Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Faul na fotbalovém hřišti a odpískaná penalta vyvolají nečekaný řetězec údálostí, na jejichž konci je dvojnásobná vražda, která hluboce zasáhne do života fotbalového rozhodčího. (Hans.)

Recenze (3)

borsalino 

všechny recenze uživatele

Celkem zajímavý námět je doslova przněn obsahem. Na začátku je faul při fotbalovém zápase a rozdivočelí, zhusta frustrovaní fanoušci, kteří chtějí dát rozhodčímu co proto, protože jejich klub prohrál. Až sem to jde, až na tu nepochopitelně veselou hudbu. A pak začne dějový mazec, počínaje doslova komickou a mimořádně neschopnou dvojicí policajt + policajtka, když nejdou otevřít pancéřované dveře od běžného bytu v bytovém domě - najednou se najde po ruce autogen, obchodní domy jsou otevřené, přestože je noc a nikdo v nich není, že se někdo utopí nebo uhoří je jaksi mimochodem... a když už policie konečně najde hlavního strůjce toho všeho, tak se na zdi náhle objeví telefon a policajt se rozhodne, že si zavolá a utíká se nanovo a ten nejapný závěr tomu nasadil korunu... Jojo, rok vzniku 1984 jasně ukazuje, kam se začala ubírat kvalita filmů a tohle dílo je přímo ryzím produktem... ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Podivný děj s občasným surrealistickým nádechem, podivné postavy v podání nezáživných herců (s výjimkou Serraulta), bizardně laděné akční scény, spousta totálních WTF momentů bez hlubší logiky a navrch naprosto šílená stylizace úplně se nehodící k atmosféře příběhu... jo, je mi zcela jasné, že jsem se ocitl ve světě dalšího filmu Jeana-Pierra Mockyho. Ve světě, kde bouřlivá nálada futbalových hráčů, fanoušků i rozhodčího po jedném faulu na hřišti překypuje do nekontrolovatelně výbušného jednaní... kde se v noci dostanete bez problémů dovnitř obchodních domů, ale o to větší problém pak nastane u příchodu do vašeho bytu... a kde se střídají komické scény s explicitně zobrazeným brutálním násilím, které vám pan režisér podbarví hudbou jakoby z lidové grotesky. Když se ten film nesnažíte brát smrtelně vážně (jakože on se vážně moc nebere), nečekáte od Mockyho tradiční francouzskou kriminálku a nesete se uprostřed půlnoci na vlnách šílené podívané od „šílence“ – pro „šílence“, je to zážitek vskutku hodně zábavný. Zdaleka ne tolik osobitý, jako např. některé surrealistické filmy Davida Lynche nebo Luise Buñuela, spíše v rámci svého druhu průměrný. Ale zábavný pořád ano... hlavně díky tomu borci v hlavní roli, co se jmenuje Michel Serrault a který leckdy dokázal hrát jako o život i v totálních kravinách (viz. i Nebuďte policajta). Třetí hvězda z mé strany patří hlavně Serraultovi a raději nebudu pídit se tím, co „dobrého“ Mocky v roce 1984 fetoval a co se nám touhle dějovou anarchií snažil říci... 55% ()

Reklama

Reklama