault, Predrag 'Miki' Manojlovič, Luca Zingaretti, Emmanuelle Devos, Maurice Garrel, Brigitte Catillon, Yann Trégouët (více)Obsahy(2)
Byla krásná a nadaná a toužila po malířství a po svobodě. Ale žila v 17. století. Strhujícím způsobem vypráví film o několika letech v životě Artemisie Gentileschiové, která je považována za jednoho z nejvýznamnějších umělců 17. století. Italská raně barokní malířka byl průkopnicí ženského malířství v době, kdy bylo nejen těžké prosadit se jako umělkyně, ale uhájit i jako žena svá práva ve společnosti. A přesto se jako první žena stala členkou Malířské akademie ve Florencii. Namalovala řadu obrazů rodiny Medicejských a díla především s historickou a náboženskou tematikou... Ve filmu se potkáváme s Artemisií v roce 1610, kdy si v sedmnácti letech nejen uvědomuje své ženství, ale i své poslání – malířství. Zajímá ji nahé lidské tělo. Její otec Orazio, jeden z nejlepších caravaggiovských malířů, své dceři v malování nebrání, neboť ihned rozpoznal její talent. Dokonce dovolí, aby ji vyučoval Agostino Tassi, malíř, se kterým se podílí na velké zakázce fresek místního kostela. Nezkrotná Artemisia se učí perspektivě a novým malířským technikám, ale učaruje ji Tassi. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Snímek je režírován trochu chladně, odtažitě, jakoby dokumentárně. Postavy spolu nevedou dialogy, jsou to spíš mimoběžné monology. Příběh není ani tak o malování, jako o milování (když to tedy označím slušně), ale dejme tomu, o právu na svobodu a boji za ni to do jisté míry je. Byť by asi to malování bylo zajímavější a nedělalo z hlavní protagonistky sexuální objekt, i když tedy dost aktivní. Pokud si člověk přečte příběh Artemisie na Wiki, ukáže se mu zcela jiný obrázek a místo romantiky tu máme zločin… Ale, kdo ví, tehdejší soudnictví a forenzní vědy pracovaly jinak. SHRNUTÍ: Z malířky, která bořila pravidla, udělali romantickou hrdinku. Ach jo. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $356,749║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Příběh první známé malířky Artemisie Gentileschi. A především portrét jejího vztahu s malířem Agostinem Tassim. V oboru malířských filmů celkem slušné, včetně příjemných obrazových kompozic. V oboru kontroverznosti ještě snesitelné - v USA musel být filmu zvýšen rating ze sedmácti na osmnáct let. Je však poznat, že film točila žena: hlavní hrdinka je na můj vkus i svoji dobu pojata příliš moderně, ne že by to nějak výrazně škodilo, ale hlavní postava mě jednoduše zcela nepřesvědčila. ()
Jestliže je tohle jen malý zlomeček ze života Artemisie, pak musel být celý její život zajímavý. Docela ve mně tenhle snímek vzbudil zvědavost, jak se tento malý útržek z jejího života odehrál skutečně.........i když Merlet se snažil držet základní kostry podle historicky dochovaných pramenů. Tady na mě působila cílevědomým, dychtivým, zapáleným a vášnivým dojmem. Těch lechtivých momentů tam bylo tak akorát na hraně, nicméně její zájem až fascinovanost o malbu, potažmo anatomii celého mužského těla se mně zdála až příliš nadnesená. Ale po herecké stránce jsem byla spokojená a myslím si, že Valentina Cervi byla velmi vhodnou volbou pro roli téhle postavy z historie malířství. Kdo se zajímá alespoň trochu o obrazy, tak pár zajímavých technik se tu také objeví, ale celkově mě tenhle snímek nenadchnul tak, jak jsem si představovala. A to že dávám trojku ještě neznamená, že tenhle film nestojí za zhlédnutí. Kdo má rád něčím odlišné až provokující ženské osůbky, tak neváhejte. ()
Artemisie Gentileschi je zajímavá osobnost. Film bohužel zajímavý není. ()
