Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jean-Pierre Mocky natočil ve vážné i komediální rovině příběhy pěti mladých dívek z různého sociálního prostředí, které chtějí přijít o panenství.
Marie-Claude (Stefania Sandrelli), drzá a amorální dívka, flirtuje průběžně se dvěma mladými muži, ale pak se vyspí v pouťové atrakci strašidelného zámku s pěkným světským neznámým.
Geneviève (Catherine Diamant), dcera bohatého bankéře Marchaixe (Jean Poiret), se provdá za Roberta. Jenže o svatební noci je její nový manžel tak nešikovný, že mladá žena si k fyzické lásce vytvoří nechuť.
Christina (Anne-Marie Sauty) je zasnoubena s mladým a hloupým šlechticem Xavierem, který pracuje pro bankéře Marchaixe. Dívka mu namluví, že v zájmu jeho kariéry se vyspí s jeho šéfem a zatím stráví noc s chudým malířem, kterého miluje.
Sophie (Josiane Rivarolla) miluje mladého instalatéra. Společně ale velmi obtížně hledají místo, kde by se spolu pomilovali.
Nora (Catherine Derlac), miluje vedoucího laboratoře Bertheta (Charles Aznavour), pro kterého pracuje. Po rozvodu jí ale tento čtyřicátník řekne, že s fyzickou láskou chce počkat až po svatbě. Dívka se trápí tím, že její panenství stojí v cestě lásce a vyspí se s  mužem, kterého náhodně potká, jen aby se problému zbavila. Jenže když se to dozví Berthet, je jeho reakce nečekaná… (Peabody)

(více)

Recenze (2)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Toužím po tom, aby jsi mě okouzlil... aby jsi mě jakoby přenesl do jiného světa.“ Volně propojené povídky o dívkách toužících po svých osudových mužích a ztrátě panenství mají v sobě duchaplnost, vtip a také podmanivé kouzlo nezaměnitelné atmosféry 60. let. Jean-Pierre Mocky natočil jeden z nejpoetičtějších a nejpříjemnějších filmů francouzské nové vlny, s neokoukanými dívčími tvářemi a přenádhernou ústřední melodií. Panny si díky zachování své osobité atmosféry po celý čas drží vzájemě vyrovnanou úroveň, což v povídkovém filmu zdaleka nebývá zvykem pokaždé. Byť nejzábavnější, skoro až groteskní chvilky přináší až ke konci smolařské příhody s instalatérem a z mužských protějšků vdechl filmu opravdový šarm vedle něžné dívčí krásy až v samotném závěru Charles Aznavour. Ovšem, pane režisére, já vás tady vůbec nepoznával ! Vy a takový laskavý poeta? ...i obyčejné, zdánlivě banální příběhy všedních románků dokážou přinést to okouzlení a přenesení (z dnešního pohledu přímo) do jiného světa... i Mocky dokáže natočit film, ve kterém neprovokuje, nevyžívá se v bizarní stylizaci, místo zvrácené lidské šílenosti dává nečekaně do popředí romantiku s hravou poetickou náladou a přesto (nebo právě proto) mi zůstane v paměti. 90% ()

Reklama

Galerie (4)

Reklama

Reklama