Tento snímek o barokní malířce Artemisie Gentileschi je jedním z možných pohledů na část života této umělkyně. Sledujeme ji během dospívání, kterak stále více jeví zájem o kreslení. Fascinují ji části lidských těl, zejména hra svalů na pažích, stehnech břichu... Pochopitelně více u mužů, které žena z počátku sedmnáctého století prakticky nemohla vidět nahé, nejednalo-li se o manžela... Filmu téměř nemám co vytknout. Vše historicky sedělo, exteriéry, interiéry, kostýmy... Artemisia je zajímavou sondou do života předních malířů fresek roku 1610 v Itálii. Zajímavou o to více, že ona byla ženou malířkou v době, kdy se vůbec nepředpokládalo, že by i ženy mohly umět malovat . * * * ()
Po snímku Hideaways také od Agnés Merlet jsem si vzpomněla na tuhle drobnost, co mám rozkoukanou už nějaký ten půlrok. A víkend jsem si udělala plný francouzkých či uměleckých filmů a tento seděl na oboje. Nejprve musím říct, že na roli Artemisii vybrali hrozně nádhernou herečku. Úplně se na tu roli mladé zvídavé dívky hodila... Skutečná Artemisia ale nebyla taková krasotinka, tedy na dnešní poměry... na tehdejší nejspíše mezi ty krásné patřila. Snímek se mi relativně líbil, herecké obsazení, dějová linie, záběry moře atd... No ovšem teď přijde ta kritika. Co se týče "založení na skutečných událostech" tak si dovolím velmi nesouhlasit. Ano základ tu je správný... Artemisia byla malířka, nevzali ji v Římě do Akademii, šla na učení k Agostinovi Tassimu, byl tam soud ohledně znásilnění, to celé na ni mělo dopad. Ale tím to končí... Děj se odehrává v roce 1612, kdy Artemisii bylo už 19 let nikoliv 17, takže asi těžko byla mládě, které začaly růst prsa, jak řekl Fluvio. Co se jedná toho znásilnění, zde vyobrazeno jako akt lásky, tak to asi těžko, ale chápu, že pro správné romantické drama, se to muselo upravit.. ale pak už to není podle skutečné události. Artemisia byla skutečně znásilněna Tassim. No a co se týče obrazů? Radši ani nemluvit. To "Zavraždění Holoferna", ukázaném ve filmu namalovala až po celém soudním procesu 1620-21, právě byl ovlivněn tím jak musela trpět to zahanbení a pokoření. Ale namalovala i ranější verzi, která v té době už možná mohla být na světě, ale tu tam neukázali. Její vlastní autoportrét jako "Alegorie malířství" byl namalován až v roce 1635, nikoliv v raném římském období. Portrét gonfaloniera, který ve filmu domalovávala pro svého otce, namalovala sama a až v benátském období mezi léty 1621-30. Co se týče těch fresek, na kterých její otec Orazio a Tassi pracovali, tak to nebylo v žádném kostele, ale v Palazzo Pallavicini Rospigliosi. Ale zase se mi líbilo, že tam ukázali, že jak Artemisia tak její otec se nechali ovlivnit Caravaggiem. Musím říct, že je docela lákavé, kdybych dala 4*, zvednout snímek do červených čísel, ale pravda je taková, že na ty 4* to nemá. P.S. Ano párkrát jsem použila net k informacím, abych mohla hrát chytrou, protože všecky letopočty v hlavě fakt nenosím ;) ()
55. Zlatý Glóbus za rok 1997 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Francie ()
Tassi, děsně nesympatický, otec hysterický, kamarád prostý, ale hloupý,Artemisia naivní, ale to by se dalo ještě překousnout. Celkově nepřesvědčivé, škoda zajímavé látky a ostatně i plátna. ()
Je to jako vždycky ... řídím se spíš pocity a nebazíruju na míře pravdivosti toho příběhu, protože vyznávám názor, že na trochu té kreativity mají scénář i režie svaté právo - pokud právě netočí dokument. Krom toho většinou neznám skutečný osud osobnosti, na jejíž zdramatizovanou životní pouť se právě dívám. Nicméně ... dočkala jsem se jen kratičkého útržku, volnomyšlenkářsky rozhozeného do větru ... rozervaného posedlostí ve vztahu k malování a k lidskému - potažmo mužskému tělu (přičemž jde o posedlost čistě profesionální - co jiného byste asi tak čekali ... od umělecky nadané panny), obdařeného náruživostí dláždící cestu ke vzpouře, pohlceného vášní pramenící z dychtivosti mládí ... útržku, jemuž až tak bezvýhradně nevěřím, neboť jeho vyzývavost je až příliš záměrná. Popravdě ... získal si mě tak napůl, stejně jako hlavní hrdinka. VELICE přínosné komentáře: ABLABLABLA, Maudeleyn. ()
Odvážný akt strojené době. První tahy a tvary "panny poznání." Výtvarné verše, /na/nesené štětci a barvami, přisoudily jí titul první ženy - malířky, nahé múzy ve výhni umění. ()
Zajímavý námět na film, sice to bylo pojato jako péčko a o malování se člověk moc nedoví, ale to nevadilo...Co ovšem vadilo bylo, že to prostě není kvalitní film- herecké výkony nijaké, člověk jim nevěří- romantika naprosto nefunguje, konec úplně o ničem..Takže jsme se vlastně dočkali jen spousty nudy...40% ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Francie / Itálie. ()
Bylo pro mne překvapením a lahůdkou vidět protagonistu starších francouzských komedií Michela Serraulta a Predraga Manojloviče, kterého znám z několika Kusturicových filmů ve vážnějších rolích...Zvláštní kapitolou tohoto filmu je krásná Valentina Cervi. ()
Svělá Valentina Cervi s perfektním dabingem Pavly Beretové ()
historický film, který vypráví o velkém nadání ženy v malování a kdy jí nebylo umožněno studovat malířství, protože je žena, její velká první láska k muži- umělci, taktéž malíři a zde se právě začíná odehrávat ono drama, který určitě stojí za zhlédnutí, i když jak je vidět je hodně neznámé. ()
Běželo to včera na ČT proti Babišovi s Trumpem na ČT24. O počátcích ženského malířství nic nevím, ale prostě nevěřím tomu, že se takhle chovala a citově prožívala život umělkyně na počátku 17. století. Myslím, že tady někdo píše, že chování je jako u románové postavy z 19. století a to je naprosto výstižné. ()
Úspešný, aj keď neinšpiratívny opis Artemisie, o osude ktorej dodnes debatujú vedci a feministky. ()
Quasi-feministický snímek o "první" malířce všech dob plný nesrovnalostí a překrucování historických faktů. Agnès Merlet došla při čtení záznamů soudního procesu s Agostinem Tassim k závěru, že malíř Artemisii neznásilnil, nýbrž že mezi nimi byl naopak vztah plný vášně a něhy - a rozhodla se o tom natočit film. Budiž. Pak ale jen stěží lze vydávat film za skutečně biografický. Film samotný je přehlídkou klišé, které osobnost Artemisie Gentileschi obklopují. Zcela jistě nebyla první známou malířkou ani první malířkou, která dosáhla slávy už za svého života; jejími předchůdkyněmi byly např. Caterina van Hemessen, Sofonisba Anguissola nebo Lavinia Fontana. Artemisia se v podání Agnès Merlet podobá spíše emancipované románové hrdince z 19. století než italské barokní malířce. Repliky postav působí poněkud nepřirozeně a křečovitě, snad v důsledku snahy vpašovat do filmu co nejvíce reálií z Artemisiina života a tehdejšího kulturně-společenského pozadí. A zatímco režisérka předkládá divákovi své feministické pojetí známé malířky, kamera zcela nefeministicky klouže po vnadných křivkách těla hlavní hrdinky... Artemisiino malířství se ve filmu ocitá spíše na vedlejší koleji, neboť hlavní linii tvoří trojúhelník Artemisia - Tassi - Orazio. Většina obrazů, jejichž reprodukce se ve filmu objevují, pochází z pozdějšího období Artemisiina života (např. Portrét gonfaloniera, 1622). Autoportrét, který Artemisia ukazuje Tassimu, má ve skutečnosti mnohem větší formát a vznikl přibližně o 26 let později. Obraz Judity a Holoferna vznikl rovněž později, za Artemisiina pobytu ve Florencii, jako přepracovaná verze obrazu z let 1611-1612, tedy z období, kdy byla znásilněna; zůstává otázkou, proč se ve filmu objevuje druhá verze obrazu a nikoli první (že by kvůli své větší drastičnosti?). Závěrem: Romantické drama pro dlouhé sobotní večery. Potěší a neurazí (možná). O životě skutečné Artemisie Gentileschi se ale moc nedozvíte. ()